Ariéžský honič (někdy také nazývaný artézský honič) pochází z Ariege (Francie) a je produktem křížení místního regionálního honiče s plemenem čistokrevným, patrně gaskoňským nebo gaskoňsko-saintongeoiským honičem. Vzhledově si zachoval typ tohoto čistokrevného plemene, avšak ne tak čistý, celkově je menší a lehčí. Toto plemeno bylo velmi populární během historických lovů v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII.

Ariéžský honič je používán pro pěší lov se střelnou zbraní i pro lov parforsní. Jeho střední vzrůst a lehkost z něj dělají výborného pomocníka který může pracovat jak ve smečce, tak samostatně a je schopný prohledávat i velmi obtížný terén. Je předurčen k lovu zajíce, ale je používán také k lovu srnčí nebo černé zvěře.

V 19. století došlo k četnému křížení tohoto plemene, což vedlo k téměř úplnému vymizení čistokrevné linie. Po druhé světové válce se dokonce mělo za to, že artoisský honič zanikl. Toto plemeno vyžaduje dostatek pohybu a pozornosti. Je odolné vůči nepříznivému počasí a náročnému terénu, což z něj dělá skvělého společníka pro aktivní majitele.

Lahodné psí pamlsky

Ariéžský honič – vzhled

Hlava

• Mozkovna je z pohledu zepředu mírně klenutá, nepříliš široká, týlní hrbol je nevýrazný.
• Při pohledu seshora má mozkovna tvar protáhlého oválu.
• Fronta je plná, nadočnicové oblouky jsou málo výrazné.
• Stop je nevýrazný.
• Nos je černý, velký, nozdry jsou široké.
• Pysky jsou napjaté, spíše slabé. Horní těsně překrývá spodní čelist, ale nedává čenichu špičatý profil.
• Nosní hřbet je rovný nebo mírně klenutý, stejně dlouhý jako mozkovna.
• Skus čelistí je nůžkový, zuby jsou dobře postaveny v dásních.
• Líce jsou suché, oči jsou dobře otevřené, hnědé. Víčka nejsou volná, pohled je bystrý.
• Uši jsou jemné, pružné, stáčejí se, mají dosahovat k začátku nosu, a nemají přesahovat jeho konec; ucho je úzké a zavěšené těsně pod linií očí.
• Krk je štíhlý, spíše slabý, dlouhý, klenutý.

Tvar trupu

• Hřbet je svalnatý a pevný, bedra jsou dobře spojená s hřbetem, mírně klenutá.
• Záď je téměř vodorovná.
• Hrudník je dlouhý, středně klenutý, dosahuje k lokti.
• Žebra jsou dlouhá, středně klenutá, slabiny jsou ploché nebo mírně vtažené.
• Ocas je dobře nasazený, ke konci se zeštíhluje, dosahuje k patnímu kloubu, nesený je šavlovitě.

Postavení končetin

• Hrudní končetiny – přední nohy jsou silné, lopatka je středně šikmě uložená, dobře osvalená, ne však hrubá. Lokty přiléhají k tělu. Tlapky mají tvar prodlouženého oválu, prsty jsou sevřené a suché. Polštářky a drápy jsou černé.
• Pánevní končetiny – zadní nohy jsou dobře utvářené, dobrých proporcí. Stehno je dost dlouhé, svalnaté, ne však příliš. Hlezno je postavené v ose těla. Pohyb je pružný a lehký.

Osrstění plemene

• Srst je krátká, jemná, přiléhavá a její zbarvení kombinuje bílá a jasně černá s dobře ohraničenými konturami. Někdy je přítomno stříkání, pálení na lících a nad očima (čtyřočák). Kůže je slabá, pružná, nepřiléhá sice těsně k tělu, ale neumožňuje vytvoření laloku nebo vrásek; viditelné sliznice jsou černé.

Výška plemene

• Kohoutková výška je stanovena v rozmezí 52 – 58 cm u psů a 50 – 56 cm pro feny.

Chyby plemene

Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti:

• Hlava: mozkovna příliš krátká nebo příliš protáhlá
• Uši: příliš ploché, hrubé, špatně zavěšené, příliš dlouhé nebo příliš krátké
• Čenich: příliš hranatý
• Patrné vrásky nebo lalok
• Oko: kulaté, spojivky viditelné
• Tělo: měkká hřbetní linie; spáditá záď
• Celkově hrubý jedinec
• Zakřivený prut
• Končetiny: slabé kosti; otevřená tlapka; sbíhavá hlezna
• Povaha: nedůvěřivý jedinec

Vylučující vady

• Chybějící typ
• Každé jiné zbarvení, než výše uvedené
• Světlé oči
• Těžké anatomické vady
• Viditelné invalidní změny
• Bázlivý nebo agresivní jedinec
• Předkus nebo podkus

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat