Belgický ovčák (Chien de Berger Belge) je středně velké, elegantní a všestranné plemeno pocházející z Belgie. Je známé svou inteligencí, pracovními schopnostmi a rozmanitostí – existují čtyři variety, které se liší především typem srsti a barvou, ale sdílejí stejnou povahu a fyzické vlastnosti. Tyto variety jsou: Groenendael, Tervueren, Malinois a Laekenois.

Belgický ovčák vznikl koncem 19. století v Belgii, kde byl vyšlechtěn jako pastevecký pes pro práci s ovcemi a dobytkem. Na rozdíl od jiných ovčáckých plemen, která se lišila regionálně, se v Belgii prosadila myšlenka jednotného plemene s různými variacemi srsti. Klíčovou postavou v jeho vývoji byl veterinář Adolphe Reul, který v roce 1891 inicioval standardizaci plemene. První standard byl vytvořen v roce 1892 a plemeno bylo pojmenováno podle měst nebo oblastí, odkud jednotlivé variety pocházely:

• Groenendael – dlouhosrstý černý, pojmenovaný podle chovu Nicolase Rose v obci Groenendael.
• Tervueren – dlouhosrstý s pálením (červenohnědý s černou maskou), podle města Tervuren.
• Malinois – krátkosrstý s pálením, podle města Mechelen (francouzsky Malines).
• Laekenois – drsnosrstý s pálením, podle královského zámku Laeken.

Během první a druhé světové války sloužili belgičtí ovčáci jako poslové, hlídači a záchranáři, což zvýšilo jejich popularitu. Dnes jsou široce využíváni v policii, armádě, při pátracích operacích a jako rodinní společníci.

Belgický ovčák je inteligentní, bdělý, energický a oddaný. Má silný pracovní pud a potřebuje smysluplnou činnost. Je citlivý, rychle se učí a má výbornou paměť, což ho činí skvělým pro výcvik. K rodině je věrný a ochranářský, k cizím rezervovaný, ale ne agresivní, pokud není ohrožen. S dětmi vychází dobře, pokud je socializovaný, ale může je „shánět“ kvůli pasteveckým instinktům. Každá varieta má stejné vlohy – rychlost, vytrvalost a odvahu. Malinois je nejčastěji využíván v bezpečnostních složkách díky své kompaktnosti a intenzitě, zatímco ostatní variety jsou oblíbené i jako společníci nebo ve sportu.

Péče a výchova plemene

Belgický ovčák je vysoce energický a potřebuje 2–3 hodiny aktivity denně – běh, agility, výcvik nebo hry. Bez dostatku pohybu může být neklidný nebo destruktivní.

Srst:

• Malinois: Nenáročná, stačí kartáčování 1x týdně, v línání častěji.
• Groenendael a Tervueren: Dlouhá srst vyžaduje pravidelné česání (2–3x týdně), aby nezplstnatěla.
• Laekenois: Drsnosrstá varieta potřebuje občasné kartáčování a trimování.
• Zdraví: Průměrná délka života je 12–14 let. Plemeno je obecně zdravé, ale může trpět dysplazií kyčlí, epilepsií, progresivní retinální atrofií (oční onemocnění) nebo alergiemi. Doporučuje se genetické testování rodičů.

Belgický ovčák není pes do malého bytu bez dostatku pohybu. Ideální je dům s oploceným dvorem nebo aktivní majitel, který ho zapojí do svého života – například na túry, běh nebo psí sporty (agility, obedience, canicross). Není vhodný pro začátečníky, protože potřebuje konzistentní výcvik a pevné vedení. Jeho citlivost vyžaduje pozitivní přístup – tvrdé metody ho mohou znejistit.

Zajímavosti

• Malinois je dnes nejznámější varietou díky využití v elitních jednotkách (např. americká SEALs ho použila při operaci proti Usámovi bin Ládinovi).
• Groenendael byl pojmenován po chovateli Nicolasi Roseovi, jehož pes Petit byl základem linie.
• V Belgii jsou všechny čtyři variety považovány za jedno plemeno, zatímco v USA je Malinois uznán jako samostatné plemeno (od roku 1959).

Belgický ovčák je všestranný, inteligentní a pracovní pes, který vyniká v mnoha rolích – od pastýře přes hlídače až po sportovce. Každá varieta přináší něco jedinečného: Malinois rychlost a intenzitu, Groenendael eleganci, Tervueren noblesu a Laekenois rustikální vzhled. Je ideální pro aktivní majitele, kteří ocení jeho energii a oddanost.

Lahodné psí pamlsky

Belgický ovčák – vzhled

Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu, je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický a je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.

Postava a povaha

Postavou je ovčák pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje. Povahou je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

Mozkovna a tlama

Hlava je vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu. Mozkovna je střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající. Stop je mírný a čenich černý. Tlama je střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.

Pysky, zuby a oči

Pysky jsou tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované. Zuby jsou silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel. Líce jsou suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté. Oči mají střední velikosti, ani vyčnívající, ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem.

Uši a krk

Uši jsou spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímené a svislé. Krk je dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.

Tvar trupu

Trup je silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce. Horní linie hřbetu a beder je rovná, kohoutek zdůrazněný. Hřbet je pevný, krátký a svalnatý. Bedra jsou pevné, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď je svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník je ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď příliš široká, ale ani příliš úzká. Spodní linie začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté.

Ocas

Ocas je dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.

Postavení končetin

Hrudní končetiny – Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné při pohledu zepředu. Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110–150°. Nadloktí je dlouhé a dostatečně šikmé. Lokty jsou pevné, nejsou vybočené, ani vbočené. Předloktí je dlouhé a rovné. Zápěstí je velmi pevné a dobře patrné. Nadprstí je silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy jsou kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

Pánevní končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné. Stehno je střední délky, široké a silně svalnaté. Koleno je přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel. Holeň je střední délky, široká a svalnatá. Hlezna má blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené. Záprstí je pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapy mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

Pohyb

Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.

Osrstění plemene

Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kritéria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendael, Tervueren, Malinois a Laekenois. Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C., reserve C.A.C.I.B.

Druh srsti

U všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.

• A – Dlouhá srst:
  Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká, a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec.
  Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groenendael a Tervueren.
• B – Krátká srst:
  Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec.
  Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
• C – Hrubá srst:
  Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimo to jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí, ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec.
  Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.

Barva

• Maska:
  U variet Tervueren a Malinois musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky.
• Uhlování:
  U variet Tervueren a Malinois představuje uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji.
• Groenendael:
  Pouze černá srst.
• Tervueren:
  Pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení.
• Malinois:
  Pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou.
• Laekenois:
  Jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu.
• Pro všechny variety:
  Trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.

Kůže

Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.

Kohoutková výška

Kohoutková výška psa je ideálně 62 cm a 58 cm u fen. Tolerované meze o 2 cm méně a o 4 cm více.

Hmotnost

• Psi přibližně 25–30 kg.
• Feny přibližně 20–25 kg.

Rozměry

Průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou:

• Délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
• Délka hlavy: 25 cm,
• Délka tlamy: 12,5–13 cm.

Nedostatky

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.

• Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový.
• Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelnost, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné.
• Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace.
• Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třenový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třenový zub (1× PM2), chybějící tři první třenové zuby (3× PM1).
• Oči: světlé, kulaté.
• Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní).
• Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený.
• Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá).
• Kohoutek: nevýrazný, nízký.
• Horní linie: hřbet a/nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá.
• Záď: příliš skloněná, přestavěná.
• Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho.
• Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran.
• Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené.
• Tlapy: otevřené.
• Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
• Srst:
• Všechny variety: nedostatek podsady.
• Groenendael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá.
• Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst.
• Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
• Barva:
• Všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty.
• Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty.
• Tervueren: šedý.
• Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska.
• Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá. Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
• Chování, povaha: jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.

Vady vedoucí k diskvalifikaci

• Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
• Všeobecný vzhled: absence typu plemene.
• Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× M1), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM1).
• Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány.
• Uši: svěšené nebo uměle upravené uši.
• Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
• Srst: chybějící podsada.
• Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi anebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois.
• Velikost: mimo předepsané limity.

Křížení – páření mezi varietami

Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).

Poznámka

Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat