Peruánský naháč byl podle odborníků dovezen do Peru v robě čínského přistěhovalectví, krátce poté, co peruánský prezident Don Ramń Castilla vyhlásil zákon o zrušení otroctví černochů. Jiní vědci naproti tomu předpokládají, že tento pes pochází z afrického kontinentu a do Peru byl dovezen Nomády, kteří se do Ameriky dostali i se svými neosrstěnými psy. Dalším možností by bylo, kdybychom přítomnost těchto psů vysvětlovali příchodem člověka a jeho psů přes Beringovu úžinu z Asie do Ameriky. V současnosti existují kromě všemožných spekulací i určité důkazy – například zobrazení psů na keramických předmětech různých civilizací z doby před vznikem incké říše (Virus, Mochica, Chancay, Chancay pod livem Tiahuanacoide a Chimu). V mnoha případech zahání neosrstěný pes pumu, hada nebo sokola. Výjevy se sokolem jsou nejvýraznější v kultuře Chancay. Z těchto vyobrazení lze vyvodit závěr, že bezsrstý pes se objevil v archeologickém období před vznikem incké říše, tedy zhruba v době 300 let před naším letopočtem až 1400 našeho letopočtu.

Lahodné psí pamlsky

Peruánský naháč – popis plemene Peruánský naháč je elegantní a štíhlé plemeno psa, jehož vzhled vyjadřuje rychlost, sílu a harmonii. Nikdy nesmí působit hrubým dojmem. Charakteristickým základním znakem tohoto plemene je chybějící srst na celém těle. Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup. Je ušlechtilé povahy a velmi oddaný své rodině, vůči cizím je rezervovaný, je živý, ostražitý a je to dobrý hlídač. Kohoutková výška je k délce těla v poměru 1 : 1; u fen může být trup poněkud delší než u psů. Povahou je ušlechtilý a velmi oddaný ke své rodině, přitom živý a bystrý, vůči cizím se jeví jako nedůvěřivý a ostražitý. Hlava je lupoidního tvaru, mozkovna středních proporcí. Rovnoběžník (horní linie obrysu tlamy a mozkovny jsou rovnoběžné), lehce rozbíhavé linie jsou přípustné. Při pohledu shora je lebka široká, směrem k nosu se zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuty. Týlní hrbol je málo vyjádřen. Stop má čelní sklon málo vyjádřený (zhruba 140°). Barva nosní houby musí ladit s různými barvami kůže. Horní linie tlamy je při pohledu z profilu rovná. Pysky musí být co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním. Řezáky vykazují nůžkový skus a špičáky jsou normálně vyvinuty; chybění jednoho nebo všech premolárů nebo molárů je přípustné. Dolní čelist je málo vyvinutá. Líce jsou normálně vyvinuty. Oči mají bystrý a inteligentní výraz; oči musí být střední velikosti, lehce mandlového tvaru, nesmí ležet příliš hluboko v očních jamkách, ani nesmí vystupovat; musí být uloženy normálně a stejnoměrně, tzn. nesmí být příliš uloženy blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe; barva se může lišit počínaje černou přes všechny odstíny hnědé až po žlutou; barva musí ladit s barvou kůže; obě oči vždy musí být stejné barvy. Barva očních víček dosahuje od černé po růžovou u psů se světlou obličejovou částí hlavy; světlé barvy a růžová jsou přípustné, ale nejsou žádoucí. Je-li vzbuzena pozornost psa, musí být uši vzpřímené; v klidu jsou naproti tomu složeny dozadu; uši jsou středně dlouhé; v nasazení jsou uši široké a ke konci se postupně zužují a vybíhají téměř do špičky. Nasazení ucha začíná v horní oblasti lebeční a poté vede stranou a končí šikmo; jsou-li uši postaveny, tvoří osy uší proměnlivý úhel o velikosti zhruba 90°. Horní linie krku je klenutá (konvexní). Délka je zhruba stejné délky jako hlava. Tvar je téměř kuželovitý (komolý kužel); pružný, dobře osvalený. Kůže je tenká, hladká a pružná, dobře přiléhající k podkoží, žádný lalok. Tvar trupu Trup je středních proporcí, horní linie je z profilu rovná, ačkoliv někteří psi vykazují konvexní klenutí v partii hřbetu / beder, které se na úrovni zádi ztrácí. Kohoutek je málo zdůrazněný. Horní linie hřbetu je rovná, dobře vyvinuté hřbetní svalstvo často vystupuje konvexně oboustranně až k oblasti beder. Bedra jsou silná a dobře osvalená, jejich délka dosahuje zhruba 1/5 kohoutkové výšky. Horní linie je lehce konvexní; její sklon vůči horizontále je zhruba 40°; pevná a svalnatá stavba zádi zaručuje dobrý posuv z pánevní končetiny. Peruánský naháč musí mít hrudník s dobrou, ale ne přehnanou šířkou, jež dosahuje téměř k lokti. Žebra musí být lehce klenutá, nikdy ne plochá; obvod hrudníku měřený za lokty musí být zhruba o 18 % větší než kohoutková výška. Dolní linie z profilu a břicho. Dolní linie opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází z dolní části hrudníku a probíhá elegantně podél dobře (ale nikoliv přehnaně) vtaženého břicha. Ocas je hluboko nasazen; v nasazení je silný a zužuje se ke špičce; při vzrušení smí pes nést ocas zahnutý nad linií hřbetu, ale ocas nesmí být zatočen; v klidu ocas spadá dolů a na konci vykazuje lehce nahoru zahnutý háček; ocas bývá někdy vtažený pod břicho; délkou dosahuje téměř k hleznu; ocas musí být nekupírovaný. Postavení končetin Hrudní končetiny jsou dobře postavené pod trupem, při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny svislé a lokty nejsou vytočeny, úhel mezi lopatkou / pažní kostí se pohybuje zhruba mezi 100° a 120°. Při pohledu ze strany je úhel, který svírá přední nadprstí s kolmicí, zhruba 15° až 20°. Tlapy hrudních končetin jsou středně dlouhé a podobají se zaječí tlapce, polštářky tlap jsou silné a odolávají horku, kůže mezi prsty je dobře vyvinutá, u černých psů se přednost dává černým drápům a světlejší psi mají světlé drápy. Pánevní končetiny – svaly jsou oblé a pružné, křivka hýždí výrazně vystupuje, úhel mezi kyčelní kostí / stehenní kostí se pohybuje zhruba mezi 120° a 130° a úhel mezi stehenní kostí a holení musí být 140°. Při pohledu zezadu musí být pánevní končetiny postaveny svisle, paspárky musí být odstraněny. Tlapy pánevních končetin jsou jako tlapy hrudních končetin. Vzhledem k výše popsanému zaúhlení a struktuře končetin se tito psi pohybují spíše krátkým než rychlým krokem, přitom však současně pružným a pérujícím krokem. Kůže na celém povrchu těla má být hladká a pružná. Na hlavě a kolem očí a na lících se mohou tvořit oblé, téměř soustředné linie. Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů odpovídá přesně teplotě jiných plemen, chybějící osrstění způsobuje okamžité a přímé vydávání tepla, přičemž u osrstěných psů se teplo odvádí prostřednictvím srsti přirozeným oběhem vzduchu. Peruánský naháč – osrstění plemene Srst je aby pes odpovídal svému názvu „naháč“, musí mu srst chybět; zbytky srsti na hlavě a na koncích končetin a ocasu a několik málo chlupů na hřbetě se povoluje. Barva srsti může být od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní čerň, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechny tyto barvy mohou být jednobarevné nebo se mohou vyskytovat s růžově zbarveným skvrnami kdekoliv na těle. Kohoutková výška Kohoutková výška psa a feny se u peruánského naháče dělí na tři velikosti: Malý: od 25 do 40 cm Střední: od 40 do 50 cm Velký: od 50 do 65 cm Hmotnost Hmotnost psů a fen je v odpovídajícím poměru s velikostí: Malý: od 4 do 8 kg Střední: od 8 do 12 kg Velký: od 12 do 25 kg VADY Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Zpola vzpřímené uši. Paspárky na pánevních končetinách. VYLUČUJÍCÍ VADY Předkus nebo podkus. Odchylky čelisti. Visící nebo kupírované uši. Vrozená ztráta ocasu, krátký nebo amputovaný ocas. Nadměrné množství srsti na místech dovolených standardem. Srst na místech, kde ji standard nepovoluje. Albinismus. Poznámka: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku. Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat