Psinka je zákeřná a zároveň silně nakažlivá nemoc virového původu. Není sice nijak častá, ale tu a tam se objevit může. Její léčba je velmi složitá a často bohužel neúspěšná. Proto byste měli jako zodpovědní psí majitelé věnovat náležitou pozornost prevenci.

Závažné onemocnění trápí nejen psy

Psinka se dostala do Evropy patrně z Ameriky, a to v 18. století. Poprvé ji popsal Francouz Henri Carré v roce 1905. Původcem nemoci je virus CDV (canine distemper virus). Postihuje nejen psy, ale i další šelmy, domácí i divoké – například kočkovité, lasicovité, cibetkovité nebo medvídkovité. Může se šířit i mezi jednotlivými druhy navzájem.

Rozlišujeme několik forem této nemoci, přičemž jedna snadno přechází v druhou. Jedná se například o kožní, střevní, plicní či nervovou psinku.

Zvíře se nejčastěji nakazí vdechnutím viru, který se šíří vzduchem. Vylučují ho především stejně nakažená zvířata, takže právě kontakt s nimi je nesmírně rizikový. I vyléčený pes může virus vylučovat ještě celý rok od ukončené léčby.

Psinkou se ale pes může nakazit i nepřímo – třeba při procházce po lese, v němž žijí nakažená divoká zvířata. Člověk se psinkou nenakazí, přesto může virus teoreticky donést domů na šatech nebo botách, a tím svého zvířecího kamaráda ohrozit.

Viru se obecně daří lépe ve vlhkém a chladném počasí. Naopak na slunci tak dlouho nepřežívá.

Lahodné pamlsky pro psy

Od horečky k dalším potížím

Jakmile virus vnikne do těla zvířete, začne se okamžitě množit. Napadá nejprve lymfatické orgány a oslabuje imunitní systém. Příznaky psinky mohou být velmi různé – podle toho, jaké orgány virus zasáhne.

Na počátku nemoci obvykle dochází k výraznému zvýšení tělesné teploty, která po několika dnech klesne a vzápětí znova stoupne. Poté se přidružují další příznaky. Může to být kašel, výtok z čumáku, nechutenství, průjem, zvracení nebo apatie. Kožní psinka se projevuje hnisavými puchýřky na břichu, stehnech, v okolí očí, uší a čumáku.

Nejtěžší formou je napadení centrální nervové soustavy. To se projevuje třesem, tiky, strnulostí, částečným, nebo dokonce úplným ochrnutím či epileptickými záchvaty.

Léčba psinky je složitá – záleží na typu onemocnění i příznacích. Patří samozřejmě do rukou veterináře, který tlumí příznaky pomocí antibiotik, případně antiepileptik a dalších léků. Záhodno je také posilovat imunitní systém. Lékař může nasadit vitamínové preparáty, glukózové infuze a podobně. Psa je každopádně nutno okamžitě izolovat od jiných zvířat.

Až 80 % nakažených psů bohužel psinku nepřežije (u kožní formy je to dokonce 90 %). Psi, kteří se vyléčí, si často nesou doživotní následky. Z tohoto důvodu je vhodné myslet zavčasu na prevenci.

Očkování jako jistota

Psinkou se může nakazit jakýkoli pes, přesto jsou někteří náchylnější. Jedná se především o zvířata starší a stará nebo jakkoli oslabená – nachlazená, nemocná, špatně živená a podobně. Nemoc představuje také velké riziko pro štěňata od 6 týdnů věku – v tu dobu už nemají protilátky od matky, ale zároveň ještě nejsou očkovaná.

Co se týče prevence, je v prvé řadě dobré posilovat imunitu vašeho hafana. Hlavní roli hraje kvalitní strava i dostatek vitamínů. Nejúčinnější ochranou je však logicky očkování.

Vakcína proti psince byla vyvinutá v roce 1950. V současné době je toto očkování nepovinné, ale velmi doporučované. Očkuje se obvykle v sedmém týdnu života a poté následují ještě dvě revakcinace. Následně je potřeba opakovat očkování každý rok.

Autor: Jiří Tobiáš | Foto: unsplash.com |