Australský honácký pes (anglicky Australian Cattle Dog), známý také jako ACD, Queensland Heeler nebo Blue/Red Heeler, je středně velké plemeno psa pocházející z Austrálie. Bylo vyšlechtěno v 19. století za účelem pasení dobytka na rozlehlých a drsných australských pastvinách. Jeho historie a vlastnosti z něj dělají výjimečného pracovního psa, který je dodnes ceněn pro svou inteligenci, vytrvalost a všestrannost.

Původ

Plemeno vzniklo během kolonizace Austrálie, když evropští osadníci, zejména Angličané, přivezli své ovčácké psy (například smithfieldské kolie). Tyto psy však nezvládaly australské horko, dlouhé vzdálenosti ani práci s divokým dobytkem. Chovatelé proto začali experimentovat s křížením. Klíčovou roli sehrál Thomas Hall, který v roce 1840 zkřížil mramorované kolie (Blue Merle) s dingy – původními australskými divokými psy. Výsledkem byli „Hall’s Heelers“, psi schopní pracovat tiše a efektivně štípáním dobytka do zadních nohou (odtud „heeler“ – patař).

Později byla do plemene přimíchána krev dalších plemen:

• Dalmatin – pro posílení vztahu ke koním a lidem.
• Australská kelpie – pro vylepšení pracovních vlastností a harmoničtější stavby těla.
• Někteří spekulují i o vlivu bulteriéra pro větší odvahu, ačkoli to není jednoznačně potvrzeno.

První standard plemene vytvořil Robert Kaleski v roce 1902. Do Česka se první jedinci dostali až v roce 1997.

Povaha a vlastnosti

Australský honácký pes je inteligentní, energický, samostatný a vytrvalý.

• Je to pracovní pes každým coulem – má silný pastevecký instinkt a dokáže při práci s dobytkem vydržet extrémní zátěž (v Austrálii zvládá přes 50 km denně). Usměrňuje stádo štípáním do nohou, aniž by způsobil vážné zranění.
• K své rodině je věrný, oddaný a přátelský, ale k cizím bývá nedůvěřivý, což z něj činí skvělého hlídače.
• Potřebuje důslednou výchovu a hodně pohybu (min. 2 hodiny denně) – bez zaměstnání může být destruktivní nebo příliš dominantní.
• Díky své učenlivosti a přizpůsobivosti exceluje v psích sportech (agility, obedience, flyball), ale i v záchranářství či vyhledávání drog a výbušnin (např. v USA).

Není to pes pro každého – vyžaduje zkušeného majitele, který mu poskytne fyzickou i mentální stimulaci. Bez aktivity se může stát tvrdohlavým nebo nezvladatelným.

Péče a zdraví

• Srst: Nenáročná, stačí týdenní vyčesávání, v období línání (2x ročně) častěji. Je „samočistící“ – bláto po zaschnutí opadá.
• Zdraví: Obecně odolné plemeno, dožívá se 12–16 let. Náchylné k:
• Dysplazii kyčlí/loktů (sleduje se u chovných jedinců).
• Hluchotě (dědičná, spojená s bílým zbarvením, testuje se u štěňat).
• Progresivní retinální atrofii (oční onemocnění).
• Výživa: Nepotřebuje speciální stravu, ale je třeba hlídat váhu, protože má sklon k přejídání, pokud nemá dost pohybu.

Zajímavosti

• V Austrálii je považován za národní symbol pracovitosti a odolnosti.
• Často má na čele bílý pruh (Bentley Mark), což je podle legendy dědictví po psu chovatele Bentleyho.
• Existuje příbuzné plemeno Australian Stumpy Tail Cattle Dog s krátkým ocasem, ale je vzácné a mimo Austrálii se téměř nevyskytuje.
• V Česku je stále raritou, ale jeho obliba roste mezi farmáři, sportovci a aktivními lidmi.

Australský honácký pes je tedy ideální parťák pro někoho, kdo hledá neúnavného, inteligentního a loajálního společníka, ale je připraven věnovat mu čas, péči a jasné vedení.

Lahodné psí pamlsky

Australský honácký pes – vzhled

Celkový vzhled

Australský honácký pes je silný, kompaktní, symetricky stavěný pracovní pes, se schopností a ochotou plnit svůj úkol, jakkoliv obtížný. Kombinace mohutnosti, síly, vyváženosti a dobré svalové kondice musí vytvářet dojem hbitosti, síly a vytrvalosti. Jakýkoliv sklon k tloušťce či vyhublosti je závažnou vadou.

Povaha

Povahou je oddaný ochranář s pudy honáckého psa, což jej činí ochotným strážcem honáka, jeho stáda a jeho majetku. Ačkoliv je přirozeně nedůvěřivý k cizím lidem, musí být dostatečně ovladatelný, zvláště ve výstavním kruhu. Jakýkoliv povahový či fyzický rys cizí pracovním psům musí být považován za závažnou vadu.

Hlava

Hlava je mohutná a musí být v rovnováze s ostatními proporcemi psa a odpovídat jeho celkové stavbě.

Lebka

Široká, mírně klenutá mezi ušima. Lebka se zplošťuje k slabému, ale patrnému stopu.

Nosní houba

Černá.

Tlama

Široká a pod očima dobře vyplněná, postupně se zužující, takže vytváří středně dlouhou, hlubokou, mohutnou tlamu, přičemž roviny lebky a tlamy jsou paralelní.

Pysky

Přiléhající, suché.

Líce

Osvalené, ale nejsou ani hrubé, ani vystouplé.

Zuby

Silné, zdravé a rovnoměrně rozmístěné zuby, nůžkový skus, spodní řezáky jsou těsně za horními a dotýkají se jich. Protože pes musí rozpohybovat obtížně ovladatelný dobytek kousáním do pat (heeling, biting), jsou zdravé a silné zuby velmi důležité.

Spodní čelist

Silná, hluboká a dobře vyvinutá.

Oči

Musí být oválného tvaru a střední velikosti, ani vystouplé, ani zapadlé, a musí vyjadřovat pozornost a inteligenci. Záblesk varování nebo nedůvěry je charakteristický, když k psovi přistupuje cizí člověk. Barva očí tmavě hnědá.

Uši

Mají být střední velikosti, spíše menší než větší, široké v bázi, osvalené, vztyčené a mírně špičaté, nejsou lžičkovitého tvaru, ale ani netopýří. Jsou na lebce posazeny široce, naklánějí se ven, citlivé při použití, v afektu vztyčené. Kůže je silné textury a vnitřek ucha je poměrně dobře osrstěn.

Krk

Velmi silný, osvalený, středně dlouhý, rozšiřuje se k přechodu v trup. Bez volné kůže na hrdle.

Tvar trupu

Délka trupu od špičky hrudní kosti v rovné linii k hrbolku kosti sedací je větší než kohoutková výška v poměru 10:9.

Hřbetní linie

Rovná.

Hřbet

Silný.

Bedra

Široká, silná a osvalená. Pes je velmi kompaktní.

Záď

Poměrně dlouhá a spáditá.

Hrudník

Hluboký, osvalený a poměrně široký.

Hrudní koš

Žebra dobře klenutá a dobře uložená, hrudní koš není sudovitý.

Slabiny

Hluboké.

Ocas

Nasazen poměrně nízko, v prodloužení spádité zádi, délka ocasu je taková, aby dosáhl přibližně k hleznu. V klidu je ocas svěšený ve velmi mírném oblouku. V pohybu či v afektu může být ocas zvednutý, ale nikdy nesmí být žádná část ocasu nesena nad vertikální linií procházející kořenem ocasu. Ocas má být hustě osrstěn (jako kartáč).

Postavení končetin

Hrudní končetiny

Mají silné, kulaté kosti, a to i v tlapkách, a musí být při pohledu zpředu rovné a paralelní.

Ramena

Silná, šikmá, osvalená, dobře úhlená vůči nadloktí a neměla by být příliš blízko kohoutku. Ačkoliv plece mají být osvalené a jejich kostra silná, příliš mohutné plece a těžká fronta naruší správný pohyb a omezí pracovní schopnosti.

Nadprstí

Má být pružné, při pohledu ze strany je maličko v úhlu k předloktí.

Pánevní končetiny

Široké, silné a osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny, od hlezen k tlapkám, rovné a paralelní, ani blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe.

Stehna

Dlouhá, široká a dobře vyvinutá.

Kolena

Dobře úhlená.

Hlezna

Silná, kolmá k zemi.

Tlapky

Musí být kulaté a prsty krátké, silné, dobře klenuté a vzájemně přiléhající. Polštářky jsou tvrdé a hluboké, drápky musí být krátké a silné.

Pohyb

Pohyb je správný, volný, pružný a neúnavný. Pohyb plecí a hrudních končetin je v souladu s mohutným posunem pánevních končetin. Schopnost rychlého a náhlého pohybu je zásadní. Zdravý pohyb je zcela zásadně důležitý, a chůdovitý pohyb, příliš mohutné nebo ochablé plece, příliš rovné uložení ramen, slabost loktů, nadprstí nebo tlapek, rovná kolena, sbíhavá nebo rozbíhavá hlezna musí být považovány za závažné vady. V klusu se s rostoucí rychlostí tlapky přibližují k sobě, ale v klidu mají psovi poskytovat dostatečnou oporu.

Osrstění plemene

Srst

Srst je hladká, s krátkou, hustou podsadou. Krycí srst je uzavřená, rovná, tvrdá a přiléhající, takže odolává dešti. Pod tělem a mezi končetinami je srst delší a u stehna zjemňuje tvar zádi. Na hlavě (včetně vnitřku ucha), na přední části končetin a na tlapkách je srst krátká. Podél krku je delší a hustší. Příliš dlouhá i příliš krátká srst je vadou. Průměrně má srst na těle být dlouhá 2,5 až 4 cm (asi 1–1,5 palce).

Barevné variety

• Modrá: Modrá, modře skvrnitá, modře kropenatá, se znaky nebo bez znaků. Povolené znaky jsou černé, modré nebo pálené znaky na hlavě, nejlépe pravidelně rozmístěné. Na hrudních končetinách pálení do poloviny končetin, zasahující až na přední část hrudníku a hrdlo, s pálením na čelistech. Na pánevních končetinách pálení na vnitřní straně končetin, na vnitřní straně stehen, na přední straně končetin a kolen, a rozšiřuje se na vnější stranu končetin od hlezen po prsty. Pálená podsada je povolena, pokud neprosvítá modrou krycí srstí. Černé znaky na trupu jsou nežádoucí.
• Červeně skvrnitá: Zahrnuje dobře pravidelné červené skvrny po celém těle, včetně podsady (nikdy bílá či krémová), s nebo bez tmavších červených znaků na hlavě. Žádoucí jsou pravidelně rozmístěné znaky na hlavě. Červené znaky na trupu jsou povolené, ale ne žádoucí.

Kohoutková výška

• Výška psa v kohoutku: 46 až 51 cm (přibl. 18 až 20 palců)
• U fen: 43 až 48 cm (přibl. 17 až 19 palců)

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat