Pes Sv. Huberta je velký honič a excelentní limier, mající velmi starobylý původ. Již po mnohá staletí je znám a používán pro svůj výjimečný čich a lovecké schopnosti. Byl vyšlechtěn v Ardenách mnichy z opatství Sv. Huberta. Jeho předky byli parforsní honiči černí a černí s pálením, které používal v VII. století mnich Hubert, jež byl později jmenován biskupem a ještě později, po kanonizaci (svatořečení), se stal patronem lovců. Tito velcí honiči se rozšířili v oblasti Arden, v souvislosti s hojností velké zvěře, vyskytující se v rozsáhlých lesích této oblasti. Psi Sv. Huberta byli vyhledáváni pro svoji robustnost a odolnost zvláště při lovu černé zvěře. První psi Sv. Huberta byli černí, ale později také černí s pálením. V XI. století byli Guillaumem le Conquérantem dovezeni do Anglie. Ve stejné době byli psi stejného typu, ale celí bílí, kteří se nazývali „Talboti“, tam rovněž introdukováni.

Tito dovezení psi se stali základem anglického chovu. Chovatelské produkty, pocházející z těchto psů Sv. Huberta tam dostali jméno „bloodhound“ (barvář), které vzniklo z výrazu „blooded hound“ ve významu „čistokrevný“, tedy pes čisté rasy. Následně se plemeno rozšířilo také ve Spojených státech. Především v jejich jižních státech byli tito psy používáni k vyhledávání uprchlých otroků. Jedná se o honiče pro vysokou honbu (u nás jsou všeobecně nazýváni tito psi „honiči parforsní – p.p.), psa služebního stopaře a psa rodinného. Byl a zůstává stále psem loveckým, který, vzhledem k svému báječnému čichu, je především využíván jako limier (pes, sloužící k bezhlučnému vyhledání zalehlé vysoké zvěře, především jelena, před lovem štvanicí – p.p.), užívaný také často buď k dosledu postřelené zvěře, jako na zkoušce dohledávky po barvě, či při vyhledání zmizelých osob při policejních akcích.

Lahodné psí pamlsky

Pes Sv. Huberta – vzhled

Pes Sv. Huberta je lovecký pes a limier mohutný a velký, nejsilnější ze všech honičů. Má harmonické linie, silnou kostru, dobré osvalení a mnoho hmoty, ale nepůsobí těžkopádně. Je delšího formátu, obdélníkový. Celkově působí impozantně a vznešeně. Jeho chování je vznešené. Hlava a krk budí pozornost bohatě vyvinutou kůží, která je jemná a pružná, spadající v hlubokých záhybech. Pohybuje se důstojně, spíše pomalu a poněkud se pokyvuje, působí klátivě, ale je to pohyb pružný, elastický, nenucený. Nic nesmí porušit harmoničnost jeho celku, nesmí být patrné známky hrubosti či dokonce poškozeného zdraví.

Jako ještě přípustné jsou zmíněny tyto odchylky: oči příliš světlé nebo příliš malé, oční víčka volná, přehnaně spuštěná a volná kůže s velkým množstvím přehnaně hlubokých záhybů; moc velký lalok, hlava příliš úzká. Psi, kteří jsou příliš velcí, s tělesnou stavbou příliš těžkou a masivní, jsou také nežádoucí, neboť taková stavba škodí jejich pracovnímu využití. Pes Sv. Huberta je milý, mírný, ušlechtilý a společenský ve vztahu k lidem. Je zvláště vázán na svého pána. Je tolerantní ke svým společníkům v psinci a ostatním domácím zvířatům. Je spíše rezervovaný a má svoji hlavu. Dá více na laskavé vedení než na kárání. Nikdy není agresivní. Má velmi silný hlas, ale neštěká zbytečně.

Hlava

Hlava je impozantní, majestátní a plná vznešenosti, a je nejcharakterističtějším znakem plemene. Je spíše vysoká, ale úzká vzhledem ke svojí délce a dlouhá vzhledem k délce těla. Kostní struktura je na ní dobře patrná. Laterální linie (boky, strany) jsou ploché a profil je hranatý. Nosní hřbet je výrazně paralelní k prodloužené horní linii čela. Kůže, která je bohatě vyvinutá a jemná, tvoří na čele a na lících hluboké vrásky a záhyby, které se shrnují, když je hlava nesena nízko a přecházejí v záhyby laloku, silně vyvinutého. Kůže je méně bohatě vyvinutá u feny.

Mozkovna je vysoká, dlouhá, spíše úzká s plochými stranami. Nadočnicové oblouky jsou nevýrazné, ale musí být znatelné. Týlní hrbol je velmi výrazný a zřetelně vystupující. Nos je černý či hnědý, u černopálených jedinců vždy černý. Je široký, dobře vyvinutý, s širokými nozdrami. Čenich (nosní hřbet) je stejně dlouhý jako mozkovna, vysoký, široký u nozder a stejnou šířku si zachovává po celé své délce. Nosní hřbet je buď zcela rovný, nebo mírně klenutý (lehce beraní nos). Pysky jsou velmi dlouhé a volné; horní pysk spadá přes spodní a tvoří vepředu pravý úhel s nosním hřbetem, což dává čenichu výraz hranatosti. Směrem ke koutku se pysky stávají silnější (masitější), je to méně výrazné u feny, a přecházejí nepozorovaně do výrazného laloku. Horní pysk přesahuje zhruba o 5 cm spodní čelist. Pysky jsou dobře pigmentované, buď černě či hnědě, v závislosti na zbarvení nosní houby.

Chrup je úplný, korektně nůžkový; zuby jsou silné a bílé, správně postavené v dobře vyvinutých čelistech; klešťový skus je tolerován. Líce jsou suché, výrazně modelované, zvláště pod očima. Oči jsou tmavě hnědé nebo oříškové, se světlejším odstínem u jedinců bez černého sedla nebo pláště. Jsou středně veliké, oválné, ani slzící, ani vystupující, ani zapadlé v důlcích, což umožňuje vidět celou duhovku. Oční víčka správně tvarovaná, normálně přizpůsobené oční bulvě, spodní oční víčka, která jsou poněkud volnější, jsou přesto tolerována. V žádném případě se řasy nesmí dotýkat očí a dráždit je. Výraz je mírný, milý a vážný, pohled poněkud melancholický.

Uši jsou tenké a pružné, pokryté krátkou srstí, jemné a sametové na omak, boltec je velmi dlouhý, přinejmenším přesahující konec nosu, je-li natažen směrem k němu, uši jsou nasazené velmi nízko, v úrovni očí nebo níže, po stranách hlavy, spadající v ladných záhybech, stáčející se směrem ke špičce (uši vývrtkovité). Krk je dlouhý, neboť pes sleduje stopu s nosem u země; je silně osvalený, kůže na hrdle je volná a extrémně vyvinutá, vytvářející dvojitý lalok, ale tento znak je méně výrazný u feny.

Tvar trupu

Horní část trupu a spodní linie jsou téměř paralelní. Kohoutek je málo výrazný, hřbet je rovný, široký, dlouhý a pevný. Bedra jsou široká, silná, krátká a velmi lehce klenutá. Záď je svalnatá, téměř vodorovná, nikdy spáditá, je široká a dosti dlouhá. Hrudník je oválného tvaru, široký, hluboký, jeho průřez má téměř tvar lodního kýlu mezi hrudními končetinami. Hrudní koš je dostatečně dlouhý, lopatka je dobře přiléhající, žebra jsou přiměřeně klenutá, ani plochá, ani sudovitá. Spodní linie a břicho je téměř vodorovné, spodní strana hrudníku je hluboko spuštěná, slabiny správně vyplněné (plné), široké a volné, jenom břicho je nepatrně vtažené.

Ocas je dlouhý, silný, mohutný, nasazený vysoko v prodloužené dorsální linii, ke svému konci zeštíhlující, je šavlovitě nesen; v akci je půvabně prohnutý nad hřbetní (dorsální) linií, nikdy není zatočený nebo nesený vybočeně, jeho spodní strana je pokryta poněkud hrubší srstí v délce okolo 5 cm, která se také zkracuje směrem ke konci.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou svalnaté, silné, rovné a bezvadně rovnoběžné. Lopatka je dlouhá, přiměřeně šikmá, svalnatá, ale ne přetížená. Rámě je dlouhé, šikmé, svírající správný úhel s lopatkou. Loket je správně postavený, ani vybočený, ani vbočený. Přední nohy jsou rovné, se silnými a oblými kostmi. Zápěstí je pevné, záprstí (metakarpus) je silné, při pohledu zepředu rovné, z bočního pohledu mírně nakloněné dopředu. Přední tlapka je kompaktní, velmi silná, ani nevytočená, ani nevtočená, prsty jsou správně klen

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat