Frízský ohař, známý také jako Stabyhoun nebo Stabij, je vzácné lovecké plemeno pocházející z Nizozemska, konkrétně z provincie Frísko (Friesland), podle níž nese své jméno. Patří do skupiny 7 podle klasifikace FCI (Mezinárodní kynologická federace), sekce 1.2 – kontinentální ohaři typu španěl, a jeho standard má číslo 222. Toto plemeno je ceněno pro svou všestrannost, klidnou povahu a schopnost být nejen loveckým psem, ale i výborným rodinným společníkem.

Historie a původ

Frízský ohař má kořeny v 16.–19. století, ačkoli jeho přesný původ není zcela jednoznačný. Jedna teorie tvrdí, že vznikl křížením místních psů s drentským koroptvářem a španěly (možná přivezenými Španěly během jejich vpádu do Nizozemska v 16. století). Jiná verze hovoří o selekci z místních loveckých psů na začátku 19. století. Původně byl využíván jako lovec drobné zvěře (např. krtků, krys) a k nahánění pernaté zvěře, ale také jako hlídač na farmách. Na počátku 20. století byl ohrožen vyhynutím kvůli křížení s podobným plemenem wetterhoun, ale v roce 1942 byl oficiálně uznán a oddělen díky úsilí nizozemských kynologů. Dnes je ve světě velmi vzácný – odhaduje se, že existuje jen asi 3500–4000 jedinců, většinou v Nizozemsku.

Povaha a využití

Frízský ohař je klidný, přátelský a citlivý pes, který se liší od temperamentnějších ohařů svou vyrovnaností. Je věrný své rodině, tolerantní k dětem a vychází i s jinými psy či zvířaty, pokud je správně socializován. K cizím je zpočátku rezervovaný, ale nikdy agresivní. Má bystrou mysl, je učenlivý a rád vyhoví svému majiteli, i když občas projevuje nezávislost, což vyžaduje důsledný, ale jemný výcvik.

Původně byl vyšlechtěn jako lovecký pes – skvělý stavěč a aportér s jemnou mordou, vhodný na drobnou zvěř i pernatou zvěř. Dnes se však častěji využívá jako společník nebo pro kynologické sporty (agility, canicross), díky svému kladnému vztahu k vodě a pohybu. Unikátní je jeho schopnost hlídat – na rozdíl od většiny ohařů má vrozený ochranářský instinkt.

Péče a nároky

Péče o srst je středně náročná – vyžaduje pravidelné kartáčování (1–2x týdně), zejména v období línání, a kontrolu uší kvůli náchylnosti k zánětům. Plemeno je zdraví a odolné, ale může trpět maligní hypertermií (reakcí na anestetika), což lze ověřit genetickým testem. Průměrná délka života je 12–15 let. Potřebuje dostatek pohybu – dlouhé procházky nebo práci v přírodě, ale není přehnaně hyperaktivní. Samota mu nesvědčí, preferuje blízkost člověka.

Pro koho je vhodný?

Frízský ohař je ideální pro aktivní rodiny nebo jednotlivce, kteří ocení jeho jemnou povahu a chtějí psa pro společné aktivity. Hodí se na venkov i do bytu (s dostatkem pohybu). Není vhodný pro lidi bez času na výchovu nebo pro pasivní životní styl. Díky své inteligenci a klidu zvládne i méně zkušený majitel, pokud použije pozitivní metody.

Zajímavosti

• Jméno „Stabyhoun“ pochází z fríského „sta mij bij houn“ – „zůstaň u mě, pes“.
• V minulosti tahal menší typ mlékařské vozíky a lovil škodnou, zatímco větší typ hlídal farmy.
• V Česku existují jen dvě chovatelské stanice (Frisian Legendario a Tornado Erben)

Frízský ohař je tedy elegantní, všestranný a oddaný pes, který v sobě spojuje lovecké dovednosti s přívětivou povahou – ideální společník pro ty, kdo hledají něco výjimečného!

Lahodné psí pamlsky

Frízský ohař – vzhled

Frízský ohař je ohař normálních proporcí, silný, s dlouhou srstí, obdélníkového rámce, jeho tělesná konstrukce není ani příliš hrubá, ani přehnaně jemná. Kůže je přiléhající k tělu, netvoří lalok. Pysky nejsou převislé (větrné). Povahou je to věrný, milý a učenlivý společenský pes, inteligentní, klidný, poslušný, snadno cvičitelný, ostražitý. Nikdy nemá problematický charakter a není agresivní.

Hlava

Hlava je suchá, má správné proporce v poměru k tělu, je spíše delší, než široká. Mozkovna a čenichová partie jsou stejně dlouhé. Mozkovna je mírně klenutá, není úzká, ale nikdy nepůsobí dojmem, že je široká, je mírně klenutá, zaobluje se směrem k lícím.

Nos a čenich

Stop je mírný, nos je černý u jedinců černobílých, hnědý u hnědobílých a oranžovobílých. Nos nesmí mít rozštěp a nozdry jsou dobře otevřené. Čenichová partie je mohutná, zeslabuje se směrem k nosu, aniž by však byla špičatá. Nosní hřbet je rovný a široký; při pohledu z profilu nesmí být ani vyklenutý, ani proláklý.

Pysky a zuby

Pysky pevně přiléhají, nejsou volné, zuby jsou silné a mají nůžkový skus. Líce jsou málo vyplněné.

Oči

Oči jsou uložené horizontálně, středně velké, kulaté, s očními víčky, která pevně přiléhají k oční kouli, spojivky nejsou vidět. Nejsou ani vystouplé, ani příliš hluboko uložené v očních důlcích. Jsou tmavohnědé u jedinců se základní barvou černou, hnědé u těch, jejichž základní barva je hnědá nebo oranžová. Dravčí oko je nežádoucí.

Uši

Uši jsou zavěšené dosti nízko. Vnější zvukovod není příliš výrazný, což umožňuje uchu splývat podle skrání, aniž by se vytáčelo. Příliš výrazně vyvinutý boltec, který neumožňuje, aby ucho splývalo hned od úponu a přiléhalo těsně ke skráním, je nežádoucí. Ucho je středně dlouhé, ploché. Osrstění ucha je typickým znakem plemene: v horní části (u úponu) je porostlé dlouhou srstí, která se pozvolna zkracuje směrem ke špičce, ve spodní třetině je srst krátká. Dlouhá srst musí být rovná.

Krk

Krk je krátký a kulatý na průřezu. Hlava bývá normálně nesena nízko, krk svírá s horní linií trupu velmi otevřený úhel. Krk je velmi lehce klenutý, bez laloku.

Tvar trupu

Tělo je mohutné, hřbet rovný, dost dlouhý. Bedra jsou silná, záď mírně skloněná. Hrudník při pohledu zepředu je široký, je víc široký než hluboký, což má za následek, že hrudní končetiny mají dost široký postoj. Oblast hrudní kosti je oblá, nemá tvar kýlu a nedosahuje níže než k lokti. Žebra jsou klenutá a hrudní koš dlouhý směrem k zádi. Břicho je jen mírně vtažené.

Ocas

Ocas je dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu, nasazený je nízko. V klidu je nesen svěšený až po poslední třetinu, která tvoří mírný háček, stáčející se směrem vzhůru. Celý ocas je porostlý dlouhou rovnou srstí bez kudrlin a zvlnění. Srst netvoří vlajku, ocas je chundelatý.

Postavení končetin

Přední končetiny

Lopatka dobře přiléhá k tělu, je šikmo uložená, s ramenní kostí svírá správný úhel. Předloktí je silné a rovné. Metakarpus je rovný, nikdy šikmý. Přední tlapky mají prsty dobře vyvinuté a sevřené. Tvar tlapky není kočičí, ani zaječí. Polštářky jsou drsné.

Zadní končetiny

Pánevní končetiny jsou mohutné, správně zaúhlené ve všech partiích. Stehno není příliš dlouhé. Hlezenní kloub je nízko u země, metatarsus je krátký. Zadní tlapky jsou kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.

Osrstění plemene

Srst je dlouhá a hladká po těle, může být mírně zvlněná na zádi. Srst na hlavě je krátká. Srst na zadní straně předních nohou, stejně jako ta, která tvoří kalhoty na stehnech, je hrubá a bohatá, spíš chundelatá než tvořící praporce. Na zadních nohou je srst dlouhá. Srst poněkud kudrnatá je znamením křížení a takto osrstěný jedinec nemůže být považován za stabyhouna. Zbarvení – černá, hnědá nebo oranžová s bílými znaky. V bílých partiích je přípustné stříkání, stejně jako smíšená srst (bělouš).

Kohoutková výška psa

Výška psa v kohoutku je 53 cm, ideální výška pro feny je 50 cm.

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat