Švýcarský honič - PLEMENA PSŮ

Švýcarský honič

F.C.I. – Standard č. 59 / 28.06.2002 KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči Pracovní zkouška Ano KATEGORIE Psí plemena Velikost plemene Střední plemeno Původ plemene Švýcarsko Výška v kohoutku 47-59 cm Hmotnost v dospělosti 20 kg Věk 12-14 let Švýcarský honič (Schweizer Laufhund) je označení pro skupinu loveckých

Švýcarský honič

F.C.I. – Standardč. 59 / 28.06.2002
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce1. Honiči
Pracovní zkouškaAno
KATEGORIEPsí plemena
Velikost plemeneStřední plemeno
Původ plemeneŠvýcarsko
Výška v kohoutku47-59 cm
Hmotnost v dospělosti20 kg
Věk12-14 let

Švýcarský honič (Schweizer Laufhund) je označení pro skupinu loveckých psů, která zahrnuje čtyři hlavní variety: bernský honič, luzernský honič, jurský honič a švycký honič. Každá z těchto variet má své specifické zbarvení a některé odlišnosti ve stavbě těla a povaze.

Švýcarští honiči jsou známí svou elegancí, harmonickým a atletickým vzhledem. Mají přátelskou a přizpůsobivou povahu, silně lnou ke své rodině a dobře si rozumí i s dětmi. Švýcarští honiči jsou velmi všestranní lovečtí psi. Jsou schopni rychle najít zvěř, hlasitě ji sledovat a dokonce dohledat postřelenou nebo raněnou zvěř. Mají silně vyvinutý lovecký instinkt, což může být výzvou při výcviku, zejména pokud jde o spolehlivé přivolání.

Švýcarského honiče dále dělíme

  • Bernský honič
  • Bruno de Jura (jurský honič)
  • Lucernský honič
  • Švycký honič

Lahodné psí pamlsky

Švýcarský honič – vzhled

Švýcarský honič má podlouhlou mozkovnu, která je úzká, suchá, ušlechtilá, vyklenutá do nízkého oblouku. Týlní hrbol je zřetelný, dělící rýha není. Fronta není zvrásněná (kůže netvoří vrásky). Osy nosního hřbetu a mozkovny jsou mírně rozbíhavé. Stop je znatelný, nikoli výrazný. Nos je celý černý, správně vyvinutý, nozdry jsou široké. Čenichová partie je jemně modelovaná, úzká, ani hranatá, ani špičatá; nosní hřbet je rovný nebo jen mírně klenutý. Pysky nejsou příliš vyvinuté, překrývají těsně spodní čelist, koutek je málo otevřený. Čelisti jsou silné, zuby jsou mohutné, s nůžkovým skusem, chrup je kompletní. Zuby jsou postaveny v čelistech ve správném úhlu. Klešťový skus je přípustný. Chybění jednoho nebo dvou premolárů (PM1 nebo PM2) je tolerováno. M3 nejsou brány v potaz.

Elegantní plemeno

Švýcarský honič má líce suché, nadočnicové oblouky nejsou příliš výrazné. Oči jsou hnědé, světlejší či tmavší v závislosti na zbarvení srsti, mírně oválného tvaru, středně velké, s mírným výrazem, oční víčka perfektně přiléhají k oční kouli, jsou dobře pigmentována. Uši jsou zavěšeny pod linií očí a v zadní části mozkovny, neseny jsou vždy poněkud úžeji, než je nejširší část ucha, dosahují nejméně na konec nosu; chrupavka zevního zvukovodu není zřetelná, uši jsou úzké, spuštěné, mírně zvrásněné a vývrtkovitě stočené, jejich konec je zaoblený a jsou pokryty velmi jemnou srstí. Krk je dlouhý, elegantní, správně osvalený. Kůže na hrdle tvoří kožní řasu, ne však výrazný lalok.

Tvar trupu

Švýcarský honič má trup tvořen harmonickou a pevnou linií krku, hřbetu, zádi a ocasu. Kohoutek není příliš výrazný, krk je dobře a elegantně nasazen. Hřbet je pevný a rovný. Bedra jsou svalnatá a pružná. Záď má mírný sklon, je dostatečně dlouhá, harmonicky navazuje na hřbetní linii, není výše než kohoutek; kyčelní kosti příliš nevystupují. Hrudník je celkově hlubší, než je široký, dostatečně hluboký, dosahuje nejméně k loketnímu kloubu; hrudní koš je prostorný a otevřený směrem dozadu, žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie se mírně zvedá směrem k zádním nohám, slabiny jsou vyplněné. Ocas je nasazený v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, na konci tvoří malý háček směrem vzhůru; v klidu nebo při mírném pohybu je nesen spuštěný, bez výrazného zatočení. Je-li pes ve střehu nebo při rychlém pohybu, je nesen výše, než je linie hřbetu, ale nikdy se nepřevrací až na hřbet nebo není stočený. Je dobře osrstěný, avšak na spodní straně se nevyskytuje delší srst (osiny).

Postavení končetin

Přední končetiny jsou velmi svalnaté, ale suché, ne hrubé, jejich kostra je středně silná; při pohledu z profilu jsou rovně postavené. Při pohledu zepředu jsou postaveny rovnoběžně a jsou v ose těla. Lopatková kost je šikmo uložená, dobře přiléhá k hrudnímu koši; scapulo-humerální úhel má mít v ideálních podmínkách zhruba 100°. Rámě je poněkud delší než lopatková kost, šikmé, dobře přiléhá k tělu, je svalnaté, aniž by bylo hrubé. Lokty jsou postaveny v normální pozici, při hrudním koši. Karpus je robustní a široký, metakarpus je relativně krátký; při pohledu en face je ve svislé linii přední nohy. Při bočném pohledu je mírně šikmo postaven. Přední tlapky mají okrouhlý tvar, prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé, drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti. Zadní končetiny jsou silně osvalené, ale harmonují s předními; jsou postavené rovně a paralelně. Stehno je dlouhé, šikmé, silně svalnaté, netvoří však přehnaně kulatou záď. Úhel koxo-femorálního kloubu má zhruba 100°. Kolena jsou postavená rovně, nevybočují ani dovnitř, ani ven. Úhel kloubu fémoro-tibiálního je asi 120°. Podkolení jsou dlouhá, svalnatá a suchá, úhel hlezenního kloubu je zhruba 130°. Metatarsus je dost krátký, rovný a postavený rovnoběžně. Paspárky nejsou přípustné (s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem). Zadní tlapky jsou oválného tvaru, prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé, drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti.

Pohyb je rovnoměrný a harmonický, dlouhý krok, zadní nohy dávají pohybu mohutné impulsy, končetiny se pohybují v ose, kohoutek se pohybuje mírně a pravidelně, hřbetní linie se při pohybu nekývá ze strany na stranu, laterální oscilace hlavy a krku je přiměřená. Kůže je jemná, pružná, v různých barevných odstínech u čtyř různých variet:

  • Bernský honič – černá pod černou srstí, bílá mírně mramorovaná pod bílou srstí;
  • Bruno de Jura – černá, ale pod červenou srstí je světlejší;
  • Lucernský honič – černá pod černou srstí, světlejší pod modrou srstí;
  • Švycký honič – tmavě šedá pod oranžovou srstí, bílá, černě mramorovaná pod bílou srstí.

Osrstění plemene

Srst je krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších.

Zbarvení srsti

  • Bernský honič – bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem, s pálením více či méně tmavým nad očima, na lících, na spodní straně uší, a okolo konečníku, někdy jen nepatrně stříkaný (černě).
  • Bruno de Jura (Jurský honič) – plavý s černým pláštěm, někdy i s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být jemně stříkaná (černě nebo šedě).
  • Lucernský honič – základní zbarvení je „modré“, které tvoří směs srsti černé a bílé (modrý bělouš) s černými plotnami nebo s černým sedlem

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *