Francouzský dlouhosrstý ohař je následníkem „ptačích psů“, popsaných Gastonem Phoebem a používaných ve Středověku. Je předkem různých plemen dlouhosrstých kontinentálních ohařů. Selekcí se dospělo k atletickému a elegantnímu psu, velmi pevně vystavujícímu, který dnes září na pracovních soutěžích. První standard byl sestaven v roce 1891 Jamesem de Connick. Ten byl několikrát přepracován vzhledem k vývoji plemene, až byl nakonec přijat „komisí pro standarty“ F.C.I. 12. května 1986 pod číslem 175.

Lahodné psí pamlsky

Francouzský dlouhosrstý ohař – popis plemene Francouzský dlouhosrstý ohař je pes střední velikosti, elegantní a svalnatý, středního typu, brakoidní. Jeho harmonická stavba, dobře vyvážená, mu dodává energii a odolnost při jeho pracovním využití. Kostra je silná, avšak nikoli hrubá. Délka těla je větší o 2-3 cm, než je kohoutková výška (zvíře má obdélníkový rámec). Povahou je to vyrovnaný, přátelský milý, klidný a poslušný pes, který miluje lov, dobře se snáší s ostatními psy a je výborný společník za všech okolností. Je to výborný stavěcí pes, který má vrozené vlohy pro aport. Hlava je nesená hrdě, není příliš těžká ani přehnaně suchá, vypadá jako dobře vypracovaný reliéf. Je středně dlouhá a středně široká. Mozkovna má boční osy jsou téměř rovnoběžné. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Z profilu jsou linie mozkovny a linie nosního hřbetu lehce rozbíhavé. Stop je stoupající a středně hluboký, nos je dobře pigmentovaný, nozdry jsou široké. Nosní hřbet je mírně konvexní je upřednostňován před zcela rovnoběžným. Je o něco kratší než mozkovna. Horní pysk je dobře přiléhající, při pohledu z profilu spadá téměř svisle v přední části, dobře přiléhá k čelisti až téměř ke koutku, který je patrný, ale uzavřený. Horní pysk nemá přehnaně překrývat spodní. Čelisti mají kompletní chrup s nůžkovým nebo klešťovým skusem. Oči jsou tmavě jantarové, milého a inteligentního výrazu. Jsou dosti velké, oválného tvaru. Víčka dobře přiléhají k oční kouli. Horní víčko je dobře porostlé řasami. Ucho je přiléhající, zavěšené vzadu v linii očí, pokryté jemnou srstí, zvlněnou až na zaoblený konec. Při lehkém natažení dopředu musí jeho konec dosahovat až k začátku nosu. Krk je svalnatý, z profilu lehce klenutý, bez laloku. Tvar trupu Hřbetní linie je lehce vtlačená za kohoutkem, rovná, dobře soudržná v akci. Kohoutek je suchý, výrazně vystupující, široký. Bedra jsou široká a nepříliš dlouhá, mohutně osvalená. Záď je široká, oblá, v prodloužené linii beder, bez zřetelně vystupujících kostí. Hrudník je mohutný, s velkou kapacitou, dosahující k úrovni lokte. Oblast hrudní kosti je široká a oblá. Spodní linie je harmonicky stoupající k břichu. Ocas se nekupíruje. Dosahuje k hlezennímu kloubu, není křivý, je nasazen pod hřbetní linií a je nesen šikmo, šavlovitě prohnutý. Je silný u kořene a zeslabuje se směrem ke špičce. Je pokrytý dlouhou zvlněnou srstí, která začíná několik cm od kořene, ke středu se prodlužuje a od středu ke špičce opět zkracuje. Postavení končetin Hrudní končetiny jsou rovné, lopatka dobře přiléhající k hrudníku a dost šikmá (50° vzhledem k horizontále). Ramena jsou dlouhá nejméně jednu třetinu výšky v kohoutku a jejich úhel vzhledem k horizontále se blíží 60°. Předloktí je suché a svalnaté. zápěstí a záprstí jsou dobře patrné, suché se znatelnými kostmi, na však hrubými. Zápěstí je velmi mírně šikmé. Tlapka je oválná se sevřenými, dobře klenutými prsty, které jsou zakončeny tmavými silnými drápy. Jsou dobře osrstěné v meziprstních prostorech. Polštářky jsou tmavé a pevné. Zadní strana přední nohy je porostlá zvlněnou srstí, která je středně dlouhá v oblasti lokte, nejdelší na předloktí a k záprstí se zkracuje. Pánevní končetiny při pohledu zezadu jsou rovné (svislé), jsou svalnaté od stehna až k lýtku. Stehno je široké, a dlouhé, s mohutným, dobře zřetelným osvalením. Jeho úhel vzhledem k horizontále se pohybuje mezi 65°a 70°. Lýtko je dlouhé je přibližně jako stehno, rovněž s výrazným osvalením. Hlezno je silné a pevné. Tlapka je oválná a o něco delší než přední, mající stejné znaky. Pohyb je snadný, pružný, vyrovnaný a energický, přičemž zůstává elegantní. Končetiny se pohybují v se těla, aniž by vybočovaly nebo vykazovaly jinou vadu pohybu. Osrstění plemene Srst je dlouhá a vlnitá na uších, dosahující až na jejich konec a na zadních stranách ocasu a končetin. Rovná, hedvábná a dobře kryjící po těle, s několika vlnami na zadní straně krku a nad kořenem ocasu. Krátká a jemná na hlavě. Zbarvení je bílohnědé, středně strakaté, někdy s pláštěm nebo s nepravidelnými plotnami, málo nebo středně stříkané, ne však přílišně. Hnědá má odstín od skořicové po tmavě játrovou. Bílá lysina a bílá na hlavě je povolena, jestliže není příliš široká. Pokud se bílá barva na hlavě nevyskytuje, je to mimořádně žádoucí. Všechny vnější sliznice jsou hnědé, bez znaků depigmentace, což je zvláště důležité na nose a očních víčkách. Kůže je pružná, dobře přiléhající k tělu. Kohoutková výška Výška psa v kohoutku je 56 – 61 cm, u feny: 55 – 59 cm s tolerancí pro všechny +2 cm. Všechny odchylky od tohoto standartu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. mozkovna příliš široká nosní hřbet moc krátký světlé oko uši částečně bílé, příliš krátké či trojúhelníkové lalok křivý ocas špatné úhlení slabá kostra kudrnatá srst po těle chybění praporců oko v bílé, nedostatečné pigmentace víček Vyřazující vady chybění typu (nedostatečnost plemenných znaků) jasná sbíhavost linií mozkovny a nosního hřbetu předkus nebo podkus větší než 1 mm každý chybějící zub kromě P1 entropium nebo ektropium každé oko jinak zbarvené oči příliš světle zbarvené po 2. roce věku šilhavost přítomnost paspárků na zadních končetinách každé jiné zbarvení kromě hnědobílého depigmentace (na nose a/nebo na očních víčkách) výška mimo hranice povolené standardem bázlivost, agresivita, kousavost těžké morfologické anomálie invalidní postižení Poznámka: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku. Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat