Ardenský bouvier (francouzsky Bouvier des Ardennes) je vzácné psí plemeno pocházející z Belgie, konkrétně z regionu Arden. Patří do skupiny pasteveckých a honáckých psů (FCI Skupina 1, číslo standardu 171) a má dlouhou historii jako pracovní pes.

Původ a historie

Ardenský bouvier je starobylé plemeno, které bylo vyšlechtěno v drsných podmínkách Arden k hlídání a řízení stád – především skotu, ale i ovcí, prasat či koní. Jeho předci byli robustní pastevečtí psi s hrubou srstí, cenění pro svou vytrvalost a odolnost v náročném terénu a klimatu. Kromě pasení se tito psi využívali i k lovu vysoké zvěře (jelenů, divočáků) a během světových válek sloužili jako pomocníci pytláků.

Na konci 19. století vypadali honáčtí psi jako ovčáci s hrubou srstí, ale silnější, větší a bojovnější. Na belgických výstavách byly otevřeny třídy pro honácké psy jako pokus upevnit podobnost typu. Dne 27. dubna 1903 na výstavě v Liege objevil profesor Reul Toma, prvního jedince ideálního typu honáckého psa (více detailů není známo).

V roce 1913 byla založena „Liegeská společnost pro šlechtění honáckého psa z oblasti Liege a Arden“ a vypracován návrh standardu. Konečný text byl přijat v Belgii v roce 1923 a zveřejněn FCI dne 16. června 1963.

Plemeno bylo pojmenováno podle své funkce – „bouvier“ znamená „pastevec dobytka“ a „Ardennes“ odkazuje na oblast původu. V 19. století byli tito psi běžní na belgických farmách, ale s úbytkem tradičního zemědělství a mechanizací v 20. století začali mizet. V polovině 20. století plemeno téměř vymřelo – ještě ve 40. letech bylo několik jedinců vyvezeno do USA, ale zájem opadl.

Vymizení mnoha farem v Ardenách a redukce stád mléčného dobytka výrazně snížily počet pracovních psů. Kolem roku 1985, při sbírání mleziva mléčného dobytka, objevili milovníci psů několik přežívajících jedinců ardenského bouviera, více či méně typických představitelů plemene. Do roku 1990 začali někteří chovatelé chovat psy, kteří lépe odpovídali standardu, začínali ovšem z těchto chovných linií z Arden. Překvapivě na severu země několik honáků a ovčáků, ohromených schopnostmi těchto psů řídit stádo, započalo s chovným programem z linie dovezené kolem roku 1930 – chovným programem, který byl prováděn v tichosti, ale pečlivě a důkladně. Tato chovná linie byla znovuobjevena až v roce 1996.

Povaha

Ardenský bouvier je pes s výraznou osobností:

• Inteligence a energie: Chytrý, aktivní, rád pracuje. Vyniká vytrvalostí a přizpůsobivostí.
• Vztah k lidem: Ke své rodině je přítulný, hravý a loajální. K cizím je nedůvěřivý, což z něj dělá skvělého hlídače.
• Temperament: Živý, zvědavý, ale může být tvrdohlavý. Při obraně svých lidí nebo majetku je odvážný.
• Společenskost: S dětmi vychází dobře, pokud je na ně zvyklý. S jinými zvířaty obvykle nemá problém, ale jeho pastevecký instinkt může vést k řízení nebo hlídání.

Potřeby a péče

• Pohyb: Vyžaduje velké množství pohybu – dlouhé procházky, práce nebo sporty (např. agility, pasení). Bez aktivity může být nešťastný nebo destruktivní.
• Výcvik: Je učenlivý, ale potřebuje důsledného majitele. Při správném přístupu se snadno cvičí díky své inteligenci a pracovnímu nasazení.
• Péče o srst: Srst je nenáročná – stačí občasné kartáčování, aby se zbavila nečistot a udržela zdravá. Koupání není často nutné.
• Zdraví: Odolné plemeno s průměrnou délkou života 10–12 let. Specifické zdravotní problémy nejsou časté, ale mohou se objevit např. dysplazie kyčlí (jako u většiny pracovních plemen).
• Prostředí: Ideálně venkovní chov (s zateplenou boudou), ale přizpůsobí se i domácnosti, pokud má dost pohybu.

Pro koho je vhodný?

Ardenský bouvier není pes pro každého. Hodí se pro zkušené majitele, kteří hledají pracovního psa nebo hlídače. Je ideální pro aktivní lidi žijící na venkově, kde může využít své pastevecké a ochranářské schopnosti. Pro začátečníky nebo do městského bytu bez dostatku aktivity není vhodný.

Zajímavosti

• Plemeno je tak vzácné, že například v Česku existuje jen několik jedinců (např. v roce 2018 byli jen dva registrovaní).
• Přestože je příbuzný flanderskému bouvierovi, je menší, drsnější a má jinou povahu – méně uhlazenou, více „pracovní“.
• Jeho všestrannost (pasení, hlídání, lov) je u pasteveckých plemen poměrně unikátní.

Ardenský bouvier je tedy odolný, chytrý a věrný pes s bohatou historií, který si zaslouží větší pozornost – ať už jako pracovní partner, nebo oddaný společník.

Lahodné psí pamlsky

Ardenský bouvier – vzhled

Vytrvalý, robustní, silný pes střední velikosti, jehož fyzický vzhled není dán módou či elegancí. Je krátký a podsaditý, s těžší strukturou kostry, než by odpovídalo jeho velikosti, a s mohutnou hlavou. Nejlépe jej charakterizují adjektiva krátký, kompaktní a dobře osvalený. Jeho hrubá, rozcuchaná srst (kromě hlavy, kde je kratší a přiléhající), jeho vousy a malá bradka mu dodávají odstrašující vzhled. Ardenský bouvier má být posuzován v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s handlerem a bez rovnání do postoje.

Důležité poměry

• Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba rovna kohoutkové výšce.
• Hloubka hrudníku je zhruba polovinou kohoutkové výšky.
• Hlava je poměrně krátká a tlama je kratší než mozkovna, jejíž délka je o málo větší než její šířka.

Povaha / Temperament

Ardenský bouvier vykazuje velkou vytrvalost a energii. Je hravý, zvědavý, živý, přátelský a jeho hlavní předností je přizpůsobivost, s níž zvládá každou situaci. Je tvrdohlavý a velmi odvážný, když přijde na obranu jeho lidí, svěřeného majetku a teritoria.

Hlava

Hlava

Silná, poměrně krátká.

Mozkovna

Široká a plochá, s horní linií rovnoběžnou s linií tLAMY. Čelní rýha a týlní hrbolek jsou téměř neznatelné. Nadočnicové oblouky jsou zvýrazněné hustým obočím. Lícní kosti nejsou ani vystupující, ani příliš klenuté.

Stop

Vyznačený, ale ne příliš.

Obličejová část

Nosní houba

Široká, vždy černá.

Tlama

Široká, silná, dobře vyplněná pod očima, viditelně kratší než mozkovna. Pokrytá odstávající srstí kryjící vnitřní koutek oka. Boky tlamy a líce tvoří jednu linii.

Pysky

Suché, těsně přiléhající, vždy s černými okraji. Koutek tlamy nesmí být volný. Horní a spodní pysky, spodní čelist a brada jsou pokryty srstí asi 5–6 cm dlouhou, tvořící vousy a malou bradku.

Čelisti / Zuby

Čelisti jsou mohutné. Chrup úplný podle zubního vzorce. Absence 2 prvních třenových zubů (2 PM1) je povolena a 3. stoličky (M3) se neberou v úvahu. Řezáky v nůžkovém skusu jsou posazeny pravidelně v otevřeném oblouku. Klešťový skus bez ztráty kontaktu je tolerován, ale není upřednostňován. Ústní dutina musí být co nejvíce pigmentovaná.

Líce

Plochá, ale dobře osvalená.

Oči

Středně velké, ne příliš široce posazené, lehce oválné, nejsou ani kulaté, ani vystupující, jsou co nejtmavší. Oční víčka jsou lemována černě, spojivka není viditelná.

Uši

Nekupírované. Nasazené vysoko, trojúhelníkové, poměrně malé. Po přiložení k hlavě má špička ucha dosahovat dále než k vnějšímu koutku oka. Preferovány jsou vztyčené uši, se špičkou směřující vzhůru. Rovné uši se špičkou spadající dopředu nebo polovztyčené uši, směřující do stran, jsou stejně přijatelné.

Krk

Silný, dobře osvalený, dostatečně dlouhý, přiměřeně cylindrický, mírně klenutý, nesený dostatečně vysoko, bez laloku.

Trup

Mohutný, ale ne těžký, hrudní koš spíše zaoblený než plochý. Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba stejná jako kohoutková výška. Kompaktní.

Hřbetní linie

Horizontální, široká, mohutná a pevná.

Kohoutek

Lehce vyjádřený.

Hřbet

Dobře osvalený a dostatečně pevný. Pružný, ale ne ochablý.

Bedra

Krátká, široká, dobře osvalená, v transverzální ose poměrně plochá.

Záď

Široká, mírně spáditá, ale nejlépe horizontální.

Hrudník

Široký, klesající k loktům, žebra dobře klenutá, zvláště v horní třetině. Spodní část hrudníku má být v transverzální ose zaoblená. Při pohledu zpředu je hrudník poměrně široký.

Spodní linie a břicho

Poměrně plné břicho, pak stoupající linie.

Ocas

Většina jedinců má krátký ocas, poměrně dost jedinců se rodí bez ocasu. Ocas je silný a vysoko nasazený. Krátký ocas sleduje pokračování hřbetní linie. V zemích, kde je kupírování zakázáno, má být ocas ponechán přirozený.

Končetiny

Hrudní končetiny

Mohutná kostra. Dobře osvalené končetiny jsou kolmé k zemi při pohledu z jakéhokoli úhlu a při pohledu zpředu paralelní.

Plece

Poměrně dlouhé a šikmé, se silným svalstvem. Ramenní lopatka a nadloktí svírají úhel asi 110 stupňů.

Nadloktí

Dlouhé, dobře osvalené.

Loket

Pevný, nevytáčí se ani se nevtáčí.

Předloktí

Rovné a silné.

Zápěstí

Pevné a jasně viditelné, nízko nad zemí.

Nadprstí

Krátké, silné a velmi lehce šikmé.

Přední tlapky

Kulaté, uzavřené, s klenutými prsty. Polštářky tmavé, silné a pružné. Silné tmavé drápky.

Pánevní končetiny

Mohutné, dobře osvalené, s přiměřeným úhlením, při pohledu zezadu paralelní. V postoji v profilu musí být tlapka postavena přesně za vertikální linií spuštěnou z hrbolku kosti sedací.

Stehno

Velmi dobře osvalené, s výraznými svaly.

Bérec

Poměrně dlouhý, velmi dobře osvalený.

Hlezno

Nízko nad zemí, široké a šlachovité.

Nadprstí

Při pohledu z profilu mírně šikmé. Bez paspárků.

Zadní tlapky

Jako přední tlapky.

Pohyb

Končetiny se pohybují v paralelních liniích, zůstávají v linii s tělem a nepohybují se vratce do stran. Charakteristickým pohybem je rychlý volný krok nebo živý klus. Ardenský bouvier se obvykle nepohybuje cvalem, ale dokáže se v okamžiku otočit v jakékoliv rychlosti či typu pohybu. Klus dobře pokrývá prostor pravidelným krokem, s výborným zadním posunem a pevnou hřbetní linií. Pes se nemá pohybovat mimochodem. Vzhledem k tomu, že je velmi aktivním psem, zůstává ardenský bouvier v klidu jen výjimečně. Pokud není uvázán, jeho schopnost opatrovat stáda se projevuje tím, že většinou následuje svého pána v rozmáchlých půlobloucích.

Kůže

Těsně přiléhající, bez vrásek, ale vláčná. Okraje očních víček a pysků jsou vždy dobře pigmentované.

Osrstění

Srst

Srst musí být dostatečná, aby pes mohl žít venku v jakémkoliv počasí se stády, která hlídá. Krycí srst je suchá, drsná a rozcuchaná, asi 6 cm dlouhá po celém trupu, ale kratší a přiléhavější na lebce, i když na hlavě je výraznější obočí. Srst tvoří vousy a malou bradku, které jsou dlouhé 5 až 6 cm a překrývají vnitřní koutek oka. Předloktí jsou pokryta kratší suchou srstí, lehce střapatou, což jim dává poněkud válcovitý vzhled, navíc mají malé praporce na zadní straně končetin. Na zadní straně stehen je delší srst – kalhotky. Vnější strana ucha je pokryta měkkou rovnou krátkou srstí s občasnými delšími chloupky. Ušní trubice je chráněna delšími chlupy, které splývají se srstí límce na krku. Prostory mezi polštářky jsou vyplněny velmi krátkými chloupky.
Podsada je velmi hustá v jakémkoliv ročním období, ještě bohatší je v zimě, kdy chrání psa před extrémy počasí. Pokrývá i končetiny. Její délka je asi poloviční než délka krycí srsti.

Barva

Povolené jsou všechny barvy kromě bílé. Barva podsady se mění s odstínem krycí srsti. Bílé znaky na hrudníku a špičkách prstů jsou přijatelné, nikoliv však žádoucí. Srst se často skládá ze směsi šedých, černých a plavých chlupů; šedá srst od světle do tmavě šedé; hnědavě, červeně nebo slámově zbarvená srst.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

• Psi: 56 až 62 cm
• Feny: 52 až 56 cm
• Tolerance: ±1 cm

Hmotnost

• Psi: 28 až 35 kg
• Feny: 22 až 28 kg

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

• Celkový vzhled: Příliš těžký, příliš elegantní, příliš dlouhé končetiny.
• Hlava: Nedostatečné proporce, chybějící paralelní linie, příliš jemná tlama, příliš málo nebo příliš mnoho delších chlupů (obočí), římský nebo konvexní nos, příliš vyjádřený nebo nedostatečný stop, příliš kulatá lebka.
• Zuby: Špatné postavení řezáků. Chybějící jeden řezák (1I), jeden 2. třenový zub (1 PM2) nebo jeden 3. třenový zub (1 PM3).
• Oči: Světlé, kulaté, vystupující nebo zapadlé.
• Uši: Příliš široké v bázi, nízko nasazené, s kulatými špičkami. Divergující nebo konvergující, pokud jsou neseny vztyčené.
• Krk: Hubený, dlouhý nebo těžký.
• Hřbetní linie: Slabá, dlouhá nebo úzká v hřbetu nebo bedrech, volná hřbetní linie, kulatý hřbet.
• Hrudník: Nedostatečně hluboký, příliš úzký, spodní linie bez transverzálního zaoblení.
• Ocas: Nasazený příliš nízko, nesený příliš vysoko, stažený, s háčkem nebo nesený do strany.
• Pohyb: Úzký chod, nedostatečný posun, drobivý krok, rozvolněný pohyb.
• Srst: Nedostatečně drsná, ploše přiléhající, vousy, bradka a obočí příliš dlouhé nebo příliš krátké, příliš dlouhá srst na lebce, končetiny s příliš dlouhými nebo příliš krátkými praporci, praporec na ocasu. Nedostatečně hustá podsada, příliš dlouhá nebo příliš krátká.
• Barva: Příliš mnoho bílé barvy na hrudi nebo tlapkách.
• Povaha: Bázlivá, netečná.

Vylučující vady

• Povaha: Agresivní nebo nervózní.
• Celkový vzhled: Nedostatek plemenného typu.
• Nos, pysky, oční víčka: Nedostatek pigmentu.
• Zuby: Předkus nebo podkus, i bez ztráty kontaktu řezáků (inverzní nůžky), zkřížený skus, chybějící horní 1 PM4 nebo dolní 1 M1, chybějící 1 M1 nebo 1 M2 (M3 se neberou v úvahu), chybějící 1 PM3 spolu s dalším zubem nebo celkově 3 nebo více chybějících zubů.
• Oči: Žluté, čínské, vypadající jako oči divokého zvířete.
• Uši: Kupírované nebo ploše přiléhající k lícím.
• Ocas: Vertikální prut nebo zatočený ocas.
• Srst: Trimovaná, dlouhá nebo velice krátká srst, rovná nebo kučeravá, vlnovitá nebo hedvábná, chybějící delší partie na hlavě nebo naopak tak bohaté, že zcela skrývají oči nebo dokonce tvar hlavy, chybějící podsada.
• Barva: Bílá srst nebo bílá barva kdekoliv jinde než na hrudníku a prstech.
• Velikost: Mimo limity uvedené ve standardu.

Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat