Saint-germainský ohař (francouzsky Braque Saint-Germain) je francouzské lovecké plemeno z kategorie kontinentálních ohařů (FCI skupina 7, sekce 1.1, standard č. 115). Jedná se o elegantního, středně velkého psa, který je známý svou inteligencí, vytrvalostí a přátelskou povahou. Je to vzácné plemeno, a to i ve své domovině, kde ho udržuje jen hrstka nadšenců.

Historie a původ

Plemeno vzniklo v první polovině 19. století ve Francii, konkrétně v královském psinci v Compiègne, severovýchodně od Paříže, kde bylo původně nazýváno Braque de Compiègne. Základem jeho šlechtění bylo křížení anglického pointera s místními francouzskými krátkosrstými ohaři. Kolem roku 1830 se chov přesunul do oblasti Saint-Germain-en-Laye, odkud plemeno získalo svůj současný název.

Historie plemene je poměrně dobře zdokumentována. Jedním z klíčových předků byla pointerka jménem Miss, dovezená do Francie za vlády Karla X. (1824–1830), která byla zkřížena s francouzským ohařem. Výslední potomci položili základ tomuto plemeni. Saint-germainský ohař byl velmi populární až do počátku 20. století – na první výstavě psů v Paříži v roce 1863 patřil mezi nejčastěji prezentované ohaře. Jeho obliba však později klesla, zejména po první světové válce, a nikdy se plně neobnovila. Chovatelský klub byl založen v roce 1913.

Povaha a využití

Saint-germainský ohař je inteligentní, přátelský a vyrovnaný pes, který vyniká jako lovecký pomocník. Je specializován na lov pernaté zvěře (bažanti, koroptve, sluky), ale zvládne i srstnatou zvěř. Pracuje s vysokým nosem, podobně jako pointer, a má vynikající schopnost vystavování. Jeho pohyb je pružný a pravidelný, obvykle v cvalu, a přizpůsobuje se terénu. Má jemný stisk a spolehlivě aportuje, i když kvůli krátké srsti není ideální pro vodní práci.

Mimo lov je to společenský pes, oddaný své rodině. Miluje kontakt s lidmi, vychází s dětmi a při správné socializaci i s jinými zvířaty. Nesnáší hrubé zacházení – vyžaduje klidný, empatický přístup a pozitivní motivaci. Je snadno cvičitelný, ale potřebuje důslednost a trpělivost.

Péče a nároky

• Srst: Nenáročná, stačí občasné kartáčování a kontrola uší. Koupání je doporučeno maximálně 3x ročně.
• Pohyb: Velmi náročný – potřebuje denně hodiny volného pohybu (běh, lovecká práce, sporty jako agility nebo flyball). Není vhodný do bytu ani pro sedavý životní styl.
• Výchova: Není ideální pro úplné začátečníky, protože jeho lovecké pudy a energie vyžadují zkušeného majitele.

Zdraví

Plemeno je obecně zdravé, dožívá se 12–14 let. Kvůli malé populaci nejsou zdravotní problémy detailně zdokumentovány, ale může se vyskytovat dysplazie kyčelních nebo loketních kloubů. Doporučuje se pravidelná veterinární kontrola a kvalitní strava.

Pro koho je vhodný?

Ideální pro myslivce nebo aktivní jedince, kteří mu zajistí dostatek pohybu a mentální stimulace. Hodí se i do rodiny, pokud má přístup k venkovskému prostředí a kontaktu s lidmi – v psinci by trpěl. Jeho přátelská povaha a učenlivost z něj činí skvělého parťáka, ale není to pes pro pasivní majitele.

Zajímavosti

• V Česku je plemeno extrémně vzácné, téměř neznámé.
• Jeho elegance a lovecký styl ho v minulosti řadily mezi „šlechtice mezi ohaři“.

Lahodné psí pamlsky

Saint-germainský ohař – vzhled

Saint-germainský ohař je středně velký pes s linií cranio-faciální rovnoběžnou nebo mírně rozbíhavou, se stopem středně výrazným. Kostra je dosti silná, svalstvo uzpůsobené k práci vyjadřuje odolnost. Jeho zbarvení je bílé a plavé, bez přítomnosti černé. V pohybu je jeho ocas středně pohyblivý a jeho cval pravidelný a pružný. Je to především lovec, je velmi dobře socializovatelný, vyvážený v povaze, přátelský a při výcviku na něj nelze chvátat. Je snadno cvičitelný. Je použitelný ve všech terénech, loví vášnivě bažanty, koroptve a sluky. Zvěř přináší s jemným stiskem. Jelikož je velmi závislý na člověku, vyhovuje mu život v rodině.

Hlava

Mozkovna je mírně klenutá, v zadní části oválná, s výrazným týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky jsou málo výrazné. Stop je málo výrazný, nosní hřbet je rovný nebo velmi lehce klenutý, je stejně dlouhý jako mozkovna. Nos je široký, s dobře otevřenými nozdrami, tmavě růžový. Pysky zakrývají kompletně spodní čelist. Jsou dost jemné a není na nich žádná černá skvrna.
Čelisti jsou silné, stejně dlouhé, zuby jsou silné, správně postavené, mají nůžkový skus. Patro je bez přítomnosti černých skvrn. Oči jsou pěkně otevřené, dosti velké, zlatožluté, dobře umístěné v očních důlcích. Pohled je milý a přátelský. Uši jsou zavěšené, nasazené v linii očí, nepříliš dlouhé. Na boltci je podélný záhyb. Na koncích jsou zaoblené a jsou neseny mírně odstálé od hlavy. Krk je svalnatý, dosti dlouhý, mírně klenutý, velmi malý lalok je tolerován.

Tvar trupu

Hřbet je vodorovný, bedra dost krátká, široká a silná. Záď je mírně spáditá, hrudník dlouhý, hluboký a široký. Předhrudí je středně výrazné. Žebra jsou dlouhá a klenutá. Břicho je mírně vtažené, pozvolna přechází v hrudník, není patrný žádný předěl. Hrudník je dlouhý, slabiny krátké. Ocas je nasazen dosti nízko, nepřesahuje přes hlezenní kloub, je silný u kořene a ke špičce se zužuje; v pohybu je nesen horizontálně.

Postavení končetin

Přední končetiny – Lopatka je dlouhá a šikmá, osvalená tak, jak odpovídá psu, pohybujícímu se cvalem. Rameno je mírně šikmé, předloktí je silné, svalnaté, kolmé. Metakarpus je krátký, velmi málo šikmý při pohledu z boku. Přední tlapka je protáhlá, prsty jsou sevřené, drápy velmi světlé, téměř bílé. Polštářky odolné.
Zadní končetiny jsou kolmé k zemi, při pohledu zezadu. Stehno je dlouhé a velmi svalnaté. Nadkolení je velmi svalnaté, hlezno široké a v ose těla. Metatarsus je krátký, svislý, suchý. Zadní tlapka je stejná jako přední, normální pohyb je cval, musí být pružný, vyvážený a pravidelný; jeho amplituda je střední. Při všech typech pohybu je hlava nesena mírně nad hřbetní linií, nikdy ne nízko. Saint-germainský ohař dobře zabírá terén, kterému přizpůsobuje svůj pohyb. Kůže je spíše jemná.

Osrstění plemene

Srst je krátká, nepříliš jemná. Matně bílá s oranžovými (plavými) plotnami, slabé stříkání je tolerováno, ale je nežádoucí. Ucho je plavé. Nepatrný náznak bílé na něm je tolerován, ale je nežádoucí.

Výška psa v kohoutku

Kohoutková výška psa je 56 – 62 cm, feny 54 – 59 cm. Pro zvlášť kvalitní jedince platí tolerance + 2 cm. Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

• Mozkovna: příliš široká
• Oči: malé, se zlým pohledem, citrónové
• Uši: stočené jako u honičů
• Záď: příliš spáditá
• Tlapky: otevřené, přítomnost paspárků

Vylučující vady

• Jedinec bázlivý či agresivní
• Chybění typu (všichni jedinci, jejichž charakteristika neodpovídá tomu, jak mají vypadat)
• Přítomnost černé, zejména na:
• Nose
• Pyskách
• Patře
• Očích (hnědé oko je rovněž vylučující)
• Drápech
• Chybění více jak jednoho zubu, s výjimkou PM1, předkus, podkus, špatná pozice zubů
• Výška mimo hranice, stanovené standardem

Všichni psi s patrnou fyzickou anomálií budou vyloučeni.

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat