Československý vlčák (ČSV) byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století v bývalém Československu v rámci experimentálního programu pod vedením biologa Karla Hartla. Cílem bylo vytvořit psa, který by kombinoval vytrvalost, odolnost a instinkty vlka s ovladatelností a loajalitou německého ovčáka, primárně pro vojenské a pohraniční účely. Československý vlčák (ČSV) vznikl křížením německého ovčáka s karpatským vlkem. Vzhledem se podobá se vlkovi – štíhlá, svalnatá postava, hustá srst (šedá, stříbřitá nebo žlutošedá), výrazné žluté oči.

Jak bylo plemeno vyšlechtěno:

1. Počáteční křížení (1955–1965):

• Program začal v Libějovicích pod dohledem československé armády. První křížení proběhlo mezi německými ovčáky a karpatskými vlky chycenými v divočině.
• Klíčovým jedincem byl vlk Brita, který byl zkřížen s německým ovčákem Césarem z Březového háje. Z tohoto spojení vzešla první generace hybridů.
• Další křížení zahrnovala vlčici Arga a další německé ovčáky, aby se posílily požadované vlastnosti.

1. Selektivní šlechtění:

• První generace (F1) byly příliš divoké, proto se pokračovalo v selekci. V dalších generacích (F2, F3) se křížily hybridy mezi sebou nebo zpětně s německými ovčáky, aby se zlepšila ovladatelnost.
• Výsledkem bylo plemeno s přibližně 6–25 % vlčí krve (v závislosti na linii), které si zachovalo vlčí vzhled a instinkty, ale bylo schopné výcviku.

1. Uznání plemene:

• V roce 1982 byl ČSV uznán jako samostatné plemeno Československým kynologickým svazem.
• V roce 1999 získalo mezinárodní uznání od FCI (Mezinárodní kynologická federace) pod standardem č. 332.

Způsob chovu:

• Regulace: Chov je přísně kontrolován, zejména v Česku a na Slovensku, aby se zachovala genetická kvalita a zdraví. Štěňata musí být registrována a chovatelé musí splňovat podmínky (např. bonitace – posouzení exteriéru a povahy).
• Socializace: Klíčová je výchova od raného věku, protože Československý vlčák zdědil vlčí nedůvěru k cizím a silné instinkty. Bez socializace může být plaché nebo agresivní.
• Podmínky: Plemeno potřebuje prostor (zahrada, venkov), intenzivní pohyb (běh, agility) a mentální stimulaci. Chov v bytě je nevhodný.

Zajímavosti:

1. Vlk v psím těle: ČSV je jedno z mála plemen s přímým vlčím původem, což ho činí unikátním. Jeho chování (např. vytí, hierarchické instinkty ve smečce) je blíže vlkům než většině psů.
2. Filmová hvězda: ČSV se objevují ve filmech a seriálech, kde je potřeba „vlčí“ vzhled. Například hráli vlky v českých pohádkách nebo v zahraničních produkcích.
3. Výjimečná vytrvalost: Během vojenských testů dokázali ČSV uběhnout až 100 km bez přestávky, což je činí ideálními pro záchranářské nebo hlídkové úkoly.
4. Vytí jako komunikace: Na rozdíl od většiny psů Československý vlčák často vyje podobně jako vlci, zejména při komunikaci na dálku nebo při vyjádření emocí.
5. Omezení v některých zemích: Kvůli vlčímu původu je chov ČSV v některých zemích (např. Norsku, Austrálii) zakázán nebo přísně regulován, protože jsou považováni za potenciálně nebezpečné hybridy.
6. Přezdívka: V zahraničí je Československý vlčák někdy nazýván „Czechoslovakian Wolfdog“ nebo „Vlcak“.

Povahou je inteligentní, loajální, nezávislý, s vlčími instinkty. Potřebuje pevné vedení a socializaci od mládí. Věrný své „smečce“ (rodině), ale může být rezervovaný k cizím. Je velmi náročný na pohyb – ideální pro aktivní majitele (běh, turistika). Srst vyžaduje pravidelné čištění, zvlášť při línání. Potřebuje prostor, není vhodný do bytu. Díky své inteligenci se rychle učí, ale může být tvrdohlavý. Vyžaduje konzistentní, ale ne tvrdý přístup. Československý vlčák je obecně zdravé plemeno, ale může trpět dysplazií kyčlí nebo očními problémy. Průměrná délka života: 12–15 let.

Lahodné psí pamlsky

Československý vlčák – vzhled

Československý vlčák má velmi pevnou konstituci. Nadprůměrná velikost, obdélníkový rámec. Tvarem těla, pohybem, texturou srsti, barvou srsti a masky je podobný vlku. Povahou je živý, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, s rychlými reakcemi. Nebojácný a odvážný. Nedůvěřivý. Velmi oddaný svému pánovi. Dobře odolává rozmarům počasí. Všestranně využitelný. Hlava je symetrická, dobře osvalená. Při pohledu ze strany a shora tvoří tupý klín. Dobře vyjadřuje pohlaví.

Hlava

Lebka je při pohledu ze strany a zpředu čelo lehce klenuté. Nevyznačená čelní vráska. Týlní kost jasně zřetelná. Stop je střední, nosní houba je oválného tvaru, černá. Tlama je suchá, ne široká, rovný nosní hřbet. Pysky jsou těsně přiléhající, uzavřené koutky úst. Okraje pysků jsou černé. Čelisti silné a symetrické. Dobře vyvinutý chrup, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešťový skus se 42 zuby podle obvyklého zubního vzorce. Pravidelné vsazení zubů.

Líce jsou suché, dostatečně osvalené, nijak výrazně nevystupují. Oči jsou malé, šikmo uložené, jantarově zbarvené, s dobře přiléhajícími víčky. Uši jsou vztyčené, tenké, trojúhelníkové, krátké (tj. ne delší než 1/6 kohoutkové výšky). Boční okraje nasazení uší a vnější koutky očí jsou ve stejné linii. Linie spuštěná kolmo ze špičky ucha prochází těsně podél hlavy. Krk je suchý, dobře osvalený. V klidu svírá s horizontálou úhel do 40°. Krk musí být dostatečně dlouhý, aby se nos skloněné hlavy dotýkal země.

Československý vlčák – tvar trupu

Hřbetní linie má plynulý přechod krku v trup. Hřbetní linie je mírně spadající. Kohoutek je dobře osvalený, vyznačený. Nesmí narušovat plynulost hřbetní linie. Hřbet je pevný a rovný. Bedra jsou krátká, dobře osvalená, ne příliš široká, mírně spadající. Záď je krátká, dobře osvalená, ne příliš široká, mírně spáditá. Hrudník je symetrický, dobře osvalený, prostranný, hruškovitého tvaru, zužující se směrem k hrudní kosti. Hloubka hrudníku nedosahuje až k úrovni loktů. Špička hrudní kosti nepřesahuje ramenní klouby. Spodní linie a břicho jsou napjaté, vtažené břicho. Mírně vtažené slabiny. Ocas je vysoko nasazený, nesený svěšený přímo dolů. V afektu šavlovitě zvednutý.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou rovné, silné, suché a v užším postoji s mírně vytočenými tlapkami. Ramenní lopatka je umístěna poměrně daleko vpředu, dobře osvalená. Svírá s horizontálou úhel téměř 65 stupňů. Nadloktí je silně osvalené, svírá s ramenní lopatkou úhel 120 až 130 stupňů. Lokty jsou těsně přiléhající, nejsou vytočené dovnitř ani ven, dobře vyznačené, pohyblivé. Nadloktí a předloktí svírají úhel asi 150 stupňů. Předloktí je dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí a nadprstí je 55 % kohoutkové výšky. Kloub nadprstí je pevný a pružný.

Nadprstí je dlouhé, svírá úhel nejméně 75 stupňů se zemí. V pohybu mírně pruží. Přední tlapky jsou velké, vytočené mírně ven. Podlouhlé klenuté prsty a silné, tmavé drápky. Dobře vyznačené, pružné, tmavé polštářky. Pánevní končetiny jsou mohutné. Pánevní končetiny v postoji rovnoběžné. Myšlená vertikální linie, spuštěná z hrbolku kosti sedací, prochází středem hlezenního kloubu. Paspárky jsou nežádoucí a musí se odstraňovat. Stehno je dlouhé, dobře osvalené. S pánví svírá úhel 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a pružný. Koleno je silné a pružné. Bérec je dlouhý, suchý, dobře osvalený. Svírá úhel asi 130 stupňů s hleznem.

Hlezenní kloub je suchý, pevný, pružný. Hlezno je dlouhé, suché. Téměř kolmé k zemi. Zadní tlapky jsou podlouhlé, klenuté prsty se silnými tmavými drápky. Výrazné polštářky. Pohyb je harmonický, lehkonohý, prostor dobře pokrývající klus, při němž se končetiny pohybují co nejníže nad zemí. Hlava a krk jsou téměř v horizontální linii. V chodu pohyb mimochodem.

Osrstění plemene

Srst je rovná a uzavřená. Zimní a letní srst se velmi liší. V zimě převládá velmi hustá podsada, která spolu s krycí srstí vytváří husté pokrytí celého těla. Srst musí pokrývat břicho, vnitřek stehna, šourek, vnitřní část ucha a plochu mezi prsty. Dobře osrstěný krk. Barva srsti je žlutavě šedá až stříbrošedá, s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst také na spodní straně krku a předhrudí. Povolena je i tmavě šedá barva se světlou maskou. Kůže je pružná, přiléhající, bez vrásek, nepigmentovaná.

Kohoutková výška

Výška psa v kohoutku je nejméně 65 cm, u feny nejméně 60 cm. Hmotnost u psů nejméně 26 kg, feny nejméně 20 kg.

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

• Příliš těžká nebo příliš lehká hlava.
• Ploché čelo.
• Chybějící dva PM1 (třenové zuby 1) nebo oba M3 (stoličky 3) nejsou penalizovány. Naproti tomu chybějící jeden M3 a dva PM1 nebo chybějící jeden PM1 a oba M3 jsou považovány za vadu.
• Tmavě hnědé, černé nebo různě zbarvené oči.
• Hrubé ucho. Ucho nasazené nízko nebo vysoko.
• V klidu vysoko nesený krk, v postoji nízko nesený krk.
• Nevyznačený kohoutek.
• Netypická hřbetní linie.
• Dlouhá záď.
• Dlouhý ocas, nízko nasazený a nesprávně nesený.
• Příliš malé nebo příliš velké zaúhlení hrudních končetin.
• Slabé nadprstí.
• Příliš malé nebo příliš velké zaúhlení pánevních končetin. Nedostatečné osvalení.
• Slabě vyznačená maska.
• Krátký krok, vlnivý pohyb.

Vylučující vady

• Agresivita nebo přílišná bázlivost.
• Nesoulad proporcí.
• Vady chování a povahy.
• Nestandardní hlava.
• Chybějící zuby (kromě 2 PM1 a M3), nepravidelný skus.
• Nestandardní tvar a uložení očí.
• Nestandardní nasazení a tvar uší.
• Lalok.
• Silně spáditá záď.
• Nestandardní hrudník.
• Nestandardní nasazení a nesení ocasu.
• Chybné a nestandardní postavení hrudních končetin.
• Odstávající a nestandardní srst.
• Barvy jiné než uvedené ve standardu.
• Volné šlachy.
• Nestandardní pohyb.

Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat