
F.C.I. – Standard | č. 202 / 07. 08. 98 / F |
KATEGORIE | Psí plemena |
VYUŽITÍ | Stavěč |
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina | 7. Skupina – Ohaři |
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce | 1. Kontinentální ohaři |
Pracovní zkouška | Ano |
Italský ohař krátkosrstý (italsky Bracco Italiano) je robustní, elegantní a všestranné lovecké plemeno pocházející z Itálie. Patří mezi nejstarší evropské ohaře a je zařazen do skupiny 7 podle FCI (kontinentální ohaři, sekce 1 – typ braque), standard číslo 202. Toto plemeno je ceněno pro svou loveckou všestrannost, klidnou povahu a oddanost majiteli, díky čemuž je oblíbené nejen mezi myslivci, ale i jako rodinný společník.
Historie a původ
Italský ohař má kořeny sahající až do 14. století, což dokládají fresky a malby z té doby, na nichž jsou vyobrazeni psi velmi podobní dnešnímu vzhledu plemene. Původně byl šlechtěn italskou šlechtou pro lov pernaté zvěře, původně sítěmi, později se střelnými zbraněmi. Jeho předky mohli být mastifové z Mezopotámie, egyptští chrti nebo kříženci místních loveckých psů, například s italským segugiem. Zlatý věk plemene přišel v 18. století, kdy začal organizovaný chov zaměřený na vytvoření psa s vynikajícím čichem, sluchem a schopností vystavování a aportování. Z Itálie se rozšířil do Evropy, například do Francie, kde ho obdivovali králové jako Ludvík XII. a František I. Přesto zůstává mimo Itálii poměrně vzácný.
Povaha a využití
Italský ohař je klidný, vyrovnaný a inteligentní pes, který je oddaný svému majiteli a potřebuje blízký kontakt s lidmi. Je přátelský k dětem, tolerantní k jejich nešikovnosti a dobře vychází s jinými psy, pokud je správně socializován. K cizím bývá rezervovaný, ale ne agresivní – při ohrožení může štěkat nebo vrčet. Díky své učenlivosti a dobré paměti se snadno cvičí, ale vyžaduje jemný přístup – hrubost nebo netrpělivost ho mohou znechutit a narušit důvěru.
Původně byl vyšlechtěn jako lovecký pes – vyniká v vystavování zvěře, stopování a aportování, a to jak na souši, tak ve vodě. Je houževnatý, spolehlivý a přizpůsobivý různým terénům. Dnes se kromě myslivosti využívá i jako společník nebo v psích sportech, například agility či canicrossu.
Péče a nároky
Srst je nenáročná – stačí vyčesat jednou týdně. Zvýšenou péči vyžadují uši, které jsou kvůli délce a tvaru náchylné k zánětům – musejí být čisté a suché. Drápky rostou rychle a občas je třeba je zastřihnout. Plemeno potřebuje hodně pohybu – ideální jsou dlouhé procházky, běh nebo lovecká činnost. Bez dostatku aktivity může být nešťastný. Není vhodný do bytu, lépe se hodí na venkov s přístupem k přírodě.
Zdraví je obecně robustní, průměrná délka života je 12–13 let. Může být náchylný k dysplazii kyčelního kloubu, torzi žaludku (typické pro hluboký hrudník), vzácně k očním problémům nebo zánětům kostí. Krmení by mělo být kvalitní, vyvážené, ideálně granule pro velká plemena nebo BARF, s dávkami rozdělenými na více jídel denně kvůli riziku torze.
Pro koho je vhodný?
Italský ohař je ideální pro myslivce nebo aktivní rodiny, které mu mohou nabídnout dostatek pohybu a pozornosti. Hodí se spíše na venkov než do města. Jeho citlivá povaha vyžaduje trpělivého majitele, který preferuje pozitivní motivaci. Není to hlídač, ale díky své bdělosti upozorní na vetřelce.
Zajímavosti
- Je považován za nejstaršího evropského ohaře, jeho název vychází z antického slova „bracus“ (rychlý, mrštný).
- V renesanci byl oblíbený u šlechty a často zobrazován na obrazech.
- V Česku je vzácný, ale má své příznivce mezi milovníky loveckých plemen.
Italský ohař krátkosrstý je tedy elegantní, pracovitý a věrný pes, který kombinuje lovecký talent s přívětivou povahou – skvělý parťák pro ty, kdo hledají aktivního a oddaného společníka!
Lahodné psí pamlsky
Italský ohař krátkosrstý – vzhled
Italský ohař krátkosrstý je pes robustní, ale harmonicky stavěný, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jedincům se suchými končetinami, s výrazně modelovaným svalstvem a s výraznými liniemi, s hlavou výrazně modelovanou a s dobře patrnými jařmovými oblouky, jedincům, na nichž jsou plnou měrou patrné specifické znaky této rasy. Délka trupu je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška. Délka hlavy je stejná jako 4/10 kohoutkové výšky, její šířka, měřená v linii nadočnicových oblouků, je poloviční než její délka. Mozková a nosní partie jsou stejně dlouhé.
Hlava
Hlava je hranatá v oblasti jařmových oblouků, její délka odpovídá 4/10 kohoutkové výšky, střed její délky je pomyslná čára, spojující vnitřní oční koutky. Horní osy mozkovny a nosní partie jsou rozbíhavé, což jinak řečeno značí, že prodlouží-li se horní linie nosního hřbetu, musí vycházet ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině mozkovny. Mozkovna při pohledu z profilu má tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, nepřesahuje polovinu délky hlavy. Vyklenutí fronty a nadočnicových oblouků jsou zřetelná. Podélná rýha je viditelná a končí v polovině mozkovny. Hřeben je krátký a málo výrazný. Týlní hrbol je patrný.
Nos a čenich
Nos je velký, s velkými a dobře otevřenými nozdrami, mírně přesahuje přední linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven masově růžově více či méně světle, nebo hnědě, což závisí na zbarvení srsti. Nosní partie je buď rovný nebo mírně klenutý. Je stejně dlouhý jako polovina délky hlavy a jeho výška se rovná 4/5 jeho délky. Boční osy nosní partie jsou jen mírně rozbíhavé, což značí, že nos je dostatečně široký, stop je málo výrazný.
Pysky
Vepředu horní pysk, který je dobře vyvinutý, jemný a dobře spadající, aniž by byl volný, překrývá spodní čelist, při bočním pohledu ji o něco přesahuje. Při pohledu zepředu tvoří s nosem obrácené „V“; koutek musí být znatelný, aniž by ovšem byl větrný (volný).
Zuby a oči
Zubní oblouky jsou správně vyvinuté, zuby správně postavené v čelistech, řezáky mají nůžkový skus. Připouští se i klešťový skus. Líce jsou suché, oči jsou uloženy středně po stranách, mají přátelský a milý pohled, nejsou ani vystouplé, ani zapadlé. Jsou oválného tvaru. Víčko perfektně přiléhá k oční kouli, nesmí být ani entropium ani ektropium. Duhovka je okrová, od světlého po tmavý odstín, nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti.
Uši
Uši jsou správně vyvinuty, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až na konec nosu, aniž by bylo třeba je natahovat. Jejich šířka se rovná přinejmenším polovině jejich délky. Pozvednout se dají jenom slabě. Jsou zavěšení spíše vzadu, v linii jařma, jsou relativně přiléhající, perfektně přiléhají k lícím. Konec ucha je oblý.
Krk
Krk je mohutný, má tvar komolého kuželu, dlouhý je nejméně jako 2/3 délky hlavy, spojení s týlem je zřetelné. Na krku je patrný dvojitý mírný lalok.
Tvar trupu
Horní linie – Italský ohař krátkosrstý má profil horní linie zřetelně rozdělen na dva segmenty. První, zešikmená, téměř rovná, vychází z kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli a druhá, mírně konvexní (vyklenutá), se spojuje se zádí. Kohoutek je dobře patrný, hřbet má bederní část širokou, svalnatou, krátkou a mírně klenutou. Záď je poměrně dlouhá (zhruba 1/3 kohoutkové výšky), široká a svalnatá. Ideální úhel, který by měla svírat záď s horizontálou, je 30°. Hrudník je široký, hluboký a dosahující až k loketnímu kloubu, nemá aerodynamický tvar, s žebry výrazně klenutými, obzvlášť v jejich spodní šikmé části.
Spodní linie – spodní profil je téměř vodorovný v části hrudníkové, mírně se pozvedá v části břišní. Ocas je silný u kořene, rovný, má tendenci se mírně ztenčovat ke konci, pokrytý krátkou srstí. Když je pes v akci, zvláště pokud hledá, nese prut vodorovně nebo téměř vodorovně. Prut se krátí na délku 15–25 cm.
Postavení končetin
Přední končetiny
Lopatka je mohutná, dobře osvalená, dlouhá a šikmá, umožňující snadný pohyb. Rameno je šikmé, dobře přiléhající k hrudníku. Loket se musí nacházet na vertikále spuštěné z kohoutku (špičky lopatkových kostí) na zem. Předloktí je mohutné, správně zaúhlené, se silnou kostrou. Nadprstí je správných proporcí, suché, správné délky, a mírně šikmé. Přední tlapky jsou uzavřené, oválné, s prsty správně klenutými a sevřenými, opatřenými silnými drápy, správně postavenými na zem. Jsou zbarveny buď bíle, okrově nebo hnědě, v závislosti na barvě srsti; polštářky jsou pružné a odolné.
Zadní končetiny
Stehna jsou dlouhá a nedotýkají se navzájem; jsou svalnatá a jejich zadní strana je téměř rovná. Nohy jsou silné, hlezna široká, nadprstí relativně krátké a suché. Zadní tlapky mají stejnou charakteristiku, jako ty přední a jsou opatřeny paspárky, jejichž absence není považována za chybu. Dvojitý paspárek je tolerován.
Pohyb
Pohyb je typický dlouhým klusem, rychlý, s razantní akcí zadních končetin, hlava je nesena vysoko s nosem vysoko neseným, stejně při vycházkách jako při lovu, nos je výše než hřbetní linie.
Osrstění plemene
Kůže je pevná, ale elastická, je jemnější na hlavě, krku, v podpaždí a na spodních partiích trupu. Viditelné sliznice musí být zbarveny v tom odstínu, který odpovídá zbarvení srsti, ale nikdy nesmí na nich být černé skvrny. Vnitřní sliznice tlamy jsou růžové u oranžových, nebo bílohnědých, často jsou skvrnité hnědě nebo světle játrově. Srst je krátká, přiléhavá a lesklá, jemnější a hladší na hlavě, na uších, na přední straně nohou a na tlapkách.
Zbarvení
- Bílé
- Bílé s plotnami různé velikosti odstínu oranžového nebo jantarového různé sytosti
- Bílé s hnědými plotnami různé velikosti
- Bílé stříkané světle oranžově
- Bílé stříkané hnědou. U této posledně jmenované kombinace se zvláště oceňuje kovový odstín a preferuje se teplý odstín hnědé (kapucínského hábitu). Je upřednostňována pravidelná maska, ale toleruje se i její chybění.
Kohoutková výška
Výška psa v kohoutku je stanovena hranicemi 55–67 cm. Váha je mezi 25–40 kg v závislosti na kohoutkové výšce.
Chyby a vady
Všechny odchylky od toho, co bylo výše řečeno, musí být považovány za chyby, které budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Vylučující chyby
- Sbíhavost kraniofaciálních os (osy nosního hřbetu a mozkovny)
- Dvojitý nos (rozštěp)
- Výrazný podkus, předkus
- Různě zbarvené oči
- Zbarvení černé, černobílé, tříbarevné, plavé, oříškové, jednobarevné, se znaky pálení
- Chybění pigmentace (albinismus)
- Sliznice, kůže a srst se znaky černé barvy
- Výška, vybočující o více jak 2 cm z limitu, udávaného standardem (plus i minus)
Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Zdroj: www.cmku.cz
Napsat komentář