Irský setr se objevuje ke konci 17. století. Mimo hranice Irska nebylo příliš známo, že tam existují dva typy setrů, ale je téměř jisté, že červenobílé zbarvení je původnější než to druhé a je především zásluhou výběru výstavních rozhodčích, že se následně objevilo a rozšířilo jednobarevně červené. Když byli irští setři vystavováni těsně před koncem XIX. století, červený setr měl možnost zastínit červenobílého, který se stával čím dál tím vzácnější, až se nakonec mělo za to, že plemeno psa zaniklo. Ve 20. letech XX. století byly napřeny síly k jeho znovuoživení. Okolo roku 1944 bylo plemeno natolik rozšířené, že mohl být založen jeho klub a zároveň byl vidět dostatečný počet těchto psů i na výstavách a FT v Irsku. Současný klub, nazývaný Společnost pro irského červenobílého setra pracovního a výstavního, byl založen v roce 1981 a díky jeho činnosti je nyní plemeno dobře umístěné na žebříčku obliby jak v Irsku, tak na mezinárodní scéně.

Lahodné psí pamlsky

Irský červenobílý setr – popis plemene Irský červenobílý setr je velmi přátelský společník, stejně v domě jako v poli, červenobílý setr byl vyšlechtěn hlavně pro práci v poli. Standard, jak je zde uveden, musí být chápán především z tohoto pohledu a všichni výstavní rozhodčí musí posuzovat vystavované jedince především optikou pracovního využití. Červenobílý irský setr získává úspěchy na FT v konkurenci ostatních plemen stavěcích psů a stále více těchto psů dobývá tituly šampionů práce a šampionů krásy. Je to silný, harmonicky stavěný, správných proporcí, bez znaků hrubosti (lymfatičnosti). Je spíše atletický než elegantní. Červenobílý setr byl vyšlechtěn především pro práci v poli a jeho hodnocení na výstavě musí být prováděno právě z tohoto úhlu pohledu. Je to pes aristokratický, temperamentní a čilý. Vyzařuje z něj půvab a přátelství, ale také rozhodnost, odvaha a pracovní nasazení. Červenobílý setr je lovecký pes pro lov se střelnou zbraní, pracuje jemně, jistě a je snadno voditelný. Hlava je široká v poměru k tělu, mozkovna je střechovitě klenutá, bez výrazného týlního hrbolu, jak ho vidíme u irského červeného setra. Stop je patrný (doslova: dobrý stop). Nosní partie je hranatá, ostře řezaná, čelisti jsou stejně dlouhé nebo téměř stejně dlouhé. Zuby mají ideální nůžkový skus. Klešťový skus je respektován. Oči jsou kulaté, mírně vystouplé, spojivky nejsou vidět. Jsou tmavě oříškové nebo tmavě hnědé. Uši jsou zavěšené v linii očí, správně vzadu, přiléhají v celé délce k hlavě. Krk je středně dlouhý, velmi svalnatý, ale nikoli hrubý, mírně klenutý, bez jakékoli tendence k laloku (volné kůži). Tvar trupu Tělo je silné a svalnaté, hřbet musí být dobře osvalený a silný. Hrudník je hluboký, s klenutými žebry, ocas je středně dlouhý, dosahuje nedále k patnímu kloubu. Je silný u kořene, zeslabuje se směrem ke špičce, aniž by působil dojmem, že je málo osrstěný. Je nesen v úrovni hřbetu, nebo pod ní. Končetiny, které mají silnou kostru, jsou svalnaté a šlachovité. Lopatky jsou šikmo uložené, lokty postavené rovně, ani nevybočené, ani nevbočené. Předloktí je rovné, šlachovité, s dobře postavenou kostrou. Záprstí je silné. Pánevní končetiny jsou široké a silné. Zadní nohy jsou dlouhé a svalnaté od kyčlí k patnímu kloubu. Podkolení má správně zaúhlené, hlezna jsou rovná, nevytáčejí se dovnitř ani ven. Nadprstí je středně dlouhé a silné. Prsty jsou dobře sevřené, porostlé srstí mezi prsty. Pohyb je dlouhý prostorný s lehkým klusem, harmonický a účinný. Hlava je nesená vysoko. Impulsy, vycházející ze zádi, jsou pravidelné a mohutné. Přední nohy se pohybují prostorně dopředu, ale nízko při zemi. Při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují v jedné ose. Pes nestrouhá ani nepřekřižuje předníma ani zadníma nohama. Osrstění plemene Srst je dlouhá a hedvábná (praporce) na zadní straně předních i zadních nohou a na vnější straně uší. Srst v rozumné míře začíná na slabinách, pokračuje na spodní straně hrudníku až na hrdlo. Tvoří praporce. Všechny praporce jsou rovné, nesmí být kudrnaté, lehké zvlnění je přípustné. Ocas má správnou vlajku. Na všech ostatních partiích těla musí být srst krátká, rovná a bez kudrlin. Zbarvení musí mít základ bílý s jasně ohraničenými červenými plotnami. Bílá a červená mají být tak živé a výrazné, jak jen je to možné. Připouští se stříkání, ale ne promísení srsti červené a bílé (bělouš) na obličeji, tlapkách, předních nohou do výše loktů a zadních nohou do výše hlezen. Zbarvení bělouše či stříkání na všech jiných partiích těla je velmi nežádoucí a je považováno za vylučující chybu. Výška psa v kohoutku Kohoutková výška psa je 62 – 66 cm, pro feny je: 57 – 61 cm. Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hrubé chyby kohoutková výška vybočující z hranic standardu u psů i u fen. Vylučující chyby Pes jevící známky agresivity Pes nemající varlata normálního vzhledu Jelikož stříkání je povoleno na obličeji, tlapkách, předních nohou do výše loktů a zadních do výše hlezen, promísená srst (bělouš) a příliš výrazné stříkání na všech jiných partiích těla jsou velmi nežádoucí a je to považováno za vylučující chybu. Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku. Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat