Krysy jako návnady a psi jako lovci. Ochráncům zvířat se již jistě zvedají hlasy v boji proti takovému bezpráví. Tento krvavý sport je v dnešní době na mnoha místech nelegální. K úrazu zde často přicházejí i samotní psi. Bohužel tato zvrácená zábava měla vždy spoustu příznivců, o to víc vzhledem k tomu, že se zde sázely mnohdy nemalé peníze.
Sázelo se například na čas, za který pes krysy uloví, popřípadě proti sobě závodili dva psi, který bude lepším a rychlejším lovcem. Ve Spojeném království sice v roce 1835 přijali zákon o týrání zvířat, na krysy se to však nevztahovalo. Jejich lovení se tak stalo hazardním sportem a jen Londýn čítal na 70 krysích jam, kde se lovilo.
Krysí jáma
Jeden ze stoupenců tohoto sportu, James Wentworth Day popsal návštěvu v jedné z posledních jam v Londýně té doby. Tato krysí jáma byla podle něj malé, špinavé místo uprostřed Cambridgského cirkusu. Shnilé schodiště vás dovedlo do podzemního sklepa. Ten vznikl propojením sklepů dvou domů. Do nosu vás uhodil pach kouře a vyčpělého piva mísený pachem psů, krys a nemytých lidských těl. Přímo uprostřed byla osvícená aréna s dřevěnými tribunami kolem dokola.
Do arény vpustili 100 krys. Poté vpustili psi, kteří se vrhli na lovení. Každý pes musel během jedné minuty pochytat a hodit svému majiteli co nejvíc krys. Ti nejlepší dokázali hodit i dvě krysy najednou. Vítěz byl ten s největším počtem uloveným krys.
Nepravidelná pravidla
Není nijak zvláštní, že pravidla zde nikdy nebyla jednotná. Každý zápas má svá vlastní, která vznikají vlastně za pochodu. Přesto byl vždy na místě časoměřič, který dohlížel na čas, a také rozhodčí. Jeho úkolem bylo kromě dohledu na samotný zápas také počítání krys. Ty, které vypadaly ještě živé, se položily na stolek doprostřed arény do kruhu. Rozhodčí je třikrát udeřil do ocasu a ta, která se dokázala dostat z kruhu ven, nebyla počítána jako úlovek.
Někdy se také lovilo podle váhového handicapu. Pes byl zvážen a během určeného času musel ulovit tolik krys, kolik liber sám vážil. Vítěz se vypočítával podle času, váhy a počtu krys. Ideálem bylo, když pes zvládl ulovit za 1 minutu 15 krys.
Lahodné pamlsky pro psy
Krysař
Lovec krys zde nesměl chybět. Na jeden večer, při kterém se lovilo se muselo počítat alespoň s tisícem krys. Ve viktoriánské Anglii takto působil Jack Black, který dodával krysy do těchto arén.
Psi
Obecně byli na tuto činnost oblíbení rychlejší psi a hlavně teriéři.
- Bulteriér
- Bedligton teriér
- Foxteriér
- Jack russel teriér
- Manchesterský teriér
- Stafordšírský bulteriér
Za prémiové plemeno pro lov krys je dodnes považován Plummerův teriér.
Rekordmani
Mezi lovci se vždy našel nějaký rekordman. 22. dubna 1823 se jím stal bulteriér Billy svým výkonem 100 krys za pět a půl minuty. V roce 1862 se našel nový bulteriér, který Billyho překonal a dosáhl hned dvou rekordů v jednom roce. Krysu zabil za 2,7 sekundy a v boji proti 100 krysám byl o dvě sekundy rychlejší než Billy.
Tiny the Wonder se stal asi nejslavnějším anglickým teriérem v tomto oboru. Byl drobný, ale jeho rekord 300 krys za necelých 55 minut ho proslavil dokonale. V New Yorku jistý Kit Burns vlastnil teriéra Jacka, o kterém tvrdil, že zabil 100 krys za 5 minut a 40 sekund. Jeho aréna, kterou vybudoval byla o něco čistší a i platil se zde i vstup. Cena byla určena dle kvality psů od 1,50 do 5 dolarů.
Stop týrání
Druhá polovina vlády královny Viktorie se stala zlomovou pro tyto aktivity. Stále více se řešilo týrání a i krysy začaly být považovány za zvířata, která mají na ochranu nárok. Krvavé boje tak nahradily různé výstavy psů jako osvícenější forma zábavy se zvířaty.
Lovení krys dnes
Lovení v aréně dnes již neexistuje, ale někdy se psi stále používají k této činnosti. Je to však v rámci deratizace nějakého prostoru, kam je pes vpuštěn. Sice nemusí vždy působit tak účinně jako různé chemické prostředky, ale zahubí pouze krysy a nic jiného. Navíc je tento prostředek naprosto ekologický.
