Italský spinone (italsky Spinone Italiano, anglicky Italian Wirehaired Pointer) je starobylé italské lovecké plemeno, známé svou robustní stavbou, výraznou hrubou srstí a klidnou, přátelskou povahou. Patří do skupiny 7 podle FCI (kontinentální ohaři, sekce 1 – typ braque), standard číslo 165. Toto plemeno je ceněno pro svou všestrannost při lovu, trpělivost a silné pouto s rodinou, což z něj činí nejen skvělého pracovního psa, ale i oblíbeného společníka.

Historie a původ

Přesný původ italského spinone není zcela jasný, ale jeho kořeny sahají až do antických dob. První zmínky o podobných hrubosrstých loveckých psech na italském území pocházejí z 5. století př. n. l. Plemeno se pravděpodobně vyvinulo z křížení místních italských ohařů, francouzských grifonů, pointerů a možná i starých ovčáckých plemen. Výraznější zmínka pochází z roku 1683, kdy Jacques Espée de Sélincourt ve své knize Le Parfait Chasseur popisuje hrubosrsté psy z Itálie a Piemontu jako vynikající lovce. Moderní podoba plemene se zformovala v 19. století v Piemontu, kde bylo hojně využíváno pro lov pernaté zvěře. Během druhé světové války populace klesla, ale po válce bylo plemeno zachráněno díky úsilí chovatelů a v roce 1955 ho uznala FCI. Dnes je v Itálii stále oblíbeným loveckým psem, ale jinde ve světě, včetně Česka, zůstává poměrně vzácné.

Povaha a využití

Italský spinone je klidný, inteligentní a přítulný pes, který miluje společnost lidí. Je trpělivý, laskavý k dětem a dobře vychází s ostatními psy i zvířaty, pokud je správně socializován. K cizím je spíše rezervovaný, ale ne agresivní. Má silný sklon k vazbě na rodinu a může trpět separační úzkostí, pokud je dlouho sám. Přestože je lovecký pes, není přehnaně energický – má střední až vyšší potřebu pohybu, ale umí se i uvolnit doma.

Původně byl vyšlechtěn jako všestranný lovecký pes – vyniká ve stopování, vystavování a aportování, a to i v náročném terénu nebo vodě. Jeho výborný čich a houževnatost ho činí ideálním pro lov v bažinách či hustém porostu. Dnes se kromě myslivosti využívá i jako společník, případně v kynologických sportech (agility, obedience).

Péče a nároky

Srst vyžaduje střední péči – kartáčování 1–2x týdně, občasné ruční zastřihávání (stripping) a kontrola uší, které jsou kvůli tvaru náchylné na záněty. Spinone má sklony ke slintání, zejména po pití, což může být třeba řešit utíráním vousů. Potřebuje alespoň 1–2 hodiny pohybu denně – ideální jsou procházky, běh nebo lovecká práce. Není vhodný do bytu, lépe se cítí v domě se zahradou a přístupem do přírody.

Zdraví je obecně dobré, průměrná délka života je 10–12 let. Plemeno však může být náchylné k:

• Dysplazii kyčelního kloubu (DKK)
• Torzi žaludku (GDV, bloat)
• Cerebelární ataxii (dědičné neurologické onemocnění, testovatelné DNA testy)
• Zánětům uší nebo kůže.

Krmení by mělo být kvalitní, přizpůsobené velkým plemenům, ideálně rozdělené na menší porce kvůli prevenci torze.

Pro koho je vhodný?

Italský spinone je ideální pro myslivce nebo aktivní rodiny, které mu mohou nabídnout dostatek pohybu a společnosti. Hodí se na venkov více než do města. Jeho citlivá povaha vyžaduje jemný výcvik s pozitivní motivací – tvrdý přístup může narušit jeho důvěru. Není to hlídač, ale svou bdělostí upozorní na nezvyklé situace.

Zajímavosti

• Jméno „spinone“ pochází z italského „spino“ (trn), což odkazuje na jeho schopnost pronikat trnitým porostem.
• V Česku je velmi vzácný, ale má své příznivce mezi milovníky ohařů.
• AKC uznal plemeno až v roce 2000, což z něj činí relativně „nové“ plemeno na mezinárodní scéně.

Italský spinone je tedy všestranný, oddaný a charakterní pes, který kombinuje lovecký talent s přívětivou povahou – perfektní společník pro ty, kdo milují přírodu a aktivní život!

Italský spinone, nebo jen zkráceně spinone je vcelku neznámé italské psí plemeno. V historické literatuře se hovoří o hrubosrstých psech italského původu, kteří se zdají být předky současného spinona. Podle toho by toto plemeno bylo čistě italské. Sélicourt ve své knize „Dokonalý lovec“ z roku 1683 hovoří o „griffonech“, pocházejících z Itálie a Piémontu. Také byl tento typ psa často zobrazován ve středověku významnými malíři. Nejznámějším zobrazením je freska od Andrea Mantegna ve vévodském paláci v Mantově, která je datována do 15. století.

