Burgoský perdiquero, známý také jako Perdiguero de Burgos nebo španělský ohař z Burgosu, je lovecké plemeno psa pocházející ze Španělska, konkrétně z regionu Kastilie, provincie Burgos. Toto plemeno je zařazeno do skupiny 7 podle klasifikace FCI (Mezinárodní kynologická federace) mezi ohaře, sekce 1 – kontinentální ohaři, a je oficiálně uznáno FCI pod standardem číslo 90. Historie plemene sahá až do 16. století, kdy bylo šlechtěno pro lovecké účely, a předpokládá se, že jeho předky jsou starošpanělský ohař (Sabueso Español) a Pachón Navarro. Burgoský perdiquero je robustní, klidný a vyrovnaný pes, který vyniká jako pomocník při lovu drobné zvěře – pernaté i srstnaté – a díky svému jemnému čichu a loveckému stylu je ceněn myslivci.

Povaha a využití

Toto plemeno je známé svou vyrovnanou, klidnou a poslušnou povahou, díky čemuž je nejen skvělým loveckým psem, ale i příjemným rodinným společníkem. Vyniká inteligencí a učenlivostí, což usnadňuje jeho výcvik, pokud je veden laskavě a důsledně – tvrdé metody u něj nefungují kvůli jeho citlivé povaze. Při lovu je metodický, s jistotou vystavuje zvěř a bezvadně aportuje. I když byl původně využíván k lovu jelenů, dnes se specializuje především na drobnou zvěř, jako jsou koroptve, křepelky nebo králíci. Potřebuje dostatek pohybu a duševní stimulace, jinak může být neklidný nebo destruktivní.

Péče a zdraví

Péče o burgoského perdiquera je relativně nenáročná díky jeho krátké srsti – stačí občasné vykartáčování, aby se odstranily nečistoty a uvolněné chlupy. Pravidelná kontrola uší je důležitá, protože jejich tvar může zadržovat vlhkost a vést k zánětům. Plemeno je obecně zdravé a odolné, ale jako mnoho loveckých psů může být náchylné k dysplazii kyčelního kloubu nebo problémům s očima, například kataraktu. Pravidelné veterinární prohlídky a výběr odpovědného chovatele s testy na genetické predispozice pomáhají minimalizovat zdravotní rizika.

Historie a současnost

Burgoský perdiquero má dlouhou tradici ve Španělsku, kde byl ceněn pro svou vytrvalost a schopnost pracovat v náročném terénu kastilské plošiny. V průběhu 20. století jeho popularita klesla kvůli nástupu moderních loveckých metod a příchodu cizích plemen, což ohrozilo jeho existenci. Díky úsilí chovatelů se plemeno podařilo zachránit, a dnes je ve Španělsku opět váženým loveckým psem, i když mimo zemi původu zůstává vzácné. Ve světě je málo známé, ale v loveckých kruzích si udržuje pověst spolehlivého a ušlechtilého psa.

Pro koho je vhodný?

Burgoský perdiquero je ideální pro aktivní majitele, kteří milují přírodu a mohou mu poskytnout dostatek pohybu – není to pes do bytu nebo pro sedavý životní styl. Hodí se k myslivcům, ale i do rodin, kde bude mít prostor a úkoly. Je tolerantní k dětem a s dobrou socializací vychází i s jinými zvířaty, i když jeho lovecký pud může občas převážit při setkání s drobnou zvěří.

Pokud hledáte psa, který kombinuje pracovní nasazení s klidnou a přátelskou povahou, burgoský perdiquero může být skvělou volbou – za předpokladu, že mu dopřejete život, který odpovídá jeho původnímu účelu. Je to pes pro ty, kdo ocení jeho noblesu a schopnosti.

Lahodné psí pamlsky

Burgoský perdiquero – vzhled

Burgoský perdiquero je lovecké psí plemeno přiměřené velikosti, kvadratické, vyvážených proporcí. Hlavu má pěkně utvářenou, má kompaktní trup a silné končetiny. Uši má svěšené a je krátkosrstý. Délka těla se má co nejvíce přibližovat výšce v kohoutku. Je třeba vyhledávat funkční a harmonickou tělesnou stavbu ve statice i v pohybu. Je otužilý, má vyrovnanou povahu, je klidný a usedlý, je to výborný stavěč, specialista na lov drobné zvěře srstnaté i pernaté. Má milý pohled, je ušlechtilý, je to plemeno s výbornou povahou, vrozenou poslušností a inteligencí.

Hlava a obličejové rysy

Celkově je hlava velká a mohutná, se správně vyvinutou mozkovnou, obličejová i čenichová partie jsou silné, uši jsou zavěšené a spirálovitě se stáčejí. Při pohledu seshora má hlava obdélníkový tvar, přičemž se pozvolna zužuje směrem k nosu, čenich však není špičatý. Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 6 : 5. Horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé.

Mozkovna a nos

Mozkovna je široká, mohutná, z profilu klenutá, konvexní; střední rýha je výrazná a týlní hrbol je málo výrazný. Rozbíhavost os mozkovny a nosního hřbetu je výrazná. Stop je pozvolna klesající, málo vyjádřený, nos je tmavě hnědý, vlhký, velký a široký s dobře otevřenými nozdrami. Čenichová partie je z profilu rovná nebo jen mírně klenutá směrem k nozdrám. Je široká po celé své délce, nesmí budit dojem, že je špičatá.

Pysky a zuby

Pysky jsou spuštěné, nikoli však volné (větrné). Horní dobře překrývá spodní. Spodní pysk tvoří viditelný koutek. Sliznice pysků musí být hnědě pigmentované. Zuby jsou silné, bílé a zdravé; mají nůžkový skus; všechny premoláry jsou v čelistech.

Oči a uši

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, oříškové barvy, je upřednostňována tmavá; mají ušlechtilý a něžný pohled, který někdy působí dojmem smutku. Kůže očních víček je středně silná, hnědě pigmentovaná stejně jako sliznice. Spodní víčko musí přiléhat co možná nejtěsněji k oční kouli. Uši jsou dlouhé, zavěšené, trojúhelníkovitého tvaru. Jsou zavěšeny v linii očí, v klidu krásně splývají podle lící a jsou vývrtkovitě stočené. Aniž bychom je násilně natahovali, musí dosahovat ke koutku a nesmí přesahovat konec nosu. Jsou jemné a sametové na dotek.

Trup a krk

Burgoský perdiquero má silný a mohutný trup s velmi vyvinutým předhrudím a hrudníkem, budí dojem síly a obratnosti. Kohoutek je dobře patrný, horní linie je rovná a vodorovná, je upřednostňován mírný sklon od kohoutku k zádi. Krk je silný, mohutný, široký u hlavy a pozvolna se zesiluje směrem k tělu. Horní linie je mírně vyklenutá. Spodní linie má patrný lalok, který tvoří dvě řasy, vycházející z oblasti koutků; nesmí však být příliš výrazný.

Hrudník a záď

Hrudník je široký, hluboký, dosahující úrovně lokte; je svalnatý a mohutný; výrazné předhrudí, žebra jsou silná a klenutá, ne plochá. Záď je široká a silná; její sklon vzhledem k hřbetní linii má být menší než 45°. Záď má být stejně vysoko jako kohoutek nebo o něco níže.

Ocas

Ocas je silný u kořene, nasazený středně vysoko. Krátí se na polovinu své délky, což je tradiční praxe u loveckých psů.

Končetiny

Hrudní končetiny jsou perfektně rovné, rovnoběžně postavené. Mají silnou kostru, krátké záprstí a dobře vyvinuté tlapky. Zadní nohy jsou silné a svalnaté, s korektním zaúhlením hlezna, působí dojmem mohutnosti a pevnosti.

Přední končetiny

Lopatky jsou středně šikmé, svalnaté. Lopatka musí být téměř stejně dlouhá jako ramenní kost. Lokty dobře přiléhají k hrudnímu koši. Přední tlapky jsou kočičí, prsty sevřené, drápy tmavé, polštářky široké a odolné.

Zadní končetiny

Stehna jsou velmi silná, svalstvo je zřetelné a mohutně vyvinuté. Hlezna jsou výrazná, se zřetelnými klouby. Zadní tlapky jsou kočičí, někdy nepatrně delší než přední.

Osrstění

Burgoský perdiquero má krátkou, hladkou a středně silnou srst, která pokrývá celé tělo včetně meziprstí. Na hlavě, uších a koncích končetin je jemnější. Základní barvy jsou bílá a játrová, nepravidelně se mísí, což vytváří různé odstíny – játrový, šedohnědý, stříkaný játrově hnědou. Uši jsou vždy celé hnědé. Černá barva není přípustná.

Výška a pohlavní dimorfismus

Kohoutková výška psa je 62–67 cm, feny 59–64 cm. U tohoto plemene je výrazný pohlavní dimorfismus – psi jsou jednolitější, feny jsou jemnější a menší.

Vady

Lehké vady

• Poněkud klenutý profil čenichové partie
• Chybění několika premolárů
• Klešťový skus
• Nepatrně viditelné spojivky

Těžké vady

• Malá nebo lehká hlava
• Špičatý čenich
• Výrazné entropium či ektropium
• Příliš spuštěné pysky

Vylučující vady

• Depigmentace nosní houby
• Rozštěp nosu, černý nos
• Výraznější předkus nebo podkus
• Albinismus

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat