
F.C.I. – Standard | č. 223 / 02.02.1990 / D |
KATEGORIE | Psí plemena |
ZEMĚ PŮVODU | Nizozemí |
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina | 1. Skupina – Plemena ovčácká, pastevecká a honácká |
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce | 1. Ovčáčtí psi |
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU | 1960 |
Holandský ovčák (Hollandse Herdershond) je středně velké pracovní plemeno pocházející z Nizozemí, původně vyšlechtěné pro pasení a hlídání ovcí. Dnes je ceněn pro svou všestrannost, inteligenci a pracovní nasazení, díky čemuž se uplatňuje jako policejní, záchranářský, sportovní nebo rodinný pes.
Plemeno vzniklo pravděpodobně v 17.–18. století v Nizozemí, kde bylo využíváno k pasení ovcí, hlídání hospodářských zvířat a tahání mlékařských vozů. Chovatelé kladli důraz na pracovní vlastnosti, nikoli na vzhled. V roce 1898 byl v Utrechtu založen Klub nizozemského ovčáka, který stanovil první standard plemene. Zpočátku existovalo až šest variant lišících se srstí a zbarvením, ale od roku 1914 byly povoleny pouze tři typy srsti a žíhané zbarvení (zlaté nebo stříbrné).
Během světových válek plemeno téměř vymizelo, zejména dlouhosrstá varianta. Chov byl obnoven v 60. letech a plemeno bylo oficiálně uznáno FCI v roce 1960. První holandští ovčáci (hrubosrstí) dorazili do ČR v 90. letech. Krátkosrstá fena Gabie v.d. Passchin (1994) se stala významnou zakladatelkou chovu.
Holandský ovčák – chov
Holandský ovčák je plemeno s dlouhou historií, ale přesné informace o jeho původu a křížení jsou částečně nejasné, protože chovatelé v Nizozemí v 17.–18. století kladli důraz spíše na pracovní schopnosti než na dokumentaci původu. Přesto se na základě historických zdrojů, vzhledu a vlastností plemene předpokládá, že při jeho vzniku byla křížena následující plemena nebo jejich předci:
- Místní pastevečtí psi z Nizozemí: Základem byli pravděpodobně původní nizozemští ovčáčtí psi, kteří byli běžní na farmách a používali se k pasení ovcí a hlídání hospodářství. Tyto psy lze považovat za předky holandského ovčáka, ale jejich přesná genetická linie není jasná.
- Belgický ovčák (Malinois): Holandský ovčák sdílí mnoho podobností s belgickým ovčákem, zejména s malinois, což naznačuje možné křížení nebo společný původ. Oba se vyvíjeli v blízkých geografických oblastech (Nizozemí a Belgie) a mají podobné pracovní vlastnosti, jako je rychlost, inteligence a žíhané zbarvení.
- Německý ovčák: Někteří historici předpokládají, že německý ovčák mohl přispět ke vzniku holandského ovčáka, zejména pokud jde o strukturu těla a pracovní schopnosti. Křížení s německými ovčáky mohlo probíhat v 19. století, kdy se toto plemeno začalo šířit po Evropě.
- Barbet nebo příbuzná plemena s hrubou srstí: Hrubosrstá varianta holandského ovčáka pravděpodobně nese geny od psů s hrubou srstí, jako je francouzský barbet nebo jiní vodní psi, kteří byli v Nizozemí běžní. Tyto geny mohly přispět k charakteristické rozcuchané srsti a odolnosti vůči nepříznivému počasí.
- Místní farmářští psi s dlouhou srstí: Dlouhosrstá varianta holandského ovčáka mohla vzniknout křížením s místními psy s delší srstí, kteří byli přizpůsobeni chladnějšímu a vlhkému klimatu Nizozemí.
- Možná vliv jiných pasteveckých plemen: Není vyloučeno, že do chovu byli přimícháni i další pastevečtí psi z okolních oblastí, například briard nebo pikardský ovčák, kteří mohli přispět k rozmanitosti srsti a tělesné stavby.
Povaha a temperament
Holandský ovčák je inteligentní, věrný, poslušný, ostražitý, aktivní, vytrvalý, s temperamentem typického ovčáka. Má silný teritoriální a lovecký pud, je oddaný svému pánovi, ale často si vybírá jednoho hlavního člověka. Socializace je nezbytná od štěněcího věku kvůli sklonům k bázlivosti a silnému loveckému pudu. Při správné socializaci vychází dobře s lidmi, dětmi, psy i jinými zvířaty.
Holandský ovčák je snadno cvičitelný díky vysoké inteligenci, ale vyžaduje důsledný, pozitivní a kreativní přístup. Hrubé zacházení či stereotypní výcvik špatně snáší a může přestat spolupracovat. Má sklony k individuálnímu rozhodování, proto potřebuje pevné vedení, jinak může převzít kontrolu.
Lahodné psí pamlsky
Holandský ovčák – vzhled
Holandský ovčák je středně velký, středně těžký, dobře osvalený pes silné tělesné stavby a dobrých proporcí. Inteligentní výraz, živý temperament. Povahou je oddaný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pracovitý, věrný a spolehlivý, nenáročný, s velkou vytrvalostí, vždy pozorný, aktivní, s vlastnostmi typického ovčáka.