Lahodné psí pamlsky

Italský spinone – popis plemene

Italský spinone je pes robustní konstituce, odolný a statný, s mohutnou kostrou; svalstvo je velmi vyvinuté, srst je tvrdá. Jeho rámec se blíží kvadratickému formátu; délka těla se rovná výšce v kohoutku, s tolerancí + 1 až 2 cm navíc, délka hlavy je stejná, jako 4/10 výšky v kohoutku, její šířka, měřená v oblasti očnic, je menší, než polovina její délky. Je to pes od přírody společenský, učenlivý a trpělivý, spinone je vhodný k lovu ve veškerých typech loveckých terénů, je velmi vytrvalý, pracuje s chutí v křovinách i ve studené vodě, má schopnost pro nádherný prostorný klus, je od přirozenosti výborný aportér.

Hlava

Prodloužené osy horní linie lebky a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Mozkovna při pohledu z profilu je oblá, při pohledu zepředu má tvar střechy dvojitě zkosené s velmi výrazným týlním hrbolem a se středním hřebenem silně patrným. Vyklenutí fronty není velké, ani směrem dopředu, ani do výšky. Stop je výrazný, protože středně frontální rýha je hluboká.

Nos a čenich

Nos je v prodloužené linii nosního hřbetu, je velký, houbovitý, jeho horní hrana je velmi široká a oblá, u bíle zbarvených jedinců je světle růžový, o něco tmavší u bílooranžových a hnědobílých, z profilu přesahuje před linii pysků, nozdry jsou velké a dobře otevřené. Čenichová partie – její délka je stejná, jako délka mozkovny, její výška, měřená v polovině délky, se blíží třetině její délky; z profilu je linie nosního hřbetu rovná nebo mírně klenutá, linie čenichové partie jsou rovnoběžné, což jí dává hranatý tvar. Spodní linie mordy je utvářena horními pysky. Jejich nejnižší bod je koutek.

Pysky a zuby

Horní pysky, jež jsou spíše jemné, tvoří pod nosem otevřený úhel. V jejich přední části jsou oblé, překrývají spodní čelist, koutek je dobře viditelný. Italský spinone má zuby silné a normálně vyvinuté, ramena spodní čelisti jsou ve střední části velmi lehce zakřivená, zubní oblouky na sebe dobře dosedají, skus řezáků je buď nůžkový, nebo klešťový.

Oči a uši

Italský spinone má líce suché, oči velké a dobře otevřené, jejich tvar je téměř kruhový, víčka dosedají přesně na oční kouli, která není ani vystouplá, ani zapadlá, obě oči jsou usazené ve stejné linii, duhovka je okrová, v odstínu více či méně tmavém, v závislosti na zbarvení srsti. Uši jsou prakticky trojúhelníkového tvaru, délkou přesahují spodní linii hrdla o 5 cm, jsou zavěšeny zhruba v linii očnic, jejich přední strana dosedá k líci, ucho není vývrtkovitě stočené, ale stáčí se dovnitř, konec ucha je mírně zaoblen, neseny jsou téměř stále přilehlé, jen výjimečně jsou nadzvednuty, chrupavka je slabá, jsou pokryty delší řídkou srstí, která je hustší na okrajích ucha.

Krk

Krk je silný a svalnatý, harmonicky umístěný mezi lopatkami, jeho délka nesmí být menší, než 2/3 délky hlavy, jeho obvod se blíží třetině kohoutkové výšky, má dvojitý mírný lalok.

Tvar trupu

Tělo má rámec téměř kvadratický, horní linie je rozdělena na dvě části: první, mírně šikmá, téměř rovná, jde od kohoutku až k 11 páteřnímu obratli a druhá, lehce konvexní je ve spojení s krajinou bederní silná a dobře klenutá. Kohoutek není příliš výrazný, bedra jsou mírně klenutá, silná a s dobře vyvinutým svalstvem, jsou o něco kratší, než je 1/5 kohoutkové výšky a jsou téměř stejně široká, jako jsou dlouhá. Záď je široká, dlouhá, dobře osvalená a šikmá, její sklon svírá s horizontálou úhel mezi 30-35°, je-li měřen od zešikmení kyčelního kloubu.

Hrudník a spodní linie

Hrudník dosahuje nejméně k loketním kloubům, je prostorný, hluboký a v polovině své výšky výrazně klenutý. Jeho šířka je největší v polovině délky žeber a zužuje je směrem ke sternální kosti, aniž by však byl kýlovitý, žebra jsou klenutá a šikmo uložená, vytváří široký mezižeberní prostor; volná žebra jsou dlouhá, šikmo uložená, hodně otevřená. Spodní linie je téměř horizontální v oblasti hrudníku, mírně se zvedá v oblasti břicha.

Ocas

Ocas je silný, především u kořene, je nesen horizontálně nebo svěšeně, není opatřen praporcem, krátí se na délku 15-25 cm.

Postavení končetin

Přední končetiny

Při pohledu zepředu jsou přední končetiny perfektně rovné a kolmo postavené, při pohledu z profilu je noha svisle postavená a záprstí je mírně šikmé. Lopatka je mohutná a dlouhá, lopatková kost měří 1/4 kohoutkové výšky, svírá s horizontálou úhel kolem 50°, vrcholky lopatkové kosti jsou dobře patrné, je perfektně pohyblivá, silně osvalená, úhel, který svírá s ramenní kostí, je okolo 105°. Ramenní kost je šikmo uložená, má k horizontále sklon zhruba 60°, je uložena téměř rovnoběžně s boční osou těla; je silně osvalená. Lokty jsou postaveny rovnoběžně s boční osou těla. Bod lokte je umístěn mírně před osou, která je spuštěna z vrcholu lopatky kolmo k zemi; vzdálenost lokte od země je v polovině kohoutkové výšky. Délka předloktí nepatrně přesahuje třetinu kohoutkové výšky, je kolmo postavené jak při pohledu zepředu, tak z profilu. Italský spinone má mohutnou kostru, šlacha je velmi silná. Kotník je uložen ve vertikální linii předloktí. Záprstí je ploché, při pohledu zepředu je v kolmé linii přední nohy, při pohledu z boku je mírně šikmě uložené, jeho délka je asi 1/6 délky nohy k lokti. Přední tlapky jsou kompaktní, kulaté, prsty sevřené a dobře klenuté, pokryté krátkou hustou srstí, stejně tak i v oblasti meziprstí, polštářky jsou suché a tvrdé, jsou více či méně pigmentované v závislosti na zbarvení jedince, drápy jsou odolné, dosedající na zem, dobře pigmentované, ale nikdy ne černé.

Zadní končetiny

Při pohledu z profilu je zadní linie stehen poněkud konvexní (vyklenutá), jednotlivé partie končetin jsou správně úhlené, záprstí musí být kolmo postavené, při pohledu zezadu jsou zadní končetiny rovnoběžné a kolmo postavené. Stehno – jeho délka nesmí být menší, než je jedna třetina kohoutkové výšky, jeho šířka se přibližuje 1/3 jeho délky; je velmi mohutně osvaleno, směřuje mírně šikmo odshora dolů a zepředu dozadu, jeho zadní část je mírně vyklenutá. Nadkolenní část je o málo delší, než stehno, je šikmo položené v úhlu asi 55-60° k horizontále, je osvalené suchým svalstvem, šlachový úpon je dobře patrný. Hlezenní část – hlezna jsou silná a široká, vzdálenost hlezenního kloubu od země se rovná přibližně třetině kohoutkové výšky, úhel, který svírá, je asi 150°. Nadprstí je silné a suché, jeho délka se rovná vzdálenosti hlezenního kloubu od země, při pohledu z jakékoli strany je kolmo postavené, na jeho vnitřní straně se může vyskytnout jednoduchý volný paspárek. Zadní tlapky mají obdobnou charakteristiku, jako přední, ale bývají oválnějšího tvaru.

Pohyb

Pohyb má prostorný krok, při lovu dlouhý, prostorný a rychlý klus, občas střídaný cvalem.

Osrstění plemene

Kůže je přiléhavá, musí být silná a suchá; je jemnější na hlavě, na hrdle, na slabinách, v podpaždí a na spodní straně trupu, na loktech je jemná na omak, od spodní čelisti až po horní třetinu krku se táhnou dvě kožní řasy – lalok. Když pes nese hlavu nízko, tvoří kůže po stranách mozkovny řasy, které končí na lících, pigmentace kůže může být různá a závisí na zbarvení jedince, barva vnějších sliznic musí korespondovat se zbarvením srsti. Srst je po těle dlouhá asi 4-6 cm, kratší je na nosním hřbetu, na hlavě, na uších, předních stranách nohou, na tlapkách, na zadních stranách nohou je srst hrubší, tvořící kartáč, ale nikdy netvoří praporce, nad očima tvoří hrubá delší srst obočí, na pyskách vous, srst je hrubá, tvrdá, uzavřená a spíše přiléhavá, nemá podsadu.

Zbarvení

• Čistě bílé
• Bílé s oranžovými plotnami
• Bílé stříkané oranžovou
• Bílé s hnědými plotnami
• Stříkané, hnědý bělouš; preferovaný odstín hnědé je odstín „mnišské kutny“.

Nepovolené zbarvení: tříbarevné, přítomnost pálení, výskyt černé ve všech formách a kombinacích.

Výška psa v kohoutku

Kohoutková výška psa je od 60 do 70 cm, feny od 58 do 65 cm. Hmotnost psů 32 až 37 kg, feny 28 až 30 kg.

Chyby a vady

Všechny odchylky od tohoto znění standardu musí být považovány za chyby a penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Vylučující vady

• Sbíhavá linie mozkovny a nosního hřbetu
• Totální depigmentace nosu
• Proláklý nosní hřbet
• Předkus, výrazný podkus
• Různě zbarvené oči
• Černý pigment kůže nebo sliznic
• Tříbarevné zbarvení, znaky pálení, černá ve všech formách a kombinacích

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat