Barzoj – ruský chrt, je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II., Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice „Peršinskaja ochota“ slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

Barzoj, také známý jako ruský chrt, je plemeno psa známé svou rychlostí a elegancí. Původně pochází z Ruska, kde byl vyšlechtěn v 17. století k lovu vlků a jiné zvěře. Barzoj vznikl křížením arabského chrta a ruského ovčáka s hustou srstí. Byl oblíbený mezi ruskou aristokracií, která ho využívala především pro coursing, což je sport, kde psi pronásledují kořist na otevřeném poli.

Barzoj nevyžaduje náročnou péči o srst, stačí pravidelné vyčesávání. Je vhodný jak pro život na zahradě, tak v bytě, pokud má dostatek pohybu. Jeho lovecký pud může být výzvou při procházkách, takže je dobré ho mít na vodítku.

Barzoj je obecně zdravé plemeno, ale jako velký pes může mít sklony k problémům s klouby a pohybovým aparátem. Průměrná délka života je 10-14 let.

Lahodné psí pamlsky

Vzhled Barzoje

Veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stavbou těla. Stavba těla je lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra je silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché. Suché, ale dobře vyvinuté svalstvo, hlavně na stehnech, avšak nevystupující. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.

Důležité proporce

• U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být něco větší.
• U fen jsou obě výšky stejné.
• Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla.
• Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky.
• Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

Chování / charakter (povaha)

Ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.

Hlava

• Hlava: Suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní, a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.
• Lebka: Úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá.
• Stop: Velmi málo vyznačen.
• Nosní houba: Velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.
• Hřbetní část čenichu: Dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.
• Čenich: Od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.
• Pysky: Tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.
• Čelisti / zuby: Silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.
• Oči: Velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru, šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.
• Uši: Malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

Krk

Dlouhý, suchý; ze strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

Trup

• Kohoutek: Není zdůrazněn.
• Hřbet: Široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhého bederního obratle.
• Bedra: Dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
• Záď: Dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm.
• Hrudník: V příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
• Břicho: Dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.

Ocas

Srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěný. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

Končetiny

Hrudní končetiny

Hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje.

• Plece: Lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.
• Nadloktí: Mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je zřetelně zdůrazněn.
• Lokty: Jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla.
• Předloktí: Suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.
• Nadprstí: Vzhledem k zemi lehce šikmé.

Pánevní končetiny

Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.

Holeň a lýtko: Dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být z

Stehno: Dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.

Nejlepší granule pro psy

Chrti – plemenná kniha