Variety podle srsti
Na základě typu srsti se rozlišují následující variety:
- Krátkosrstá
- Dlouhosrstá
- Hrubosrstá
Hlava
Velikost hlavy je v dobrém poměru k trupu, tvar spíše podlouhlý, nikoliv mohutný. Bez vrásek a suchá. Čenichová partie je poněkud delší než plochá mozkovna. Nosní hřbet je rovný a paralelní s liniemi lebky. Stop málo vyjádřený. Pysky dobře přiléhající. U hrubosrsté variety se zdá být hlava více čtyřúhelníková, ale to je pouze optický klam. Uši jsou spíše menší než větší. V afektu vztyčené a natočené kupředu. Vysoko nasazené. Tvar nikoliv lžícovitý. Oči jsou tmavě zbarvené, středně velké, mandlového tvaru (ne kulaté), poněkud šikmo uložené. Nosní houba je vždy černá, nos je silný a stejnoměrně vyvinutý. Při zavřené tlamě překrývají řezáky horní čelisti těsně řezáky spodní čelisti (tzv. nůžkový skus). Krk je žádoucí ne příliš krátký, suchý krk, bez laloku, pozvolna přecházející v horní linii trupu.
Holandský ovčák – tvar trupu
Trup je silný, s lehce klenutým hrudním košem. Hrudník hluboký, ale ne úzký. Spodní linie hrudního koše přechází pozvolna v linii břicha. Hřbet krátký, rovný a silný. Bedra silná, nejsou ani dlouhá, ani úzká. Záď nesmí být krátká, ani spáditá. Ocas je v klidu rovně nesený nebo svěšený a lehce prohnutý, dosahuje až k hleznu. V pohybu je elegantně nesený, ale nikoliv na stranu nebo zatočený.
Postavení končetin
Hrudní končetiny jsou silné, dobře osvalené, s pevnou kostrou. Kolmé, rovné, ale s dostatečným osrstěním na zápěstním kloubu. Ramenní lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši a jsou šikmé. Nadloktí dostatečně dlouhé. Pánevní končetiny jsou také silné, dobře osvalené a s pevnou kostrou. Kolenní kloub středně zaúhlený, což vylučuje přehnaně šikmé postavení stehenní kosti. Také v hleznu je žádoucí střední zaúhlení, takže se nadprstí nachází kolmo pod hrbolkem kosti sedací. Bez paspárků. Prsty jsou těsně u sebe postavené a klenuté, takže tlapky nejsou dlouhé. Drápky černé. Polštářky pružné a tmavě zbarvené. Pohyb je plynulý, mrštný, přirozený. Pohyb nesmí být omezený nebo vázaný, ale také ne rozkolísaný nebo příliš široce rozbíhavý.
Osrstění plemene
Krátkosrstá varieta
Žádoucí je na celém těle dosti tvrdá, ne příliš krátká srst s bohatou podsadou. Límec, kalhotky a delší srst na ocase musí být jasně viditelné. Barva je více či méně výrazně žíhaná na hnědém pozadí (zlatožíhaná) nebo na šedém pozadí (stříbrnožíhaná). Žíhání je rozloženo po celém těle, také na límci, kalhotách a srsti na ocasu. Příliš černá krycí srst je nežádoucí. Černá maska je upřednostňována.
Dlouhosrstá varieta
Po celém těle dlouhá, přiléhavá, na omak hrubá srst bez kudrn a vln s bohatou podsadou. Hlava, uši, tlapky a pánevní končetiny pod hleznem jsou pokryty krátkou hustou srstí. Zadní strana hrudních končetin je osrstěná silně vyvinutými, směrem dolů stále kratšími pesíky, tzv. praporci. Ocas bohatě osrstěný. Bez dlouhých pesíků na uších. Barva jako u krátkosrstých.
Hrubosrstá varieta
Po celém těle je žádoucí hustá, tvrdá, huňatá srst s hustou podsadou, vyjma hlavy. **Osrstě musí být těsně uzavřené. Horní a dolní pysk bohatě osrstěné (tzv. vousy a bradka), ne měkkou srstí, ale dobře odstávající. Střapaté, dostatečně vyčnívající obočí. Na lebce a lících je srst poněkud méně vyvinutá. Ocas silně osrstěný. Silně vyvinuté kalhotky jsou žádoucí. Barva modrošedá a pepř a sůl, stříbrno- a zlato-žíhaná. Žíhání je u hrubosrsté variety – na rozdíl od ostatních variet – méně zřetelné.
Kohoutková výška
Délka těla je v poměru ke kohoutkové výšce jako 10:9. Výška psa v kohoutku je 57–62 cm, u fen 55–60 cm.
Vady
- Příliš mnoho bílé barvy na hrudníku nebo tlapkách, bílé proužky nebo skvrna kdekoliv jinde na těle.
- Nosní houba jiná než černá.
- Volně svěšené nebo lžicovitě tvarované ucho.
- Chybné zbarvení nebo znak, příliš mnoho černé srsti.
- Předkus nebo podkus.
- Kupírované uši nebo ocas.
- Zatočený ocas.
Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Zdroj: www.cmku.cz
Napsat komentář