Chorvatský ovčák (Hrvatski ovčar) je starobylé pastevecké plemeno pocházející z oblasti východní Slavonie v Chorvatsku. Jeho kořeny sahají více než 1000 let zpět, kdy psi podobného vzhledu pomáhali pastevcům na Balkáně. Plemeno se nevyvíjelo cíleným křížením, ale přirozeným výběrem v drsných podmínkách pastvin. První písemné zmínky pocházejí z roku 1374, kdy biskup Petr ve svém rukopisu (později citovaném biskupem Petrem Bakicem v roce 1719) popsal psy přivezené novými osídlenci do Chorvatska.

Systematický chov začal až v roce 1935 díky profesoru Stjepanu Romičovi, který položil základy moderního chovu. V roce 1949 bylo plemeno představeno na první národní výstavě psů v Záhřebu, a první standard plemene sestavil Dr. Otto Rohr v roce 1951. Mezinárodní kynologická federace (FCI) uznala chorvatského ovčáka v roce 1969. Dnes je plemeno nejrozšířenější v Chorvatsku a Slovinsku, jinde zůstává vzácné.

Chorvatský ovčák pravděpodobně vychází z tzv. rašelinného psa (Canis Familiaris Palustris), starověkého typu psa, jehož pozůstatky byly nalezeny v Evropě. Tento pes byl předkem mnoha špicovitých plemen, včetně chorvatského ovčáka. Jeho předci byli pastevečtí psi, kteří museli být odolní, inteligentní a schopní samostatného rozhodování při hlídání a nahánění stád. Přesné kmeny předků nejsou známy kvůli absenci historických záznamů, ale podobnost s jinými balkánskými pasteveckými psy naznačuje společný původ s plemeny jako mudi nebo puli, i když bez přímého křížení.

Zajímavá fakta o plemeni

Chorvatský ovčák je známý svou schopností samostatného rozhodování, což ho činí výjimečným při pasení bez přímých pokynů. Tato vlastnost pochází z jeho historie, kdy musel sám zvládat stáda v rozlehlých oblastech Slavonie. Mimo Chorvatsko a Slovinsko je chorvatský ovčák málopočetný, což z něj činí raritu. Najít štěně mimo tyto země může být náročné, často je třeba kontaktovat zahraniční chovatele.

Díky své energii a lásce k pohybu je přezdíván „černé tornádo“. Bez dostatku aktivity (např. pasení, sportů nebo dlouhých procházek) může být destruktivní – například rozkousat nábytek. Ačkoliv byl původně pasteveckým psem, dnes vyniká jako hlídač, společník nebo sportovní pes. Oblíbený je v disciplínách jako agility, flyball, canicross nebo dogdancing díky své inteligenci a rychlosti.

Jeho klínovitá hlava a šikmé oči mu dodávají liščí výraz, což je jedním z jeho charakteristických rysů. Tento vzhled zdůrazňuje jeho bdělost a pohotovost. Chorvatský ovčák je obecně zdravý, s průměrnou délkou života 12–15 let. Hlavními zdravotními riziky jsou dysplazie kyčlí/loktů (běžná u aktivních plemen) a torze žaludku, které lze minimalizovat správnou stravou a odpočinkem po jídle. Je silně vázán na svého majitele a rodinu, což ho činí skvělým společníkem, ale vyžaduje důslednou socializaci, aby nebyl příliš nedůvěřivý k cizím. Má sklon nahlas štěkat při každé změně v okolí, což je třeba korigovat výcvikem, aby nebyl příliš hlučný.

Pokud hledáte inteligentního, věrného a energického psa, který miluje práci a pohyb, chorvatský ovčák je skvělou volbou – za předpokladu, že mu poskytnete dostatek aktivity a důsledný výcvik.

Lahodné psí pamlsky

Chorvatský ovčák – vzhled

Chorvatský ovčák je středně velký pes na spodní hranici této kategorie. Délka těla přesahuje kohoutkovou výšku o cca 10 %, což vytváří obdélníkový formát těla. Výška v kohoutku je 40–50 cm u psů i fen.

Srst a barva
Základní barvou je černá. Srst je na hřbetě dlouhá 7–14 cm, na hlavě a končetinách krátká. Na zadní straně hrudních končetin tvoří delší srst „praporky“, na pánevních „kalhotky“. Srst je měkká, zvlněná až kudrnatá, nesmí být vlněná, s hustou podsadou. Bílé znaky jsou povoleny pod hrdlem a na hrudníku, ale ne na hlavě, trupu ani ocasu. Bílé ponožky jsou nežádoucí.

Povaha
Pes je živý, pozorný, střídmý a dobře vycvičitelný.

Hlava
Hlava je klínovitá, lehká, s poměrem čenichu k mozkovně 9:11, celková délka cca 20 cm. Lebka je oválná, stop málo vyjádřený, nosní houba vždy černá. Tlama je suchá, s rovným nosním hřbetem. Zuby mají nůžkový skus, klešťový je přípustný, chrup úplný. Pysky jsou tenké, pružné, s černou sliznicí. Oči jsou kaštanově hnědé až černé, mandlového tvaru, s živým výrazem. Uši jsou trojúhelníkové, polovztyčené nebo vztyčené, kupírování není povoleno.

Krk a trup
Krk je středně dlouhý, osvalený, bez záhybů, s huňatou srstí. Kohoutek je nevystupující, hřbet krátký, osvalený, bedra krátká, záď středně dlouhá, lehce spáditá. Hrudník je hluboký, klenutý, břicho lehce vtažené. Ocas je huňatý, v klidu nesen nízko, v afektu nad hřbetem. Kupírování je povoleno do 4 cm u dospělého psa.

Končetiny
Hrudní končetiny jsou rovné, paralelní, s otevřeným úhlením kloubů. Pánevní končetiny mají svalnaté stehno, otevřené úhlení, hlezenní kloub nízko. Tlapky jsou malé, podlouhlé, s pevnými polštářky. Upřednostňovaným pohybem je prostorný klus.

Vady

• Jakákoliv jiná pigmentace nosní houby než černá.
• Absence více než dvou PM1.
• Předkus nebo podkus.
• Světlé nebo albínské oči.
• Zavěšené uši.
• Zcela vlněná nebo příliš dlouhá srst.
• Dlouhá srst v obličeji.
• Bílé znaky na hlavě, trupu nebo ocasu.
• Velikost nad 50 cm nebo pod 40 cm.

Poznámka: Samci musí mít dvě normálně vyvinutá varlata sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat