Velký münsterlandský ohař (Grosser Münsterländer Vorstehhund) je robustní, elegantní a všestranné lovecké plemeno pocházející z Německa, konkrétně z regionu Münsterland. Patří mezi dlouhosrsté kontinentální ohaře a je ceněn pro své vynikající lovecké schopnosti, zejména pro práci po výstřelu, ale i pro svou přátelskou a vyrovnanou povahu.

Historie

Plemeno má kořeny ve středověkých „ptačích psech“, kteří byli využíváni k lovu se sokoly. Z těchto předků se postupně vyvinuli slídiči a dlouhosrstí ohaři 19. století. Velký münsterlandský ohař je blízce příbuzný německému dlouhosrstému ohaři, od něhož se oddělil kvůli odlišnému zbarvení – zatímco německý dlouhosrstý ohař byl šlechtěn v hnědobílých variantách, černobílí jedinci byli v roce 1909 vyloučeni z jeho chovu. Následně, v roce 1919, byl založen Klub pro chov čistokrevného černobílého dlouhosrstého münsterlandského ohaře, který dal základ tomuto samostatnému plemeni. Cílevědomý chov začal s 83 jedinci z východního Münsterlandu a Dolního Saska, a plemeno bylo později uznáno Mezinárodní kynologickou federací (FCI) pod číslem standardu 118 ve skupině 7 (ohaři).

Povaha

Velký münsterlandský ohař je inteligentní, klidný, poslušný a oddaný. Má vyrovnanou povahu, není agresivní ani nervózní, a dobře vychází s dětmi i jinými psy. K cizím lidem bývá přirozeně ostražitý, což z něj činí solidního hlídače, i když není přehnaně dominantní. Je hravý, společenský a věrný své rodině, ale díky loveckým instinktům může mít sklon pronásledovat rychle se pohybující objekty, což vyžaduje opatrnost při kontaktu s menšími domácími zvířaty.

Využití

Tento ohař je všestranný lovecký pes, jehož silnou stránkou je práce po výstřelu – vystavování zvěře, stopování, dohledávka a aportování. Má vynikající čich, je spolehlivý na stopě (často se hlasitě ozývá) a skvěle pracuje jak na souši, tak ve vodě. Díky své ostrosti se hodí i pro lov černé zvěře a je oblíbený mezi myslivci v lesnatých oblastech. Při dostatečném vytížení může být i příjemným rodinným psem.

Péče

• Pohyb: Vyžaduje hodně aktivity – lov, dlouhé procházky nebo psí sporty. Bez dostatečného pohybu může trpět nadváhou nebo se stát destruktivním.
• Srst: Péče je nenáročná – stačí pravidelné vyčesávání (1–2× týdně), zejména praporců. Uši je třeba kontrolovat a čistit kvůli riziku zánětů.
• Zdraví: Obecně zdravé plemeno, ale může být náchylné k dysplazii kyčelních kloubů, očním problémům (např. entropium, ektropium) nebo torzi žaludku, což je u větších plemen běžné riziko. Doporučuje se krmit menšími porcemi 2× denně a zajistit klid po jídle.

Zajímavosti

• V Německu je považován za jedno z nejvšestrannějších loveckých plemen a je tam nejrozšířenější. V Česku ho zastřešuje Klub dlouhosrstých ohařů a vyskytuje se zde řada chovatelských stanic.
• Oproti svému menšímu příbuznému, malému münsterlandskému ohaři, je méně rozšířený, ale větší a robustnější.
• Jeho předci byli nejen lovci, ale často i strážci na farmách, což ovlivnilo jeho ostražitost a oddanost.

Velký münsterlandský ohař je ideální pro aktivní jedince nebo rodiny, kteří mu mohou nabídnout dostatek pohybu a lovecké či pracovní využití. Při správné výchově a péči je to věrný, chytrý a nenáročný společník.

Lahodné psí pamlsky

Velký münsterlandský ohař – vzhled

Velký münsterlandský ohař je mohutný, svalnatý pes čistých linií, celá jeho tělesná stavba vyjadřuje výkonnost a ušlechtilost. Délka těla a výška v kohoutku se k sobě musí co nejvíce přibližovat, ale délka těla může být větší zhruba o 2 centimetry, než je kohoutková výška. K jeho výrazným přednostem patří poslušnost, přizpůsobivost a jeho osvědčené lovecké vlohy, především k práci po výstřelu. Je živý a temperamentní, aniž by však byl nervózní. Hlava je ušlechtilá, delšího formátu, má bystrý pohled, svalstvo dolní čelisti je silně vyvinuté.

