Irský soft coated wheaten teriér je psí plemeno, které bylo využíváno k zabíjení škodné a domácí havěti nebo jako pomocníky při práci na statku. Po dlouhou dobu byli tito psi užíváni k těžké práci při lovu jezevců a vyder. Historie irského soft coated wheaten teriéra je z hlediska jeho blízkého vztahu k ostatním irským plemenům teriérů poněkud nejasná. Wheaten je z těchto čtyř plemen pravděpodobně nejstarší. Jeho existenci, která trvá nejméně 200 let, lze vyvodit z písemných odkazů na psy „s měkkou srstí“ (soft-coated). Vztah současného irského teriéra k wheatenovi je pravděpodobně výsledkem uvážených chovatelských pokusů, ačkoli není příliš dobře zdokumentován. Skromný wheaten má tedy zřejmě značně smíšené předky. Navzdory dlouhé historii byl soft coated wheaten teriér irským chovatelským klubem Irish Kennel Club oficiálně uznán až v roce 1930. Od té doby si plemeno získává stále větší oblibu a dnes je dobře známo po celém světě.

Lahodné psí pamlsky

Irský soft coated wheaten teriér – popis plemene Irský soft coated wheaten teriér je vytrvalý, aktivní, dobře stavěný pes s krátkými bedry, působící silným dojmem. Ani příliš vysokonohý, ani příliš nízký. Chováním je čilý a hravý a dobromyslný. Plně oddaný a věrný svým majitelům. Velmi inteligentní. Spolehlivý, věrný přítel, obranář bez agrese. Hlava je celkově mohutná, nikoli však hrubá. Dlouhá, ve správném poměru k tělu. Srst na hlavě má stejnou barvu jako na těle. Mozkovna je plochá a mezi ušima hladce vyhraněná, ne příliš široká. Stop je jasně definovaný. Nos je černý a řádně vyvinutý, morda není delší než lebka. Čelisti jsou silné se schopností pevného stisku. Zuby jsou velké, pravidelné, nůžkový nebo klešťový skus (tj. hrany řezáků na sebe dosedají); ani podkus, ani předkus. Lícní kosti nevystupují, oči jsou tmavé, tmavě oříškově hnědé, ne příliš veliké, nevystupující, dobře vsazené. Uši jsou malé až střední, nesené vpředu, ve stejné úrovni s lebkou. Tmavý odstín na spodku ucha je přípustný a není neobvyklý, a je doprovázen vrchní světlejší pšeničně zbarvenou vrstvou. To je jediné místo, kde je dovolena přítomnost podsady v srsti. „Růžovité“ nebo „letmé“ uši jsou vadou. Krk je středně dlouhý a silný, avšak bez laloku. Trup je ne příliš dlouhý. Délka měřená od kohoutku ke kořeni ocasu odpovídá zhruba délce měřené od země ke kohoutku. Hřbet je silný a rovný s vodorovnou horní linií. Bedra jsou krátká a silná, hrudník je hluboký, žebra dobře klenutá. Ocas je správně nasazený, ne příliš silný. Nesený čile, avšak nikdy nad hřbetem. Ocas je kupírovaný tak, že dvě třetiny původní délky zůstávají za předpokladu, že je to v rovnováze a v poměru k psovi. Nekupírovaný ocas je dovolen. Postavení končetin Plece jsou jemné, dobře dozadu uložené, svalnaté. Přední běhy: Dokonal rovné při pohledu z kteréhokoliv úhlu. Dobrých kostí a svalů. Pánevní končetiny jsou dobře vyvinuté se silnými svaly. Stehna jsou silná a svalnatá, kolena zaúhlená. Hlezna jsou nízko položená, nevbočená, ani nevybočená. Zadní paspárky se odstraňují. Tlapky jsou malé, sevřené. Černé drápy se upřednostňují, odlišné barvy jsou však povolené. Přímý posun vpředu i vzadu při pohledu zepředu i zezadu. Lokty přiléhající. Pohled z boku: volný, lehce koordinovaný pohyb. Osrstění plemene Jednoduchá srst, textura na dotek měkká a hedvábná, nikoliv tvrdá ani drsná. Mladí psi tvoří výjimku. Trimování je přípustné. Trimovaní psi Na krku, hrudi a lebce se srst sestřihává těsně u těla, nad očima a na dolní čelisti se ponechává obzvláště dlouhá. Doporučují se „licousy“ (vous). Bohaté praporce na končetinách. Srst na těle se trimuje tak, aby sledovala obrys psa, ale neměnila jeho postavu. Ocas se trimuje nakrátko a tak, aby se úhledně zužoval. Netrimovaní psi Nejdelší srst nemá přesahovat 12,7 cm (5″). Srst je hojná a měkká, zvlněná nebo volně zkadeřená. Srst nesmí být za žádných okolností načechraná jako u pudla nebo bobtaila. Psy vystavované v takovém stavu je třeba přísně penalizovat, neboť vyvolávají chybný dojem o typu a plemeni. Vývoji štěněcí srsti se věnuje zvláštní pozornost. Štěňata se zřídka rodí se správně vyzrálou srstí a při posuzování tohoto rysu je nutno postupovat velice obezřetně. Než se vyvine srst dospělého psa, procházejí štěňata několika změnami barvy i struktury srsti. Srst obvykle dozrává mezi 18. a 30. měsícem věku. Štěňata Jen zřídkakdy se rodí ve správné barvě a se správnou texturou srsti. Rodí se načervenalá, našedlá a někdy jasně pšeničná. Masky jsou obvykle černé. Někdy se vyskytuje černý pruh podél středu hřbetu nebo černé konečky na srsti na těle. Tyto tmavé znaky s růstem psa mizí. Barva – všechny odstíny od světle pšeničného po zlatavě načervenalé zbarvení. Kohoutková výška Výška psa v kohoutku je 46 – 48 cm, feny poněkud méně. Hmotnost se pohybuje od 18 – 20,5 kg, feny poněkud méně. VADY Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Zlomyslnost. Jiné zbarvení nosu než černé. Předkus. Podkus. Jiná než jasně pšeničná barva u celkově vyzrálé srsti. DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY Žluté oči. Matná, tlustá srst, srst se strukturou vlny nebo bavlny. Bílá srst. Hnědá srst. Psi s kteroukoliv z výše uvedených diskvalifikujících vad nesmí být použiti v chovu. Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku. Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat