Existuje celá řada nemocí, které dokáží naše psí přátele pořádně potrápit. Jednou z nich je i demodikóza, kožní onemocnění, jež způsobuje parazit trudník psí (demodex canis).
Mikroskopický parazit dokáže nadělat problémy
Trudník psí je malý parazit, jehož délka těla dosahuje zhruba 0,2 až 0,4 mm. Vidět ho tedy můžeme jen pod mikroskopem. Přesto je přítomný v kožichu většiny psů. Za běžných okolností ale nijak neškodí a pes ani jeho páníček si přítomnosti „breberky“ nejsou vědomi.
Problém nastává ve chvíli, kdy se trudník přemnoží. K takové situaci může dojít, pokud má pes oslabenou imunitu. Poté se rozvíjí nemoc známá jako demodikóza, v lidové řeči označovaná také jako červená prašivina.
Jak se trudník na kůži dostane
K přenosu trudníka dochází obvykle pouze bezprostředně po porodu nebo ve velmi raném věku – tedy z kůže feny na kůži štěňat. Pokud se u potomků projeví demodikóza, měla by být matka preventivně vyřazena z chovu.
Mezi dospělými psy se trudník běžně nepřenáší. Nemocné zvíře tedy není potřeba oddělovat od ostatních.
Existují plemena, která jsou k této nemoci náchylnější – jedná se především o ta krátkosrstá a brachycefalická (krátkolebá). Často postiženými psy jsou například šarpejové, budločci, dobrmani, mopsové nebo pitbulové.
Lahodné pamlsky pro psy
Kdy se demodikóza projeví
Rizikové faktory způsobující propuknutí nemoci mají jednoho společného jmenovatele, a tím je oslabený imunitní systém. Nejnáchylnější jsou štěňata do několika málo měsíců věku. U nich se často rozvíjí takzvaná lokální forma nemoci, jíž se ještě budeme věnovat.
Dalšími rizikovými faktory jsou například očkování, přezubování, nemoci oslabující imunitní systém, alergie, březost, kojení a porod nebo špatný psychický stav psa.
Lokální versus generalizovaná forma
Demodikóza má standardně dvě formy – lokální a generalizovanou.
Lokální demodikóza je nejčastější. V tomto případě se na kůži psa objevují jednotlivá postižená místa – okrouhlá ložiska bez chlupů, na nichž můžeme pozorovat tvorbu šupin a zarudnutí. Nejčastěji se tyto potíže objevují na hlavě, kolem očí a nosu, ale mohou se šířit i dál. U štěňat tato forma demodikózy často sama odezní.
Lokální demodikóza ale může přejít i v tu generalizovanou, tedy celotělovou. Děje se tak zhruba v 10 procentech případů. Tady už jedná o velmi závažné onemocnění. Pes přichází o většinu srsti a šupinatění může postihnout kůži téměř celého těla. Často se také objevují i sekundární bakteriální nebo kvasinkové infekce.
Jak na léčbu demodikózy
Jakmile pozorujete u vašeho psího miláčka jakýkoli kožní problém, je samozřejmě čas na návštěvu veteriny. V případě podezření na demodikózu odebere lékař vzorek kůže, který následně podrobí pozorování pod mikroskopem. Díky tomu může diagnózu potvrdit, případně vyvrátit.
Jak už bylo řečeno výše, lokalizovaná demodikóza se často vyléčí sama. Přesto veterinář vašemu psovi pravděpodobně předepíše nějaký podpůrný prostředek pro ošetření postižených míst – například šampon nebo antiparazitní přípravek.
Léčba generalizované demodikózy je značně složitější a často dlouhá, většinou ovšem úspěšná. Nutné je pejska ostříhat a odstranit šupinaté krusty. Poté následuje podávání antiparazitních přípravků, někdy ve formě koupelí. Přidružené infekce je potřeba léčit antibiotiky.
Prevence je základ
Tak jako u většiny onemocnění, i tady je základem úspěchu prevence. Snažte se tedy, aby byl váš pes v dobré fyzické i psychické kondici. Nezapomeňte na kvalitní stravu i dostatek pohybu, aby byl imunitní systém vašeho hafana na dobré úrovni. Samozřejmostí by mělo být pravidelné odčervování. V případě jakýchkoli pochyb neváhejte a kontaktujte svého veterinárního lékaře.
Napsat komentář