Hlava

Stop je málo výrazný, nos je černý, pěkně výrazný. Čenichová partie je silná, dlouhá, perfektně uzpůsobená ke svému použití. Nosní hřbet je rovný. Pysky nejsou spuštěné. Zuby jsou silné a kompletní (42 zubů) se silnými špičáky a s bezvadným nůžkovým skusem. Oči jsou co nejtmavší. Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli. Uši jsou široké, zavěšené dost vysoko, se zaoblenou spodní částí, dobře rámují mozkovnu. Krk je silný, svalnatý, ušlechtile klenutý.

Tvar trupu

Kohoutek je středně výrazný, dlouhý, svalnatý. Hřbet je krátký, rovný, pevný. Bederní partie je výrazná, chráněná pevným svalstvem. Záď je dlouhá a široká, mírně spáditá, svalnatá. Hrudník při pohledu zepředu je široký, z profilu je hluboký, s výrazným předhrudím. Spodní linie a břicho – spodní linie se pozvolna zvedá, břicho je štíhlé a napnuté, slabiny krátké a vysoké. Ocas je nesen vodorovně nebo poněkud výše. Při pohledu z boku je nasazen v prodloužené linii hřbetu, aniž by byl patrný zlom linie v místě nasazení.

Postavení končetin

Hrudní končetiny

Hrudní končetiny jsou rovné, silné a svalnaté. Jsou přiměřeně zaúhlené. Lopatka dobře přiléhá k žebrům. Kotníkový kloub je pružný, přední tlapky středně dlouhé, středně klenuté, prsty jsou dobře sevřené. Jsou zde paspárky.

Pánevní končetiny

Pánevní končetiny jsou mohutně osvalené, správně napnuté. Korektně zaúhlené. Stehenní kost a kost lýtková svírají přiměřený úhel. Zadní tlapky mají stejnou charakteristiku jako přední. Paspárky je třeba odstranit. Pohyb má krok a klus pružný, prostorný, pokrývající hodně terénu. Cval pružný, razantní odraz, vycházející ze zádi, dlouhý krok. Kůže je přiléhající k tělu, netvoří řasy ani vrásky.

Osrstění plemene

Srst je dlouhá a hustá, hladká, ani kudrnatá, ani otevřená, taková, jakou má mít lovecký pes. Typická dlouhá srst. U psů i u fen musí být typická obzvlášť dlouhá hustá srst (praporce) na zadní straně předních i zadních nohou. Na ocase musí být rovněž velmi dlouhá srst. Nejdelší vlajka je na střední části ocasu. I na uších musí být dlouhá srst (tvořící praporce), která přesahuje spodní konec uší symetricky na obou stranách. Jinak je srst na hlavě krátká a přiléhavá. Zbarvení je bílé s černými plotnami a stříkáním nebo bělouš. Hlava je černá, může mít malou bílou hvězdičku nebo lysinku.

Výška psa v kohoutku

Kohoutková výška psa je 60–65 cm, feny 58–63 cm. Váha je okolo 30 kg. Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Lehké chyby

• Mozkovna příliš široká, příliš výrazný stop
• Klenutý nosní hřbet, špičatý čenich, nosní houba totálně bez pigmentu nebo depigmentované skvrny
• Pysky volné nebo spuštěné
• Lehké vady chrupu: klešťový skus, zdvojené PM1, absence jednoho nebo dvou PM1 nebo PM3
• Příliš světlé oko, viditelné červené spojivky
• Uši nízko zavěšené, odstávající
• Příliš krátký krk nebo příliš dlouhý, přehnaně silný nebo naopak slabý; viditelný lalok
• Kohoutek nedostatečně vystupující, příliš krátký
• Příliš dlouhý hřbet, pronesený nebo kapří hřbet
• Bederní partie slabě osvalená, přechod v záď neharmonická, přestavěná záď
• Záď krátká, úzká, sražená
• Sudovitý hrudník, úzký, mělký, chybějící předhrudí
• Břicho moc vtažené, břicho spuštěné
• Ocas nesený na stranu nebo stočený na hřbetě, ocas křivý nebo ve tvaru loveckého rohu
• Hrudní končetiny: příliš strmé úhlení, vybočené nebo vbočené lokty, měkké nadprstí, sbíhavé špičky, rozbíhavé špičky
• Pánevní končetiny: příliš strmé úhlení, kravský nebo sudovitý postoj, úzký nebo široký postoj pánevních končetin
• Krok a klus krátký, ztuhlý, skákavý; málo prostorný, těžký cval; nedostatečně razantní akce pánevních končetin

Vylučující vady

• Pes agresivní nebo bázlivý
• Totálně depigmentovaná nosní houba
• Entropium, ektropium
• Předkus, podkus, křivé zubní oblouky (křížový skus), chybějící řezáky nebo špičáky, premoláry a stoličky (s výjimkou jednoho nebo dvou PM1 a PM3)
• Zbarvení, které není v souladu se standardem
• Strach z výstřelu, citlivost různého stupně na výstřel, strach ze zvěře, kousavost ze strachu, nedůvěřivost vůči cizím osobám

Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat