Maremmansko-Abruzský ovčák je staré ovčácké plemeno, které pochází z psů, kteří hlídali stáda. Tato plemena psů se ještě dnes používáni v Abruzzech, kde se dodnes úspěšně udržel chov ovcí, a z pasteveckých psů, kteří dříve žili v toskánských Maremmách a Laziu. Zejména po roce 1860 upřednostňovali pastevci stád přirozené křížení obou původních plemen.

Lahodné psí pamlsky

Maremmansko-Abruzský ovčák – popis plemene Maremmansko-abruzzský ovčák je pes velkého formátu, silně stavěný, robustního vzhledu, přitom majestátní, s dobře vyjádřeným typem. Jeho stavba je při středních proporcích stavbou těžšího psa, jehož trup je delší než kohoutková výška, je harmonicky stavěný, stejně se zřetelem na velikost (heterometrie = normální poměry mezi velikostí a různými částmi těla) jako se zřetelem na profil (alloidismus = soulad mezi profilem hlavy a profilem trupu). Délka hlavy dosahuje 4/10 kohoutkové výšky; délka tlamy je o 1/10 kratší než délka mozkovny, délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku o 1/18. Hloubka hrudníku je o něco menší než polovina kohoutkové výšky (např. u 68 cm vysokého psa dosahuje hloubka hrudníku asi 32 cm). Jeho hlavní nadání pro hlídání a ochranu stád spočívá v tom, s jakým přehledem, odvahou a rozhodností plní zadané úkoly. Ačkoliv je Maremmansko-Abruzský ovčák hrdý a nesníží se k podlézavosti, projevuje svému pánovi a jeho okolí oddanou příchylnost. Hlava je celkově velká, plochá, kónická a připomíná hlavu ledního medvěda. Lebka je široká, s lehce klenutými postranními partiemi. V profilu je také konvexní. Horní linie lebky a nosního hřbetu jsou lehce divergentní, což podmiňuje konvexnost profilu. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, čelní rýha je málo vyjádřená. Okraj temene je sotva znatelný. Čelní přechod (stop) má být jen lehce vyznačený. Úhel nosní hřbet – čelo je vždy široce otevřený. Nosní houba je poměrně velká, ve stejné linii jako nosní hřbet, s velkými nozdrami, vlhká a svěží, černě pigmentovaná. Při pohledu ze strany nesmí vystupovat před přední hranu pysků. Tlama je zhruba o 1/10 kratší než mozkovna. V oblasti koutků pysků měřeno, musí hloubka tlamy odpovídat polovině její délky. Směrem dopředu se její šířka postupně zmenšuje kvůli konvergenci stran tlamy, ale vpředu zůstává rovná plocha. Oblast pod očima je lehce modelovaná. Pysky Horní pysky tvoří, při pohledu zpředu, svým spodním okrajem v místě, kde se stýkají, půlkruh s velmi malým poloměrem. Jsou málo vyvinuté a přesně zakrývají zuby spodní čelisti; i koutek pysků je málo vyjádřený. Následkem toho je spodní postranní profil tlamy tvořen pysky jen v přední části; v zadní části je tvořen spodní čelistí a koutkem pysků. Okraje pysků jsou černě pigmentované. Čelisti mají robustní vzhled, normálně vyvinuté, s kolmo vsazenými a pravidelně rozmístěnými řezáky správné velikosti a v úplném počtu. Líce jsou středně viditelné, zuby bílé, silné, nůžkový skus. Oči jsou v poměru k velikosti psa ne příliš velké, barva duhovky je okrová nebo tmavě kaštanově hnědá. Oči jsou umístěny spíše na stranách, oční bulvy nejsou zapadlé ani vystupující. Bystrý a pozorný výraz. Oko je mandlového tvaru s černými okraji víček. Uši jsou nasazeny vysoko nad jařmovými oblouky, zavěšené, avšak velmi pohyblivé. Jsou trojúhelníhové (tvaru V), jejich špičky jsou špičaté, nikoliv zaoblené. V poměru k velikosti psa jsou malé. U psa střední velikosti nesmějí uši přesahovat 12 cm délky. Báze ucha je středně široká. Kupírování uší je tolerováno jen u psů, kteří jsou skutečně používáni jako ovčáčtí psi (pozn. překl.: v ČR je kupírování uší zákonem zakázáno). Maremmansko-Abruzský ovčák má horní profil je lehce klenutý. Délka krku dosahuje nejvýše 8/10 délky hlavy, tj. krk je vždy kratší než hlava. Je mohutný, velmi silný a svalnatý, bez laloku, pokrytý dlouhou a hustou srstí, která, obzvlášť u psů, tvoří dobře viditelný límec. Tvar trupu Trup je mohutně stavěný, jeho délka přesahuje kohoutkovou výšku o 1/18. Horní linie probíhá rovně od kohoutku k zádi, která je ale lehce spáditá. Kohoutek poněkud vystupuje z hřbetní linie, je široký, protože obě ramenní lopatky leží daleko od sebe. Hřbet má z profilu rovná linie, jeho délka dosahuje asi 32 % kohoutkové výšky. Hřbetní linie harmonicky přechází v bederní partii, která má lehce klenutý profil s dobře do šířky vyvinutým osvalením. Délka beder činí 1/5 kohoutkové výšky, jejich šířka zhruba odpovídá jejich délce. Záď je široká, silná a dobře osvalená. Sklon mezi kyčlemi a bází ocasu dosahuje asi 20° k horizontále. Tato hodnota stoupá k 30° a více, když se za základ vezme linie ilium-ischium. Z tohoto důvodu může být záď maremmansko-abruzzského ovčáka označena jako strmá. Hrudník je prostorný, dosahující až k lokti, hluboký a ve střední části dobře vyklenutý. Jeho obvod přesahuje kohoutkovou výšku o asi 1. V polovině výšky hrudníku dosahuje největší šířka nejméně 32 % kohoutkové výšky a směrem dolů postupně klesá, hrudník ale zůstává až k oblasti hrudní kosti prostorný. Hloubka hrudníku musí odpovídat polovině kohoutkové výšky. Hrudní koš je dobře klenutý, žebra leží šikmo a dostatečně daleko od sebe, poslední žebra jsou dlouhá, šikmá a dobře otevřená. Spodní linie – profil hrudní kost – břicho je vyznačený dlouhou partií hrudní kosti v podobě půlkruhového oblouku s velmi velkým poloměrem, která lehce stoupá k břichu. Ocas je kvůli strmé zádi hluboko nasazený, při normálním nesení dosahuje pod hlezno. V klidu je nesen svěšený, v pohybu je nesen ve výši hřbetní linie a na konci je poměrně silně prohnutý. Je dobře a hustě osrstěný, bez praporce. Maremmansko-Abruzský ovčák – postavení končetin Hrudní končetiny jsou při pohledu ze strany i z profilu zcela rovné a kolmo postavené. Celkově dobrých proporcí vzhledem k tělu, jednotlivé části hrudních končetin jsou v souladu. Plece jsou dlouhé, šikmé a se silným osvalením, musí být při pohybu volné. Délka odpovídá zhruba čtvrtině kohoutkové výšky. Sklon k horizontále dosahuje 50 až 60°. Nadloktí má v horních dvou třetinách dobře přiléhají k tělu, jsou silně osvalená. Jejich sklon k horizontále se pohybuje mezi 55 a 60°, jejich délka dosahuje asi 30 % kohoutkové výšky. Jejich poloha je téměř rovnoběžná se střední rovinou trupu. Zaúhlení mezi lopatkou a kostí nadloktí se pohybuje mezi 105 a 120°. Lokty jsou normálně přiléhající k hrudníku, pokryté jemnou kůží. Musí být uloženy paralelně se střední rovinou těla. Vrchol loketního kloubu musí ležet na myšlené kolmici spuštěné ze zadního vrcholu lopatky. Zaúhlení loketního kloubu je mezi 145 a 150°. Předloktí je rovné a kolmé, s mohutnou kostrou. Je poněkud delší než nadloktí a jen o něco kratší než třetina kohoutkové výšky. Délka hrudních končetin od země k lokti dosahuje 52,8 % kohoutkové výšky. Zápěstní kloub je kolmým prodloužením předloktí. Silný, suchý, hladký a dobré mohutnosti. Vystupující. Nadprstí je nikdy ne kratší než 1/6 celkové délky hrudní končetiny. Je velmi suché, s minimem podkožní tkáně. Při pohledu z profilu je lehce šikmo vpřed postavené. Přední tlapky jsou velké, kulaté, s uzavřenými prsty, krátké a hustě osrstěné. Drápky nejlépe černé, tolerovány jsou i kaštanově hnědé. Pánevní končetiny jsou při pohledu zpředu i zepředu jsou postaveny kolmo. Celkově jsou v dobrém poměru k trupu, jednotlivé jejich části si harmonicky odpovídají. Stehno je dlouhé, široké s vystupujícími svaly a lehce konvexně zaobleným zadním okrajem. Jeho šířka, měřená od okraje k okraji, dosahuje 3 jeho délky. Odshora dolů a zezadu dopředu je maličko šikmé. Úhel mezi kyčelní kostí a stehenní kostí dosahuje zhruba 100°. Bérec je poněkud kratší než stehno, jeho délka odpovídá 32,5 % kohoutkové výšky. Jeho sklon vůči horizontále dosahuje asi 60°. Stavba kostry je silná, osvalení suché, zaoblení bérce vyjádřené. Koleno leží zcela v kolmé linii končetiny, není vytočené ven ani vtočené dovnitř. Kolenní kloub je dosti široce otevřený a zaúhlení se pohybuje mezi 135 a 140°. Hlezno je dobré síly. Jeho vnější strany jsou velmi široké. Zaúhlení se pohybuje mezi 140 a 150°. Nadprstí je silné, suché a široké. Jeho délka odpovídá 30,9 % kohoutkové výšky. Případně se vyskytující paspárky musí být odstraněny. Zadní tlapky jsou jako přední tlapky, jen oválnější. Pohyb má dlouhý krok a prodloužený klus. Kůže je po celém těle dobře přiléhající, poměrně silná. Sliznice jsou černě pigmentované, stejně jako polštářky tlapek i prstů. Osrstění plemene Maremmansko-Abruzský ovčák má srst velmi bohatou . Dlouhé pesíky, poměrně hrubá na omak. Srst dobře přiléhá k tělu, podobá se koňské hřívě. Lehké zvlnění je tolerováno. Srst tvoří límec na krku a středně dlouhé praporce na zadní straně končetin. Je poměrně krátká na tlamě, lebce, uších a přední straně končetin. Na trupu dosahuje srst délky 8 cm. Podsada je bohatá jen v zimě. Barva – jednobarevná bílá. Tónování do slonovinového, bledě oranžového nebo citrónového odstínu je tolerováno, ale jen do omezené míry. Výška psa v kohouku Výška psa v kohoutku je od 65 do 73 cm, feny od 60 do 68 cm. Hmotnost psů od 35 do 45 kg, fen od 30 do 40 kg. VADY jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. To samé platí u jedinců, kteří se trvale pohybují mimochodem, a u těch, u kterých nebyly odstraněny paspárky. ZÁVAŽNÉ VADY Hlava: konvergence ohraničujících linií mozkovny a tlamy, vyjádřený nebo deformovaný předkus. Ocas: nesený zatočený nad hřbetem. Velikost: pod nebo nad hranicí uvedenou ve standardu. Pohyb: pes, který se vytrvale pohybuje mimochodem. VYLUČUJÍCÍ VADY Nosní houba: zcela depigmentovaná. Hřbet nosu: viditelně klenutý nebo konkávní. Oči: velká nebo oboustranná depigmentace víček, březové oko, oboustranné šilhání. Čelist: podkus. Ocas: chybějící ocas nebo pahýlovitý ocas, je jedno, zda vrozeně nebo v důsledku zásahu. srst: kudrnatá. barva: srst barvy isabela, skvrny barvy isabela, slonovinové skvrny, černé tónování. Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Zdroj: www.cmku.cz

Nejlepší granule pro psy

Mohlo by vás zajímat