Drentský koroptvář (holandsky Drentsche Patrijshond) je středně velké lovecké plemeno psa pocházející z Nizozemska, konkrétně z provincie Drenthe, odkud má svůj název. Patří do skupiny 7 podle klasifikace FCI (Mezinárodní kynologická federace), sekce 1.2 – kontinentální ohaři typu španěl, a jeho standard nese číslo 224. Toto plemeno je známé svou všestranností při lovu, zejména pernaté zvěře, jako jsou koroptve, a svou klidnou, přátelskou povahou, díky čemuž je oblíbené jak mezi myslivci, tak jako rodinný pes.

Historie a původ

Drentský koroptvář má kořeny sahající do 16. století, kdy jeho předkové, pravděpodobně španělští loveckí psi (Spioenen), přišli do Nizozemí z Pyrenejského poloostrova. Tito psi se postupně šířili po západní Evropě, což vysvětluje podobnost s jinými dlouhosrstými ohaři, jako jsou francouzští ohaři nebo malý münsterlandský ohař. Plemeno se vyvíjelo izolovaně v Drenthe, kde bylo po staletí chováno bez většího křížení, což mu zachovalo původní vlastnosti. Moderní chov začal po druhé světové válce – v roce 1943 byl oficiálně uznán Holandským kynologickým svazem a v roce 1948 vznikl první chovatelský klub (Nederlandse Vereniging de Drentsche Patrijshond). I přes svou historii zůstává mimo Nizozemí vzácným plemenem.

Povaha a využití

Toto plemeno je inteligentní, klidné a oddané, s velkou chutí učit se a pracovat. Jako lovecký pes má vynikající čich, schopnost stopovat a aportovat, a je vhodné pro práci v poli, lese i ve vodě – často se zdůrazňuje jeho láska k plavání. Je ovladatelné a spolupracující, což usnadňuje výcvik, ale kvůli své jemné povaze potřebuje pozitivní a citlivý přístup – hrubé metody u něj nefungují. K rodině je přátelský, přítulný a trpělivý, skvěle vychází s dětmi i jinými psy, pokud je socializován od štěněte. K cizím může být zpočátku ostražitý, ale nikdy není agresivní. Díky své všestrannosti je ideální nejen pro lov, ale i jako společník pro aktivní rodiny.

Péče a nároky

Srst drentského koroptváře je nenáročná na údržbu – stačí ji občas vykartáčovat, zejména v období línání, a kontrolovat uši kvůli nečistotám. Plemeno je odolné a zdravé, bez výrazných genetických problémů, ale jako u většiny ohařů se může vyskytnout dysplazie kyčlí – odpovědní chovatelé proto testují své psy. Průměrná délka života je 12–14 let. Dostatek pohybu je klíčový – bez fyzické a duševní stimulace (např. procházky, běh, lovecké hry) může být neklidný nebo se nudit. Hodí se pro sporty jako agility či canicross.

Pro koho je vhodný?

Drentský koroptvář je ideální pro aktivní majitele, kteří mu mohou nabídnout zaměstnání – ať už lovecké, nebo jiné venkovní aktivity. Je vhodný na venkov nebo do domů se zahradou, méně do bytu, pokud nemá dostatek prostoru a pohybu. Díky své mírné povaze a snadné cvičitelnosti ho zvládnou i začátečníci, pokud respektují jeho potřeby. Není to pes pro sedavý životní styl ani pro ty, kdo hledají pouze hlídače – jeho lovecký pud ho může vést k pronásledování zvěře, pokud není pod kontrolou.

Zajímavosti

• Jméno „koroptvář“ odkazuje na jeho původní specializaci na lov koroptví, i když dnes zvládá širší škálu zvěře.
• V Nizozemí je považován za národní poklad, ale jinde ve světě ho potkáte jen zřídka.
• Jeho stabilní vzhled a vlastnosti přes 400 let svědčí o pečlivém chovu bez velkých zásahů.

Drentský koroptvář je tedy elegantní, inteligentní a všestranný pes, který v sobě spojuje lovecké nadání s přívětivou povahou – perfektní volba pro ty, kdo hledají aktivního a věrného společníka!

Lahodné psí pamlsky

Drentský koroptvář – vzhled

Drentský koroptvář je pes vyvážené tělesné stavby, se suchým svalstvem, čistých linií. Jeho tělo prozrazuje sílu a také schopnost rychlého běhu, který je nezbytný pro loveckého psa. Jeho klínovitý čenich je o něco kratší než mozkovna. Pysky jsou dost suché, nejsou spuštěné. Jeho tělo je o něco delší, než je výška v kohoutku, má tedy obdélníkový rámec. I když ve skutečnosti srst po těle není nijak dlouhá, přesto budí dojem, že je plemeno dlouhosrsté, díky tomu, že jsou dlouhou a bohatou srstí porostlé uši, krk, spodní strana hrudníku, tvoří praporce na končetinách a ocas je chundelatý, porostlý bohatou srstí kolem dokola.

Je to ideální pes pro lov v různorodém terénu. Hledá v dosahu střelby z pušky. Udržování kontaktu s lovcem je bezpochyby jeho vrozená vlastnost. Typickým znakem mnoha psů tohoto plemene je, že při hledání je ocas v krouživém pohybu, zvláště v okamžiku, kdy se pes dostane do kontaktu s pachem zvěře. Když je u zvěře, zůstává stát a čeká na příchod lovce, pokud se opozdí, otáčí po něm hlavu, aby jej vyhledal očima. Má schopnost adaptovat se na lov všech druhů zvěře v poli i vodě (v bažinách). Navíc je to výborný přinašeč, který vyniká při dohledávce postřelené zvěře.

Tyto schopnosti jsou vrozené. Vzhledem k tomu nepotřebuje dlouhý výcvik. Vzhledem k jeho jemné povaze nejsou vhodné donucovací metody při výcviku. Tento pes je věrný a inteligentní, což značí, že ve spojení s dobrou výchovou a výcvikem má schopnost stát se výborným rodinným psem stejně jako výborným pomocníkem lovce.

Stavba těla

Hlava

Mozkovna je poměrně široká a mírně klenutá. Středová rýha je téměř nezřetelná, přechází ve stop, který je nevýrazný. Týlní hrbol je patrný. Stop při pohledu zepředu i z profilu je prohnutí linie fronto-nasální pozvolné. Nadočnicové oblouky jsou výrazné. Správně utvářený nos je zbarven hnědě. Nozdry jsou široce otevřené. Čenichová partie má tvar komolého kuželu, je nepatrně kratší než mozkovna, bez jakéhokoliv prohloubení pod očima. Nosní hřbet je široký, ani klenutý, ani proláklý; velmi mírné zakřivení směrem vzhůru těsně za nosní houbou je přípustné. Klenutý nosní hřbet („římský nos“) je považován za hrubou chybu.

Pysky a zuby

Pysky jsou dost suché, přiléhající. Zuby jsou silné, korektní nůžkový skus. Líce jsou středně vyplněné.

Oči

Oči dobře oddělené jedno od druhého, ani vykulené, ani vpadlé hluboko v očních důlcích; jsou uloženy tak, aby to zajišťovalo jejich správnou funkci. Jsou středně velké, oválné, z jejich výrazu je patrná inteligence loveckého psa a roztomilost. Jsou upřednostňovány oči barvy jantarové, nejsou žádoucí ani tmavé, ani příliš světlé (dravčí). Oční víčka těsně přiléhají k oční kouli.

Uši

Uši nejsou těžké, jsou zavěšené vysoko, od úponu spadají podle hlavy, kterou rámují, aniž by tvořily záhyby. Při natažení směrem dopředu dosahují zhruba na 3 prsty od konce nosu. Úpon je široký, končí tupou špičkou. Bohatá srst, která je pokrývá, je dlouhá a je preferována mírně zvlněná, nikoli však kudrnatá; také na vnitřní straně ucha jsou dlouhé třásně srsti. Když je pes pozorný, uši se stáčejí směrem dopředu a nadzvedají se.

Krk

Krk je silný, středně dlouhý, spíš kratší než dlouhý; vytváří nepřerušenou linii mezi hlavou a tělem. Krk příliš dlouhý, elegantního vzhledu, kterému chybí dostatek síly, je chybou. Lalok nebo volná kůže na krku je u tohoto plemene vadou.

Tvar trupu

Hřbetní linie – středně dlouhý krk tvoří s rovným hřbetem bedry harmonickou linii, která vyúsťuje v mírně skloněnou záď. Hřbet je rovný, středně dlouhý, ne příliš krátký. Bedra jsou silně osvalená, záď je dlouhá a široká, poněkud skloněná. Hrudník je hluboký, dosahuje až k lokti; při pohledu zepředu je dosti široký. Hrudní koš je dlouhý a také poslední volné páry žeber jsou dobře vyvinuté a správně klenuté. Spodní linie – břicho je mírně vtažené.

Ocas

Ocas je nasazen dost vysoko; natažen dosahuje až k hlezennímu kloubu. První polovina je svěšená, druhá má špičku otočenou směrem vzhůru. Nikdy není nesen nad hřbetem. S výjimkou kořene je celý pokrytý bohatou srstí, která jej pokrývá kolem dokola.

Postavení končetin

Přední končetiny

Lopatka je dlouhá, šikmá, správně přiléhající. Ramenní kost je šikmo skloněná směrem k zádi, korektně spojená s lopatkou. Lokty přiléhají k hrudnímu koši, nevytáčejí se ani dovnitř, ani ven. Předloktí je rovné a svalnaté. Přední tlapky jsou oválné nebo kulaté, se sevřenými, klenutými a silnými prsty, polštářky jsou pevné.

Zadní končetiny

Pánevní končetiny jsou dobře postavené, silné a svalnaté. Osy pánve, stehen a bérců svírají mezi sebou správné úhly. Hlezna dosahují nízko k zemi. Metatarsus je krátký, nevybočuje ani není vbočený. Zadní tlapky jsou stejné jako ty přední.

Osrstění plemene

Srst je hustá, pokrývá celé tělo. Není kudrnatá. Ve skutečnosti není dlouhá po celém těle, ale jen na některých partiích. Na uších je srst dlouhá a je upřednostňována mírně zvlněná. Na zadních stranách předních i zadních nohou srst tvoří delší praporce. Také na spodku těla a na ocase je upřednostňována zvlněná srst. Základní barva je bílá s hnědými plotnami, stříkání se může anebo nemusí vyskytovat. Uši jsou hnědé, stejně jako okolí očí.

Výška psa v kohoutku

Kohoutková výška psa je 58–63 cm, feny 55–60 cm. Překročení o jeden či dva centimetry je přijatelné, pokud si pes zachovává správné proporce.

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat