český strakatý pes

Český strakatý pes

F.C.I. – Standard Neuznán ZEMĚ PŮVODU Česká republika DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU   VYUŽITÍ   KLASIFIKACE F.C.I. Skupina N. Neuznaná plemena KLASIFIKACE F.C.I. Sekce Neuznána Pracovní zkouška NE Český strakatý pes, známý také jako Horákův laboratorní pes, je středně velké plemeno původem z České republiky. Český strakatý pes byl vyšlechtěn v 50. letech 20.

Český strakatý pes

F.C.I. – StandardNeuznán
ZEMĚ PŮVODUČeská republika
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 
VYUŽITÍ 
KLASIFIKACE F.C.I. SkupinaN. Neuznaná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. SekceNeuznána
Pracovní zkouškaNE

Český strakatý pes, známý také jako Horákův laboratorní pes, je středně velké plemeno původem z České republiky. Český strakatý pes byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století českým kynologem Františkem Horákem pro laboratorní účely. Plemeno bylo původně určeno pro experimenty, ale postupem času se stalo oblíbeným společníkem. První vrh se narodil v roce 1954 a plemeno bylo veřejnosti představeno na výstavě psů v roce 1961. V roce 1981 byli někteří psi z laboratoře předáni chovatelům, což vedlo k rozšíření plemene.

Povaha českého strakatého psa

Nevadí početnější rodina, ale třeba i osaměle žijící senior. Českému strakatému psovi nebude vadit ani menší panelákový byt, je velmi skromný a dokáže se dobře přizpůsobit i podmínkám běžným pro život na venkově. Pokud je k tomu odmalička veden, porozumí si i s kočkami a obvykle výborně vychází i s jinými psími členy domácnosti. Konflikty s jinými psy nesnáší, neřeší je proto agresivně a razí heslo, že moudřejší ustoupí a ještě lépe – spory prostě sám ani nevyvolává.

Temperament v sobě sice má, ale veskrze pozitivní – zaštěká na neznámou návštěvu, nicméně není prakticky vůbec agresivní. Na výchovu je nenáročný a zvládne jej i začátečník, potřebuje však pohyb. Pokud jej proto budete chovat v paneláku, nezapomeňte na pravidelné procházky. Nebude jistě vadit, když se tyto výšlapy i po časové stránce poněkud protáhnou – samozřejmě tedy úměrně vašim možnostem, bude velmi vděčný za jakoukoliv pozornost a procházku. Stojí za tím i genetika, tento laboratorní pes nesměl jevit agresi vůči lidem i jiným psům.

Učenlivost a vytrvalost, to je doména českých strakatých psů, kteří vynikají v různých sportech určených šikovným plemenům. V evidenci Českého svazu chovatelů je „strakáč“ od začátku osmdesátých let, ale rozšířenost je spíše nižší. Díky své původní roli laboratorního psa má klidnou povahu a je velmi učenlivý. Je aktivní a vhodný pro různé psí sporty, jako je agility, dogtrekking nebo dog frisbee.

Český strakatý pes je obecně zdravé plemeno, které se dožívá průměrně 12-14 let. Pravidelná péče o srst a zdraví je důležitá, aby se předešlo možným zdravotním problémům.

Historie plemene

Za českým strakatým psem stojí dlouholetá práce Františka Horáka, kynologa par excellence, jenž vyšlechtil nejen toto plemeno, ale i tzv. českého teriéra nebo českého horského psa. Český strakatý pes se poprvé objevuje v poválečných letech, cílem bylo studovat onemocnění jako epilepsie. V tehdejší ČSSR zástupce českého strakatého psa podstoupil i transplantaci ledviny. Fena Riga a pes Míša, zakladatelé plemene, měli spolu devět štěňat – z nich dvě byla podobná dnešním „strakáčům“.

Oficiálního představení se český strakatý pes dočkal na výstavě v pražské Chuchli v roce 1961, ale už za pár let hrozilo plemeni vymření – naštěstí se podařilo konec oddálit s tím, že je dnes plemeno považováno za tzv. ustálené. To vše díky práci několika oddaných chovatelů v polovině osmdesátých let minulého století.

Lahodné psí pamlsky

Český strakatý pes – vzhled plemene

Středně velký tříbarevný strakatý pes s harmonickou a nepříliš těžkou stavbou těla, vyvážených proporcí, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.

Důležité proporce:

  • Index formátu těla: délka trupu tvoří 110-120 % výšky v kohoutku
  • Index výšky: hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku
  • Index délky hlavy: délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové výšky

Chování a povaha:

Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes. Bystře sleduje okolí, dobrý hlídač, ne však agresivní.

Hlava:

Lehká, suchá, mírně klínovitá s nevýrazným stopem. Délka hlavy odpovídá přibližně 2/5 kohoutkové výšky. Mozkovna plochá, čenichová partie stejně dlouhá jako mozkovna. Hřbet nosu je rovný. Čenichová partie nepůsobí jako zašpičatělá, pysky těsně přiléhají k čelisti. Nosní houba u černo-žluto-bílých jedinců černá, u hnědo-žluto-bílých hnědá, vždy dobře pigmentovaná, lehce vystupující před přední okraj pysků. Kůže na hlavě jemná, bez vrásek, krátce osrstěná i u dlouhosrstých jedinců. Hlava by měla na první pohled odpovídat pohlaví jedince – u feny jemnější, u psa robustnější.

Čelisti/chrup:

Skus pravidelný nůžkový, v obou čelistech musí být po šesti řezácích a dvou špičácích. Zuby silné, dobře vyvinuté, postavené kolmo v čelistech. Pro plemeno je charakteristické chybění některých premolárů a molárů, což se nepokládá za vylučující vadu. Plnochrupost je předností.

Oči:

Tmavohnědé u černo-žluto-bílých jedinců, světlejší u hnědo-žluto-bílých jedinců, tvar mandlový, nejsou vypoulené, víčka pigmentovaná, dobře přiléhající. Těžká víčka jsou vadná.

Uši:

Dopředu klopené ve tvaru V, přiléhající těsně ke skráním a poměrně malé, natažené dosahují svojí špičkou k ústnímu koutku. Ohbí ucha je těsně nad úrovní temene.

Krk:

Nepříliš dlouhý, šikmo nesený, zužující se směrem k hlavě, přiměřeně silný, s volnější kůží na hrdle, která však nesmí tvořit výrazný lalok.

Hřbet:

Rovný, pevný s vyjádřeným kohoutkem, směrem dozadu mírně se svažující.

Bedra:

Spíše delší, rovná.

Záď:

Rovná nebo mírně spáditá, nikoliv přestavěná.

Hrudník:

Dobře vytvářený, ale ne přehnaně hluboký, prostorný, ne však sudovitý. Při pohledu shora se hrudník mírně zužuje směrem k zádi. Hloubka hrudníku je větší než jeho šířka. Vzdálenost od lokte ke kohoutku je stejná, jako vzdálenost od země k lokti.

Spodní linie a břicho:

Dolní okraj hrudníku dosahuje k loketním kloubům. Břicho pevné, vtažené.

Ocas:

Nepříliš vysoko nasazený, zužující se do špičky. Natažený dosahuje nejméně ke hlezennímu kloubu. Nesen ve tvaru šavle i nad úrovní hřbetu, zakroucení nad hřbetem je povoleno, zakroucení do strany není žádoucí. Osrstění ocasu odpovídá celkovému typu osrstění jedince.

Hrudní končetiny:

Dobře úhlené, paralelní, středně silné kosti. Lokty směřují rovně dozadu, přiléhají k tělu, nejsou vbočené, ani vybočené. Předloktí je při pohledu z kterékoliv strany rovné, s dobře vyvinutým suchým svalstvem.

Pánevní končetiny:

Paralelní, dobře úhlené se středně silnou kostrou, přiměřeně osvalené. Při pohledu zezadu jsou rovné. Nárt je pevný.

Tlapky:

Ne příliš velké, spíše kočičí s dobře klenutými prsty a silnými drápy. Pigmentace drápů není podmínkou.

Pohyb:

Čilý, prostorný, plynulý, elegantní. Velmi vydatný a vytrvalý. Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký, pružný a prostorný.

Osrstění:

Dvě varianty srsti: krátká a dlouhá. Krátká srst je patrová, s podsadou patrnou především v zimě. Na spodní straně krku, zadní straně stehen a spodku ocasu je srst mírně delší, avšak přilehlá, stejně jako po celém těle. Dlouhá srst je jen nepatrně zvlněná, rovněž s podsadou, splývající. Kratší je na hlavě a přední straně končetin, naopak výrazně delší je okolo uší, na krku tvoří mírný límec, na prsou, hrudníku a břiše splývá. Na hrudních končetinách tvoří praporce, na pánevních kalhoty. Rovněž je vyvinut praporec na ocase. Žádné z uvedených variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné. Tzv. přechodný typ srstí – výskyt výrazně delší srsti na zadní straně stehen a delší odstávající srsti na spodině ocasu u některých jinak krátkosrstých jedinců není důvodem k penalizaci.

Zbarvení:

Vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy zbarvení: černožlutobílé a hnědožlutobílé. Černožlutobílý jedinec má černý nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a světlejší oko. Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné. Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Ideální poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Velikost nebo hustota teček není rozhodující, ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem melírovaného zbarvení (roan).

Kohoutková výška:

  • Psi: 45-53 cm
  • Feny: 43-51 cm

Vady:

Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž posouzení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky. Penalizovány by měly být zejména tyto vady: Špatný tělesný formát, str

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *