Portugalský ohař (portugalsky Perdigueiro Português) je lovecké plemeno pocházející z Portugalska, kde je považován za jedno z nejstarších autochtonních plemen Pyrenejského poloostrova. Řadí se mezi kontinentální ohaře brakoidního typu (FCI skupina 7, sekce 1.1, standard č. 187) a vyniká svou odolností, vytrvalostí a loveckou vášní. Je to vzácné plemeno, i ve své domovině má omezenou populaci, a mimo Portugalsko je téměř neznámé.

Historie a původ

Kořeny plemene sahají nejméně do 12. století, kdy je lze vysledovat v Portugalsku. Pochází z původních místních brakoidů, kteří byli předky všech stavěcích psů. Ve 14. století byl znám jako podengo de mostra a využíval se k lovu se sokoly v královských a šlechtických psincích. Od 16. století se nazýval perdigueiro (odvozeno od perdiz – koroptev), kdy ho začali používat i běžní lovci. Jeho vývoj ovlivnilo klima, terén a preference Portugalců, kteří ho šlechtili pro lovecké účely. Plemeno si zachovalo svou morfologii a pracovní vlastnosti až do dnešních dnů, bez výrazných příměsí jiných plemen.

Povaha a využití

Portugalský ohař je mírný, oddaný a společenský pes, který miluje svého majitele a skvěle vychází s dětmi. Je inteligentní, učenlivý a temperamentní, ale vyžaduje laskavý a citlivý přístup – tvrdé metody ho mohou psychicky zničit. S cizími psy bývá občas dominantní, ale při správné socializaci je přátelský. Díky své lovecké vášni a jemnému čichu je neúnavný při vyhledávání zvěře – vystavuje ji, aportuje a zvládá i vodní práci. Spolupracuje s lovcem v těsné blízkosti, což ho odlišuje od některých samostatnějších ohařů. Kromě lovu je vhodný jako společník pro aktivní rodiny, pokud má dost pohybu.

Péče a nároky

• Srst: Nenáročná, stačí občasné vyčesání.
• Pohyb: Velmi náročný – potřebuje dlouhé procházky, běh nebo loveckou práci. Není vhodný do bytu ani pro sedavý život.
• Výchova: Snadno ovladatelný s laskavým přístupem, zvládne ho i začátečník se základními znalostmi.

Zdraví

Plemeno je odolné, dožívá se 11–14 let. Specifické zdravotní problémy nejsou zdokumentovány, ale jako u většiny ohařů je třeba dávat pozor na dysplazii kyčlí a udržovat zdravou váhu.

Pro koho je vhodný?

Ideální pro myslivce nebo aktivní jedince, kteří mu zajistí dostatek pohybu a kontaktu. Není to pes pro začátečníky bez zkušeností s loveckými plemeny ani pro život v městském bytě. Jeho oddanost a socialita z něj dělají skvělého parťáka do rodiny s venkovským stylem života.

Zajímavosti

• V Portugalsku je považován za „praotce ohařů“ díky své dlouhé historii.
• V Česku existuje jen pár jedinců, např. z chovatelské stanice Porto Point.
• Tradičně lovil koroptve, odtud jeho název.

Portugalský ohař je tedy robustní, věrný a všestranný lovecký pes, který kombinuje pracovní nasazení s přátelskou povahou!

Lahodné psí pamlsky

Portugalský ohař – vzhled

Portugalský ohař je vytrvalý a aktivní pes, který hledá s velkým nasazením. Neustále prohledává terén s velkou vytrvalostí, hledaje neúnavně zvěř, která se skrývá v terénu, k čemuž využívá mimořádně jemný nos, který mu umožňuje využívat veškeré jeho lovecké schopnosti, znalost terénu i zkušenost. Je to bystrý a nepostradatelný pomocník sportovního lovce, s nímž musí spolupracovat v dokonalém souladu. Pohybuje se tiše, s vrozeným nasazením, hlavu drží vysoko, naznačuje lovci veškeré pachy, které cítí.

Povaha a vzhled

Portugalský ohař je pes brakoidního typu, středně velký, harmonického zevnějšku, dobře stavěný. Jeho tělesná stavba je solidní, pohyb velmi pružný. Je to zvíře velmi oddané, snadno se podřizující, i když se někdy může jevit obtížný až neposlušný, protože, pokud mu chybí výchova, neposlechne ani gesta, ani povely. Je to však zvíře velmi společenské, i když ve společnosti svých vrstevníků poněkud divoké. Má ušlechtilý vzhled, je rozvážný, ale přitom živého temperamentu a je zajímavě tvárný.

Hlava

Hlava je velikostí přiměřená tělu, někdy však, vzhledem ke svému tvaru, činí dojem, že je v poměru k celku větší. Je mohutnější, ne však hrubá nebo lymfatická, musí být pokrytá trochu volnější, jemnou kůží, která ovšem netvoří vrásky; pokud se nějaké vrásky objeví, nikdy nesmí být výrazné. Při pohledu zepředu je hlava hranitá, při pohledu z profilu jsou osy rovnoběžné. Je správně nasazena na krku, což umožňuje její snadný pohyb a hrdé nesení. Předěl, oddělující mozkovou a čenichovou partii (stop), je výrazně vyznačen.

Mozkovna a nos

Mozkovna – při pohledu zepředu je čelo téměř ploché, vysoké, široké a symetrické; při pohledu z profilu je mírně klenuté. Týlní hrbol je sotva patrný. Stop je výrazný, úhel cranio-faciální se blíží 100°. Není umístěn v přesné polovině délky hlavy, je blíže nosní houbě než týlnímu hrbolu. Nosní houba – společně s nosním hřbetem a horním pyskem tvoří dokonalý obdélník; nozdry musí být pravidelné, nápadně široké a široce otevřené. Psi ve zbarvení kamzičím nebo se mu blížícím musí mít nosní houbu černou. U psů hnědě zbarvených jsou hnědé, od tmavě hnědé po světle hnědou. Avšak nosní houba má světlejší odstín než srst.

Nosní hřbet a čenich

Nosní hřbet je rovný a v celé své délce přiměřeně široký a rovněž po celé délce svrchu plochý. Čenich je mírně rozštěpený, pigmentace sliznic je nepravidelná. Tlama se musí zavírat tak, aby umožnila správnou pozici pysků, přičemž horní pysk zůstává svěšený, není však příliš plandavý (větrný); není příliš hrubý (masitý), zdá se hranatý a spadá přirozeně, netvoří vrásky; spojuje se se spodním pyskem ve volném, zřaseném koutku, takže pysky po stranách mordy jsou poněkud převislé.

Chrup

Portugalský ohař musí mít chrup vždy normální, a to jak v postavení, tak ve složení a vývoji zubů, neboť správně vyvinutý chrup je nezbytnou podmínkou a dobře osazené čelisti jsou patrné při každém otevření tlamy psa. Čelisti musí na sebe správně dosedat a musí být dobře vyvinuté.

Oči

Oči jsou rovně a symetricky uložené, pohled směřuje dopředu; jsou velké, v různých odstínech kaštanové, tmavší jsou upřednostňovány; mají oválný tvar, jsou horizontálně uložené, nejsou ani vpadlé, ani vypouklé, ale plné; oční víčka jsou jemná a dobře otevřená; jejich pohyb je snadný a dobře dosedají k oční kouli; jejich zbarvení je v souladu s barvou nosní houby, buď jsou pigmentována černě, nebo hnědě. U dospělého psa je pohled výrazný a živý. Nadočnicové oblouky jsou výrazné, ne však příliš vystupující, což souvisí s celkovou sílou kostí lebky.

Uši

Uši jsou středně dlouhé (15 cm na délku, 11 cm na šířku). Musí být tenké, pružné a porostlé jemnou, přiléhavou srstí; jsou mnohem širší v místě zavěšení než na konci, což je v aproximativním poměru od 1 ke 2,5; špička ucha je zaoblená; tvar ušního boltce je trojúhelníkový, přičemž úpon je nejdelší stranou. Uši jsou zavěšené, visí téměř naplocho, jsou vysoko nasazené a jsou vůči sobě v paralelní pozici. Když je pes vzrušen, je na jejich vnějších stranách patrná jedna či dvě podélné rýhy, které jsou různě široké a různě hluboké, ale nikdy příliš výrazné.

Krk

Krk je rovný, lehce vyklenutý ve své nejvyšší třetině, není příliš silný, je spíše dlouhý a má krátký lalok; krk musí tvořit s hlavou jeden ušlechtilý celek. Spojuje se s hrudníkem pozvolně a dohromady musí tvořit jeden harmonický celek.

Tvar trupu

Kohoutek je nepříliš vysoký a osvalený. Hřbet je krátký, široký a rovný, tvořící s bederní partií jednu rovinu, přičemž napojení beder nesmí být příliš patrné. Bedra jsou krátká, široká, silně osvalená, mírně vyklenutá a dobře spojená se zádí. Její proporce korespondují s bedry; tato harmoničnost přechází i do osy zádě, jejíž sklon je jen velmi mírný, takže se jeví slabě spáditá.

Hrudník

Hrudník je hluboký a široký, svědčící o prostornosti hrudního koše, který musí být více vyvinut na výšku, než na šířku; musí dosahovat až k lokti. Vrchní partie hrudníku je ohraničena výrazně klenutými a širokými žebry, takže hrudník má na průřezu podkovovitý tvar; žebra se dole spojují.

Spodní linie a břicho

Spodní linie a břicho – od hrudní kosti po slabiny tato linie sleduje spodní část hrudníku a břicho a pokračuje až k pánevním končetinám; je výrazně šikmá odspoda nahoru a sleduje přirozené kontury hrudníku a břicha; společně s linií, která opisuje trup v jeho vrchní oblasti, podtrhují obě tyto linie jistou eleganci forem, ve které středně hluboké břicho vyplňuje krátkou vzdálenost mezi kyčlemi a posledními žebry, což dává slabinám plný a krátký vzhled.

Ocas

Ocas je obvykle se krátí o jednu třetinu, pokud je ponechán v celé délce, nesmí přesahovat hlezenní kloub, ale je upřednostňováno, pokud k němu nedosahuje. Je rovný, středně vysoko nesený, silný u kořene, rovnoměrně zeštíhluje směrem ke špičce, nesmí však být přespříliš tenký, je správně nasazený a plně vyvinutý, v dokonalém souladu se střední osou zádi; ocas musí doplňovat nebo lépe řečeno podtrhovat eleganci siluety těla. V klidu ocas spadá volně podle stehen; nikdy není vtažený mezi nohy; pokud je pes v pohybu, ocas je nesen v horizontále hřbetu nebo lehce nad ní, ale nikdy není jeho nesení blízké vertikále, ani se srpovitě nepřetáčí. Při lovu pes ocasem nebo jeho zbytkem pohybuje dynamicky ze strany na stranu, tyto pohyby jsou synchronizovány s celkovým pohybem psa.

Postavení končetin

Podíváme-li se na ně v postoji, hrudní končetiny při pohledu zepředu jsou postaveny rovně; rovněž pánevní končetiny při pohledu zezadu jsou rovné; hrudní stejně jako pánevní končetiny musí být dokonale rovnoběžné s boční osou těla. I při bočním pohledu jsou končetiny rovné. Celkově musí postavení končetin vypovídat o velké stabilitě a snadném přirozeném pohybu.

Hrudní končetiny

Lopatka je dlouhá, se správným úhlem, správně uložená, přiměřeně osvalená. Ramenní kost je správně uložená, přiléhající k hrudnímu koši stejně jako lopatka, její délka musí být ve správném poměru se vzdáleností, která je mezi kohoutkem a scapulo-humerálním kloubem; šikmost jejího uložení musí být ve správném vztahu k šikmosti uložení lopatky. Loket je od hrudníku oddělen podpažím, loket musí být rovně postaven v boční ose těla, nesmí být ani vbočený, ani vybočený. Předloktí je od hrudníku uvolněné, rovné, v případě pozorování v postoji prakticky kolmo k zemi postavené, a to jak zepředu, tak z boku. Karpus dokonale plynule přechází v předloktí. Metakarpus je široký, mírně šikmo postavený, přiměřeně dlouhý.

Pánevní končetiny

Stehna jsou preferována dlouhá a široká, svalnatá. Kolenní kloub se nachází poměrně nízko, ale dost pod břichem, je viditelný a mírně vytočený směrem ven. Podkolení je správně postavené, správně dlouhé, jeho délka musí být ve správném poměru k délce stehna, šikmost jeho postavení musí korespondovat s úhlem sešikmení zádě. Hlezna jsou normálně zaúhlená a dobře postavená, hlezna musí být široká, silná, s jasně vyznačenými pletenci šlach a žil. Metatarsus je krátký, kolmo postavený, téměř cylindrický, odpovídající síly, suchý.

Tlapky

Prstní články a drápy jsou dobře vyvinuté, odpovídající síly, prsty musí psu umožnit snadný a prostorný pohyb. Uložení jednotlivých kostních segmentů musí být v korelaci s kostními základy sousedících částí a musí umožňovat drápům potřebné rozevření, aby nedošlo za žádných okolností k omezení snadného pohybu končetin. Délka prstů musí korespondovat s celkovou tělesnou stavbou psa, tvar tlapky má vždy být spíše okrouhlý než protáhlý, aniž by to však byla tlapka kočičí. Prsty jsou dobře postavené, sevřené a silné, přispívají k celkovému vyváženému vzhledu jedince. Polštářky jsou silné, dobře vyvinuté a dobře umístěné, pokryté načernalou kůží, jsou drsné, tvrdé a dostatečně odolné proti opotřebení. Drápy jsou dobře vyvinuté, značně tvrdé, jsou preferovány černé.

Pohyb

Pohyb je normální. Při práci je typickým pohybem klus, který je lehký, kadencovaný, s dlouhým krokem; pes vysoko zvedá nohy a pokládá je rytmicky, vždy dvě a dvě končetiny na diagonále: na první dobu pravou přední a levou zadní, dvě další zůstávají na zemi, na druhou dobu se váha přenese.

Osrstění plemene

Portugalský ohař musí mít srst krátkou, silnou, přiléhavou, nepříliš jemnou. Srst je hustá s výjimkou podpaží, kožní řasy ve slabině, oblasti anální a okolo genitálií; zde je srst sametová a jemná. Tělo celé téměř stejnoměrně porostlé srstí, jen na hlavě a na uších je srst krátká a jemná. Zvláště na uších je na dotek jako semiš. Podsada chybí.

Zbarvení srsti

• Žluté a kaštanové (hnědé), jednobarevné nebo s bílými znaky.

Výška psa v kohoutku

Kohoutková výška psa je 56 cm, feny 52 cm. Existuje tolerance +/- 4 cm. Průměrná váha dospělého psa v dobré kondici je okolo 23,5 kg (20–27 kg). Průměrná váha dospělé feny v dobré kondici je okolo 19 kg (16–22 kg). Všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Vylučující vady

• Jedinec agresivní nebo bázlivý
• Hlava: Netypická
• Nosní houba: Zasažena depigmentací
• Čelisti: Předkus nebo podkus
• Oči: Různě zbarvené, nestejné, jak co se týká velikosti, tak formy
• Uši: Atypické, špatně zavěšené, příliš velké, masité, příliš zprohýbané nebo vývrtkovitě stočené, hluchota
• Ocas: Přirozená bezocasost, zakrnělý, celý amputovaný, ocas nezpochybnitelně chybně nesený
• Paspárky: I zakrnělé
• Zevnějšek: Osrstění neodpovídající plemennému typu, albinismus
• Výška: Gigantismus, nanismus (jedinci o mnoho nedosahující nebo převyšující výšku, stanovenou plemenným standardem)

Všichni psi, na nichž bude patrné fyzické nebo psychické postižení, musí být diskvalifikováni.

Poznámka

Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat