Německý ostnosrstý ohař - PLEMENA PSŮ

Německý ostnosrstý ohař

F.C.I. – Standard č. 232 / 22.03.2002/D ZEMĚ PŮVODU Německo DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 29.11.2001 VYUŽITÍ Všestranný, lehce ovladatelný lovecky upotřebitelný pes KATEGORIE Psí plemena KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 7. Skupina – Ohaři KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Kontinentální ohaři Pracovní zkouška Ano Německý ostnosrstý ohař (německy Deutscher Stichelhaariger Vorstehhund, anglicky German Rough-haired Pointing Dog) je

Německý ostnosrstý ohař

F.C.I. – Standardč. 232 / 22.03.2002/D
ZEMĚ PŮVODUNěmecko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU29.11.2001
VYUŽITÍVšestranný, lehce ovladatelný lovecky upotřebitelný pes
KATEGORIEPsí plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina7. Skupina – Ohaři
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce1. Kontinentální ohaři
Pracovní zkouškaAno

Německý ostnosrstý ohař (německy Deutscher Stichelhaariger Vorstehhund, anglicky German Rough-haired Pointing Dog) je vzácné lovecké plemeno původem z Německa, považované za nejstaršího z německých drsnosrstých ohařů. Patří do skupiny 7 podle FCI (kontinentální ohaři, sekce 1, standard č. 232) a vyniká svou robustností, vytrvalostí a klidnou povahou. Je méně rozšířený než jeho příbuzní – krátkosrstý, drátosrstý a dlouhosrstý ohař – a zachovává si původní ráz bez výrazného vlivu anglických pointerů.

Historie a původ

Plemeno má kořeny sahající až do 16. století, kdy je zachycují dřevoryty Johanna Eliase Ridingera, a je považováno za potomka starých německých loveckých psů, tzv. „původních ohařů“. Systematický chov začal v roce 1888, kdy se němečtí myslivci rozhodli zachovat jeho jedinečné vlastnosti. Na rozdíl od jiných německých ohařů nebyl křížen s anglickými pointrey, což mu dodává specifický charakter. Oficiálně byl standard popsán v roce 1882 na výstavě v Hannoveru, kde se odlišil od drátosrstého ohaře. Původně byl šlechtěn pro lov v náročném terénu – na polích, v lesích i ve vodě – a specializuje se na stavění, lov a aportování pernaté zvěře.

Povaha a využití

Tento ohař má klidnou, vyrovnanou a sebevědomou povahu, je inteligentní, houževnatý a ostražitý, ale nikdy ne přehnaně agresivní ani bojácný. Je to náruživý lovec, který vyžaduje zkušeného majitele-myslivce, protože jeho silné lovecké instinkty ho předurčují k práci v revíru. Vyniká trpělivostí a schopností zvládat náročné lovecké dny – například dokáže přenést ulovenou lišku na velkou vzdálenost. K rodině je věrný a laskavý, k cizím spíše rezervovaný, což z něj činí i dobrého hlídače.

Je snadno ovladatelný, ale potřebuje odborný výcvik a dostatek pohybu. Při správné výchově se z něj stává i příjemný společník. Díky své historii a šlechtění je ideální pro všestrannou loveckou práci – od vystavování zvěře po aportování.

Péče a nároky

Srst je nenáročná na údržbu – stačí občasné vyčesání, zejména v období línání. Pes potřebuje každodenní pohyb v přírodě, ideálně v revíru, kde může uplatnit své lovecké schopnosti. Není vhodný do bytu ani pro sedavý životní styl – nejlépe prospívá na venkově s dostatkem prostoru. Snáší různé povětrnostní podmínky díky ochranné srsti.

Zdraví

Plemeno je odolné a dožívá se 12–14 let. Mezi potenciální problémy patří dysplazie kyčelního kloubu (typická pro větší psy) a občas kožní problémy kvůli husté srsti, pokud není řádně ošetřována. Důležitá je prevence a pravidelné veterinární prohlídky.

Pro koho je vhodný?

Německý ostnosrstý ohař je ideální pro zkušené myslivce nebo aktivní jedince, kteří mu zajistí práci a pohyb. Není to pes pro začátečníky ani pro městský život. K dětem může být přátelský, ale kvůli loveckým pudům je třeba dávat pozor na soužití s jinými zvířaty.

Zajímavosti

  • Je považován za nejvzácnějšího z německých ohařů – populace je omezená i v Německu.
  • Jeho název „Stichelhaar“ odkazuje na „ježatou“ srst (německy stichel = ježek).
  • V Česku ho zastřešuje Klub chovatelů německých ohařů, ale setkat se s ním je vzácné.

Německý ostnosrstý ohař je tedy robustní, spolehlivý a tradiční lovecký pes, který si zachovává svůj původní charakter a vyniká v náročných podmínkách!

Lahodné psí pamlsky

Německý ostnosrstý ohař – vzhled

Německý ostnosrstý ohař je statný, středně velký až velký stavěcí pes s pevnou hrubou srstí a přiměřenými vousy. Obočí je výrazné a dodává psu divoký výraz. Povaha je klidná, vyrovnaná. Délka trupu a výška v kohoutku by měla být, pokud možno stejná. Délka trupu může výšku v kohoutku nepatrně přesahovat.

Povaha

Povahou je to vyrovnaný, klidný, robustní, odvážný, ale ovládající se pes, který není bojácný ani agresivní.

Hlava

Hlava má odpovídající velikosti těla a pohlaví, mozkovna je lehce vyklenutá, široká, při pohledu ze strany s nejvyšším bodem ve středu. Hrbolek týlní kosti není příliš vyvinutý. Stop je málo výrazný, pozvolna stoupající, nosní houba je světle až tmavohnědá, ne masově zbarvená. Morda je dlouhá, silná, středně široká, hřbet nosu je rovný. Pysky jsou dobře vyvinuté, v koutcích tvoří záhyb.

Čelisti a zuby

Čelisti jsou silné a zuby s pravidelným a úplným nůžkovým skusem.

Oči a uši

Oči jsou lehce oválné, středně velké, jasné, ne vypoulené nebo zapadlé. Víčka přiléhají k oční kouli. Barva hnědá, při světlejším zbarvení srsti i světlejší, nikoli však žluté. Uši jsou středně dlouhé, úpon není příliš široký, tupě zaoblené. Nasazené vysoko a zavěšené naplocho. Nezasahují příliš do zátylku a pokud možno dobře přiléhají k hlavě, netvoří záhyby.

Krk

Krk je středně dlouhý, silný, v zátylku lehce vyklenutý, postupně se rozšiřuje k hrudníku.

Tvar trupu

Horní profilová linie je rovná, lehce spáditá, kohoutek je výrazný. Hřbet je rovný, silný, dobře osvalený, pevný. Bedra jsou svalnatá, záď není krátká, je lehce spáditá. Hrudník má hluboký hrudní koš, při pohledu zepředu prostorný. Žebra dobře klenutá, nikdy plochá. Spodní profilová linie a břicho – dozadu lehce protáhlá a silná, zejména v oblasti slabin. Ocas je středně dlouhý, rovný, případně lehce prohnutý nahoru, u kořene silný. Nenasazený příliš nízko. Přiměřené kupírování ocasu při dodržení zákonných předpisů je povoleno.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, ze strany dobře postavené pod tělem. Vzdálenost od země k loktům má být nepatrně větší než od loktů ke kohoutku. Ramena jsou šikmo položená, silně osvalená, nadloktí ne příliš dlouhé, silně osvalené. Lokty jsou nevybočené ven ani dovnitř. Předloktí je silné a rovné, spěnkový kloub je silně vyvinutý. Přední nadprstí je silné a rovné, přední tlapka kulatá, uzavřená. Polštářky velké a hrubé, drápy dobře ohnuté.

Pánevní končetiny

Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, se silnými kostmi, dobře osvalené. Dobré zaúhlení v kolenním a hlezenním kloubu. Stehno je svalnaté, široké, má dobré zaúhlení mezi pánví a stehnem. Koleno je silné, dobře zaúhlené, bérce jsou dlouhé, svalnaté a šlachovité, hlezenní kloub je silný. Zadní nadprstí je téměř kolmo postavené pod hlezenním kloubem. Zadní tlapka je oválná s úzce sevřenými prsty. Velké a hrubé polštářky, drápy správně zahnuté. Rovnoběžné postavené, nevytočené ven ani dovnitř.

Pohyb

Pohyb má prostorný krok vpřed i posun, končetiny se pohybují v ose, při tom vzpřímené držení. Kůže je pevná přiléhající bez záhybů.

Osrstění plemene

Srst

  • Na trupu má být srst vzpřímená, tvrdá a kartáčovitá. Roste stejným směrem, mírně přiléhá, je cca 4 cm dlouhá. Na předhrudí a směrem k spodní části hrudi je poněkud delší a vytváří směrem od hrdla přes střední linii hrudníku a břicha rovně dolu splývající praporce.
  • Na celém těle se často nachází sotva viditelná podsada.
  • Na tlamě tvoří delší srst přiměřené vousy, na hřbetu nosu je krátká a hrubá, nikdy dlouhá, měkká nebo dokonce převislá.
  • Na temeni je srst přiléhavá, krátká a tvrdá, na uších trošku delší než u krátkosrstého ohaře, a ne tak tvrdá jako na temeni.
  • Na hlavě nemají být žádné měkké, vlnu připomínající nebo hedvábné chlupy.
  • Obočí je huňaté a silné, chlupy odstávají v oblouku ven.
  • Na přední straně hrudních končetin přiléhají krátké drsné chlupy hladce, na zadní straně tvoří od lokte ke spěnce mírně prodloužený praporec.
  • Zadní končetiny mají na zadní straně až téměř ke hlezennímu kloubu slabý praporec.
  • Mezi prsty je krátké, měkčí, ale nepřesahující osrstění.
  • Ocas je osrstěný hustě a krátce, chlupy jsou těsně přilehlé ve směru růstu. Na spodní straně jsou chlupy poněkud delší, ale netvoří odstávající kartáč nebo vlajku.

Barva

  • Hnědá s bílou plotnou nebo bez bílé plotny na hrudi
  • Tmavý bělouš s plotnami nebo bez hnědých ploten
  • Světlý bělouš s plotnami nebo bez hnědých ploten

Kohoutková výška psa

Výška psa v kohoutku je 60–70 cm, fena 58–68 cm. Každá odchylka od výše uvedeného textu musí být považována za chybu, která bude penalizována podle stupně její závažnosti.

Těžké vady

  • Nemotorný, těžkopádný vzhled
  • Příliš velká hlava
  • Výrazně klenutá mozkovna s výrazným týlním hrbolem
  • Masově zbarvený nebo černý čenich
  • Příliš dlouhé, masité uši, uši se záhyby
  • Sražená nebo přestavěná záď
  • Křivé přední nohy
  • Silně vbočené nebo vybočené lokty
  • Ploché, roztažené nebo vybočené tlapky, zaječí tlapky
  • Pěšinka v srsti na zádech

Vylučující vady

  • Nevyrovnaná povaha, strach z výstřelu nebo před zvěří
  • Agresivita, kousavost
  • Předkus, podkus, křížový skus, chybějící zuby s výjimkou dvou PM1
  • Ektropium, entropium
  • Měkká nebo poloměkká srst (s výjimkou vousů a obočí)
  • Černá srst, žluté nebo červené znaky na hlavě a končetinách

Poznámka

Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *